Pan generál ví, jak na to

Je třeba zbrojit, zbrojit, zbrojit! Navýšit položku na obranu ve státním rozpočtu. Toť nejdůležitější vzkaz Petra Pavla z jeho sněmovního projevu. Prý poslední události nás opět přesvědčují o nutnosti dávat více peněz na armádu a zbraně. Nevím, co ho v současném konfliktu na Blízkém východě ponouklo. Neřekl to. Takže máme možnost dvojího výkladu.

Ten první z hlediska Íránu v nás má probudit obranný efekt. Bránit se agresorovi, nakoupit co nejvíce protiraketových systémů, zbraní a munice pro obyvatelstvo a možná nařídit, aby každý si svou zbraň i s municí vzal domů a použil ji, kdyby se cizí invazní vojska pokusila obsadit Prahu, Brno, Ostravu, Plzeň a třeba Lanžhot, Krnov, Horní Stropnici, Hřensko či Aš. Tak jako to prý mají Švýcaři. Z každé mužské skříně tam údajně kouká samopal nebo možná i bazuka. Zdá se to nelogické? Není. Vojenských dobrovolníků ochotných vstoupit do armády a bránit svou vlast není však u nás zas tak moc, i když se v České televizi snad denně propaguje Armáda ČR, její výhody pro zaměstnance (vojáky) a i dětem se ukazuje, jak nejlépe střílet do lidí. Ostatně počítačové hry dětem již dávno dokazují, jak je to jednoduché a vlastně bezbolestné. Jestliže by ovšem byla vyhlášena všeobecná branná povinnost, je to jiná. Avšak pro naplnění takového rozhodnutí nebudeme v dohledné době mít dost kasáren, dost ponožek pro mužstvo, dost slamníků na spaní, ani obvazů pro případné raněné. Jen zbraně mít budeme. Hodně zbraní. Strnadův koncern jede přece na plné pecky a americké zbrojovky jsou, jako tomu je u letadel F-35, schopny do deseti let dodat cokoli. Jen zaplatit je třeba dopředu. Jde ovšem také o peníze. Když ale parlament schválí, že dáme třeba pět, deset nebo dvacet procent na zbrojení, dáme je. Zkrátí se důchody, nebo třeba vůbec zruší, ještě víc procent si stát jako daň naúčtuje za benzin a z hlediska armády další zbytné potřeby, platit se bude za zdravotnictví a ani školský systém nemůže být zadarmo. Je třeba peníze vzít tam, kde jsou a kde se přímo nabízejí. Jen je to třeba schválit. Za to budeme mít hodně zbraní, hodně mundůrů, hodně generálů a ještě víc vojclů.

Budeme tedy připraveni se bránit jakémukoli agresorovi, který přijde z… odkud vlastně? Zatím podle propagandy z východu, ale, co když se promíchají světové strany a on přijde odjinud? Jak to vlastně je, pane nejvyšší generále (v. v.)?

O několika možných útočnících už lze spekulovat. Mám na mysli Mongolsko, které může chtít zbytek Przewalského koní, aby je vypustilo do travnatých nekonečen na Gobi a postupně je vycvičilo, aby doplnili jejich jízdní armádu, která už dnes má nedostatek koní. Pak to může být Bhútán, protože se tady u nás dozajista diskriminují budhisté a nevěří se v sansáru (znovuzrozování), a vlastně také Čína, kterou ohrožuje náš zbrojní program. Jistě totiž v krátké době dozajista vygenerujeme raketu, jež doletí z nově zrekonstruovaných sil v Milovicích až do Zakázaného města v Pekingu. Na všechny tyto útočníky musíme být připraveni, tedy každý muž a každá žena, neřku-li dítě, jež už odvrhlo ze své postýlky kojenecký povijan.

Ten druhý výklad, tentokrát z hlediska Spojených států, Izraele a připojivších se některých evropských členů NATO, zní: Je třeba se vyzbrojit útočnými zbraněmi, protože svět musíme (my a NATO) chránit, aby v něm byl zajištěn věčný mír. Připravit se na preventivní úder ve stylu operace Epic Fury (Epická zuřivost!?, řekněte, koho mohl napadnout tak debilní krycí název? Ani se to neodvažuji vyslovit). Protože o Rusko, až budeme plně připraveni, přece nepůjde. To už dávno, podle lidí kolem Zelenského, bude na kolenou a zobat z ruky Bošům, Frantíkům a Anglánům za přísného dohledu amerického strýčka Sama. Půjde tedy třeba o Království Tonga, jež se rozhodlo vyrobit si svou atomovou bombu a vrhnout ji na nás, protože nechceme odebírat dost kokosových ořechů. Tomu je třeba zabránit. Je tu i případ Habeše, kde zakazují manželství stejného pohlaví. Jde o porušení lidských práv, stěžejního hesla božského Václava Havla! Jeho odkaz je pro nás přece svatý. Nebo půjde o Švédsko. Až budeme mít vybudovanou armádu a shromáždíme deset milionů vojáků (beze sporu naše muže a ozbrojené ženy doplní naši přátelé z haličské Ukrajiny a cizinecké legie), půjdeme si do Stockholmu pro Ďáblovu bibli, kterou nám Švédové ukradli za Třicetileté války. Co na tom, že jde o bráchu ze Severoatlantického paktu. My v něm byli dřív a máme tudíž více práv. Možná, že nám tu Bibli vydají dobrovolně a pak jim nebudeme muset ani jejich Riksdaghuset, nebo jak se ten jejich parlament jmenuje, srovnat se zemí.

Pan generál to má promyšleno ze všech stran. Díky, generále v. v., tisíc díků. Jen nevím, kterému z těch dvou zmíněných pohledů dává přednost.

Jaroslav Kojzar