Někdejší europoslanec, který se v roce 2009 dokonce stal místopředsedou Evropského parlamentu, Libor Rouček právě před měsícem v otevřeném dopise adresovaném předsedkyni SOCDEM Janě Maláčové a 1. místopředsedovi strany Lubomíru Zaorálkovi oznámil, že ve straně končí, protože se vydala takovým směrem, s nímž nesouhlasí. S českou sociální demokracií byl spjat 47 let, od dob svého exilu v Rakousku. Vysvětlení svého kroku již dříve podal na sociální síti, v rozhovoru pro iportaL24.cz odhaluje další podrobnosti…
Proč jste opustil SOCDEM?
Na začátek bych chtěl říci, že jsem ji opustil s těžkým srdcem, protože jsem s českou sociální demokracií spojený celý život. Nejprve v exilu a potom samozřejmě tady doma. A opustil jsem ji z toho důvodu, že česká sociální demokracie přestala být sociální demokracií.
V jakém slova smyslu?
Aby se udržela u moci, je ochotná jít s kýmkoli. Vidíme to jasně v současnosti, ale není to jenom záležitost posledních měsíců, nýbrž delšího časového horizontu. Podívejte se, jak se chovají sociální demokraté po celé Evropě. Mají jasnou zeď a nikdy by nešly například s krajně pravicovou stranou.
A nejen to. ČSSD před nějakými 20 lety přijala usnesení, že nebude spolupracovat s KSČM do doby, dokud se čeští komunisté určitým způsobem nereformují. Čili člověk by předpokládal, že když má strana nějaké usnesení, tak ho bude respektovat. To usnesení není vyhaslé! A pokud tedy s komunisty chtěla jednat, tak měla připustit diskusi na uplynulém sjezdu, což se ale bohužel nestalo. Nebylo připuštěno přijímat rezoluce! Takže ačkoli má strana v přívlastku slovo »demokratická«, sama porušuje základní principy vnitrostranické demokracie. Bez souhlasu členů začala vyjednávat s nereformovanou komunistickou stranou.
Jana Maláčová tvrdila, že to je jako Nová lidová fronta ve Francii. A já jsem ji navíc upozorňoval na to, že jak francouzští komunisté, tak Jean-Luc Mélenchon by nikdy nešli s krajní pravicí. Kdežto čeští komunisté poslední roky pořádali společné demonstrace na Václaváku s krajně pravicovými stranami. Ve svém programu mají vystoupení z NATO a vystoupení z Evropské unie. Tedy samé základní principy zahraniční politiky sociální demokracie! Za vlády Miloše Zemana a Vladimíra Špidly to právě naše strana dotáhla do konce, protože jsme jako země vstoupili nejdřív do Severoatlantické aliance a potom do Evropské unie. Komunisté se nikdy k této orientaci nepřihlásili. Čili to byl pro mě jeden velký důvod.
A dalším byl ten, že nyní SOCDEM vyjednává s bývalým STBákem Andrejem Babišem. OK, je to 35 let, s STB spolupracovala řada lidí, ale on je miliardář, největší oligarcha v zemi a má masivní konflikt zájmu, jak jsme viděli již v jeho prvním období. Toho se samozřejmě nezbavil a ani nemůže zbavit. A tentýž Andrej Babiš, aby toho nebylo málo, se na evropské úrovni dal do frakce Patriotů pro Evropu, kde je Marine Le Penová, Viktor Orbán, rakouská postfašistická FPÖ a další podobné strany. Sociální demokracie nikde v Evropě s těmito stranami nespolupracuje a nešla by do jakéhokoli paktu s nimi. Bohužel česká SOCDEM pod vedením Jany Maláčové a Luboše Zaorálka toto dělá.
A ještě další věc. My jsme si nezvolili Vladimíra Putina a jeho agresivní válku na Ukrajině. My jsme si nezvolili ani Donalda Trumpa. Ale geopolitická situace se bohužel změnila. A pokud si jako Češi a vůbec jako Evropané chceme udržet svoji svobodu, nezávislost, suverenitu i životní standard, tak se musíme začít starat sami o sebe. Bohužel i o vlastní obranu. To znamená dát nepatrně více na svoji obranu. Není to o vyhazování peněz. I já jsem byl proti nákupu stíhaček F-35, protože bychom si samozřejmě bohatě vystačili s gripeny jako doposud. Jenže všechny sociálně demokratické strany v Evropě, ať ve velkých zemích, jako je Německo nebo Británie, nebo malých, typu Dánska či Finska – ať jsou vládní nebo opoziční – uznávají, že je potřeba dát o něco více, o nějakou desetinku procenta HDP na svoji vlastní obranu. Jen česká Sociální demokracie to z čistého populismu neuznává a neustále tvrdí přesný opak. Má to i ve svém sloganu: »Bydlení místo zbrojení«.
Dobře, ale tady si dovolím oponovat. Bytová krize je obrovská. A vy si opravdu myslíte, že bychom neměli stavět byty? A peníze, které míří na zbrojení nenasměrovat právě tímto směrem?
Samozřejmě by to bylo lepší postavit byty. Potřebujeme nemocnice, zdravotní střediska, milion lidí nemá svého doktora, chybí zubaři. Dvacet procent lidí tu nemá na bydlení. A už se to netýká jen – z finančního pohledu – nižší společenské vrstvy, ale dneska už v Praze i té střední. Sociálně-ekonomických problémů je tady obrovské množství. Musíme to řešit, ale zároveň je potřeba se dívat také na svoji vlastní obranu, což bychom měli nejen my, ale i Slováci, Poláci, Ukrajinci, Maďaři a další udělat o to spíše, že máme historickou zkušenost se sovětskou invazí a okupací. Ve vlastním zájmu. Nemluvím o tom, že bychom snad vyhazovali nesmyslné prostředky neekonomicky, neracionálně a zbytečně za nějaký kovový zbrojní šrot. Ale přihlásit se k principu dané potřeby, jak to dělají všechny sociálně demokratické strany v Evropě.
Všechny? A co ta slovenská?
Dobře, až na Slovensko. A není žádná náhoda, že na Slovensku mají dokonce dvě strany, které mají přívlastek »sociálně demokratická«. Ale ani jedna z nich není mezi Evropskými sociálními demokraty, protože byly vyloučeny už dávno.
Vy si opravdu myslíte, že Ruská federace chce napadnout nějakou ze členských zemí NATO, nebo začít válku s Evropskou unií?
V současnosti si to nemyslím, ale Ruská federace bohužel naprosto přešla na válečnou ekonomiku. Celá ekonomika je podřízená válce na Ukrajině a zbrojení. Zrovna v minulém týdnu vyšly údaje v podobě každoroční ročenky Stockholmského výzkumného institutu SIPRI, který se věnuje mírovému výzkumu konfliktů a pravidelně zveřejňuje statistiky, kolik jednotlivé státy vydávají na zbrojení. My, Německo, průměrně i NATO jsme na dvou procentech HDP, zatímco Rusko vydává 7,1 %. A 19 procent státního rozpočtu jde na zbrojení a zbrojní průmysl!
Sledujete-li vývoj v Rusku – jak oficiální výroky vedení Kremlu, tak konkrétní jednání – pak víte, že Rusko se zkrátka připravuje na dlouhodobou konfrontaci nejenom s Ukrajinou, ale s celým Západem.
Jinými slovy, v současnosti nečekám, že napadne Pobaltské státy nebo Polsko, ale dlouhodobě zbrojí ve velkém. A my nemůžeme čekat s nastavenou tváří, musíme umět reagovat, kdyby se něco takového stalo. Ovšem měli bychom reagovat umírněně. Nikdo nechce, abychom i tady dávali 7 % HDP na zbrojení a zavedli nějakou válečnou ekonomiku, ale ve spolupráci se svými sousedy musíme chtě nechtě směřovat na obranu více peněz. Opakuji, bylo by lepší je dát na byty, školy, nemocnice nebo důchody, ale situace je dnes bohužel taková, jakou jsem popsal.
Zeptám se ještě jinak – jak chcete dosáhnout míru zbrojením a posíláním zbraní na Ukrajinu?
Máte pravdu v tom, že vláda Petra Fialy nedělá, co by dělat měla. Neustále se snažit konflikt ukončit, aby zbytečně neumírali lidé. To mi u ní chybí! Ale nelze to dělat způsobem Donalda Trumpa. Že by jedna strana zvítězila a druhá, to znamená Ukrajina, totálně prohrála. Každopádně je třeba mít na paměti dlouhodobý vývoj a to, že nechceme nějakou déletrvající konfrontaci. Byl by to nesmysl jak pro nás, tak i pro Rusko. Proto se neustále snažit, ukáže-li druhá strana jistou vstřícnost, o ukončení konfliktu a normální soužití.
Zmínil jste důchody. SOCDEM má jako jeden z klíčových programových bodů 13. důchod, například v pražském metru jsou toho plné reklamní plochy. Vy jako důchodce byste nechtěl takové přilepšení?
Ano, já jsem důchodce, ale z českého systému, i když jsem do něj roky a desetiletí platil, nedostávám ani korunu, protože tady nemám odpracováno 35 let. Ale to je vedlejší. Já bych všem českým důchodcům samozřejmě 13. důchod přál, jenže taky se musím někde ptát, jak na to naše ekonomika vydělá. Přece nemůžu slibovat napříč od bytů, škol, zdravotnictví až po důchody, co všechno přidám. Dělá to tak bohužel nejen SOCDEM, ale i hnutí ANO a další strany.
Žijeme v době, kdy máme obrovskou díru ve státním rozpočtu – řádově 200 miliard. Byla způsobena společnou a nerozdílnou rukou ODS, ANO a SPD, když zrušili tzv. superhrubou mzdu. Dodnes žádná strana ani ve vládě, ani v opozici nenavrhuje, čím ten výpadek – a už jsou to roky! – lze nahradit. Takže my se neustále zadlužujeme. Letos už budeme jenom na úrocích platit 100 miliard korun. Představme si, kolik by za to bylo těch bytů, škol nebo nemocnic.
Jenže my se dál zadlužujeme a budeme zadlužovat. Je pět měsíců před volbami a všechny strany, včetně Sociální demokracie, najednou slibují, co všechno komu dají. Jak sníží věk odchodu do důchodu na 65, jak uzákoní 13. důchod, kolik postaví bytů.
Pokud jsem zodpovědný hospodář a sociální demokracie vždy byla stranou státotvornou, je potřeba se starat o sociální potřeby lidí, ale zároveň si být jist, že to nepůjde na úkor zadlužení, které naše děti a vnuci nesplatí. Což se bohužel u nás děje!
Opakuji ale, že nemám nic proti třináctým důchodům, naopak všem seniorům bych to přál, stejně jako bych si přál, aby se všechny děti dostaly do mateřských škol a aby středoškoláci, hlavně v Praze a ve středních Čechách, nemuseli být do konce života psychicky poznamenáni tím, že se nedostanou na školu. Aby bylo dost míst a aby každý, kdo na to svými znalostmi má, mohl jít na tu střední školu. Těch věcí, co bych si přál, je spousta, ale musím říct ještě jednu podstatnou věc…
Poslouchám…
Mluvil jsem o důvodech, proč jsem opustil SOCDEM. Bylo to po programové konferenci před měsícem v hotelu Olšanka. Když se podíváte do sedmi bodů, tedy představených priorit, tak tam nenajdete progresivní zdanění. Ten bod, který sociální demokracie, byť neúspěšně, roky prosazovala, a to i ve vládě, kdy se jí to nepovedlo na úkor Andreje Babiše. Přitom zdaněním těch nejbohatších by se do státního rozpočtu dostalo dalších pár desítek miliard. A proč se SOCDEM tohoto požadavku vzdala? Protože žebrá u dveří Andreje Babiše, aby se několik lidí konkrétně Jana Maláčová, Luboš Zaorálek a jeden dva další dostali na kandidátku hnutí ANO. To je nedůstojné jak z pohledu jedince, tak z pohledu celé strany.
Dobrá, nicméně SOCDEM se dlouhodobě v průzkumech pohybuje okolo tří procent, to znamená, že by se nedostala do Sněmovny. To byste opravdu chtěl? Navíc předsedkyně Maláčová mluví o nebezpečí milionu propadlých hlasů, které před čtyřmi lety dostaly současnou vládu do sedla…
Sociální demokracie je tady 147 let. Je to jedna z nejstarších stran v Evropě, vůbec nejstarší u nás. Ta strana přežila i 40 let exilu. A nyní se musí postavit na vlastní nohy, získat zpátky svoji hrdost, svůj program, své sympatizanty, členy a voliče, a to nemůže udělat, když se jednou bude podbízet komunistům a podruhé miliardáři. To se sociální demokracií jako takovou nemá nic společného! A už vůbec ne s principy a myšlenkami, za které bojovali naši pradědové a prapradědové za obou světových válek a za komunismu. To je čistě jenom proto, aby pár vyvolených zasedlo v parlamentu. A i kdyby se tam nakonec dostali, tak si nedovedu představit, jak to bude fungovat, a to především po zkušenosti ve vládě s hnutím ANO. To byla strana ještě nezávislá a měla svůj poslanecký klub, přesto ji Andrej Babiš ponížil a převálcoval.
Takže i kdyby se tam těch pár lidí na kandidátce ANO dostalo, tak to určitě není cesta k obnově strany. Ta by se místo nedůstojného žebrání měla postavit na vlastní nohy, začít poctivě znovu budovat svůj program a krok za krokem i svoji základnu. Nejen mezi důchodci, ale hlavně aby oslovila mladé lidi. A to samozřejmě i za cenu, že se v příštích volbách nedostane do parlamentu. Protože, jak říkám, ta strana je tady 147 let a její historie neskončí v roce 2025.
Ještě se s dovolením zastavím u jedné věci. Vy jste řekl, že SOCDEM je nejstarší politickou stranou u nás. Ano, ale to se jmenovala ČSSD a tu zkratku dnes používá někdo jiný. Nebylo chybou se přejmenovat?
Jsem přesvědčený, že to chybou bylo. Ano, značka ČSSD byla zdiskreditovaná, stejně jako je zdiskreditovaná celá přejmenovaná Sociální demokracie, ale ta strana si měla uvědomit důvody, proč se sama zdiskreditovala. A to se doposud pořádně nestalo a ani se to nestane tím, když si změní název. Musí se začít chovat jinak – jako pravá sociální demokracie.
Já jsem něco podobného kdysi zažil v Británii. Labouristická strana tam byla nějakých sedmnáct nebo osmnáct let v opozici. Až přišel Tony Blair. Stranu prezentoval jako New Labour a nejen že částečně změnil název, on především totálně změnil celou politiku strany. Modernizoval ji. To musí SOCDEM udělat taky. Aby se nesnažila reprezentovat jenom zájmy důchodců nebo dělníků. Jich samozřejmě taky, ale důležité je, aby reflektovala změny, k nimž došlo jak u nás, tak ve světové ekonomice. Aby se to podařilo jako v Anglii labouristické straně. Že osloví starou dělnickou třídu, z níž jsem vyšel i já jako Kladeňák, kdy celá rodina včetně mě dělala buď na šachtě nebo na Poldovce, ovšem navíc musí být také schopna oslovit, jak mladé lidi nebo všechny věkové kategorie, které dnes naštěstí nedělají těžké profese v hutích nebo na šachtě, ale patří vzdělaností nebo finanční úrovní k tzv. střední třídě.
A poslední dotaz. Koho tedy bude na podzim Libor Rouček volit?
To je dobrá otázka, protože to není jenom Libor Rouček. Když mluvím se svými známými nebo kolikrát mě osloví i lidi na ulici a dají tu samou otázku, slýchám, že nemají koho volit. Já nebudu volit pravicové strany, tedy vládní, včetně Pirátů.
Andrej Babiš není nalevo, ten je dokonce na krajní pravici. A komunisté nejsou žádná levice. Takže tady máte dneska odhadem takových 15-20 % lidí, kteří se považují za levičáky nebo levý střed a nyní nemají koho volit. Takže uvidíme. Do voleb zbývá ještě pět měsíců…
Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.