Celosvětový pokles hladiny oceánu Tethys na konci jurského útvaru vyvolal na počátku křídy nový vzestup moře na počátku křídy a zaplavení velké části Moravy (až k Brnu!) tímto oceánem. Říkáme tomu transgrese. A těch transgresí bylo v křídě více! V cenomanu, tedy na rozhraní spodní a svrchní křídy došlo ke spojení oceánu s mořem v tzv. boreální oblastí. V blanenském prolomu, např. u Babic či Olomučan nebo Rudic se zachovaly pozůstatky toho propojení. Vzestupy hladiny oceánu byly způsobeny jeho uzavíráním horotvornými pohyby, při nichž vznikala taková velká pohoří, jako jsou Karpaty a Alpy. Do hlubokého podloží se dostaly původní horniny východní části Českého masivu, které překryly několika kilometrové usazeniny křídy a ještě i mladších usazenin z třetihor. Křídové uloženiny oceánu Tethys tvoří spolu s třetihorními sedimenty hlavní část alpínský zvrásněných flyšových Karpat na našem území.
Rozsáhlý křídový oceán byl štědrým hostitelem mnohých živočichů, malých i velkých. K těm malým, mikroskopickým, patřily nesčetné populace kalpionel a dalších dírkovců a mřížovců i radiolárií. Bohatá byla amonitová fauna s vůdčími druhy jako Silesotes vulpes, Costidiscus či Procheloniceras. V mladších křídových vrstvách to byli zase amoniti Acanthohoplites bigoureti, kterého doprovázeli ve velkém inoceramidní mlži, belemniti, křemité mořské houby a nacházejí se i zbytky ryb a žraloků.
Na mnoha místech oceánského dna docházelo skluzům usazovaných hornin, při nichž vznikala tělesa tzv. skluzových slepenců, na jiných místech se rozvíjela bohatá fauna s amonity, belemnity, mlži, ježovkami, foraminiferami a dalšími mořskými tvory. Hlubokovodní usazeniny otevřeného oceánu sedimentovala ve značných hloubkách kolem 600 m. Hrubozrnnou součást těles (valouny a úlomky hornin žul, rul, fylitů, kvarcitů či
Jedním takovým typickým zvířetem pro spodní křídu zdejší hlubokomořské oblasti patří amonit Holcodiscus diversocostatus, který patří do rodu Holcodiscus. Je to vyhynulý rod amonitů. Druhy tohoto rodu byli rychlí nektoničtí, čili volně se pohybující, chcete-li plavající, masožravci. Samotní amoniti jsou skupinou vyhynulých měkkýšů s vnější schránkou třídy hlavonožců (Cephalopoda). Evolučně mají blíž k recentním hlavonožcům chobotnicím, sépiím a olihním. Jejich schránky z aragonitu (kosočtverečná forma uhličitanu vápenatého) mají zpravidla planispirální tvar, některé však byly šroubovitě vinuté nebo nevinuté.
Schránky rodu Holcodiscus mají kruhový až obdélníkový průřez přeslenu; jemná, nízká, rovná nebo ohebná jednoduchá nebo rozvětvená žebra, periodicky zkrácená tenkými, vysokými, zvětšenými žebry nesoucími boční a břišní hrbolky; vnitřní přesleny mívají prohloubený průřez přeslenu.
Jiným, rovněž charakteristickým rodem amonitů v české části je rod amonitů Silesites zařazený do čeledi Silesitidae. Druhy tohoto rodu byli rychlí nektoničtí masožravci. Žili během křídy, v barremském věku. Typovým druhem rodu je Silesites seranonis, který je v křídových usazeninách našich Západních Karpat typickým druhem.
Tak až půjdete někdy na Frýdecko-Místecku okolo Kozlovic, můžete také nějakého toho amonita nalézt. Přeji vám to!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora