Krom poměrně častých citací, protože trefných, šéfredaktora aeronet.news, pana VK, se nikdo další ze současné mediální scény v mých komentářích nezjevuje. Na myslí mám samozřejmě ty z alternativy, novináře z mainstreamu vzpomínám často, avšak nikoli kvůli oné trefnosti… Ne že by z tzv. alternativy nebylo koho citovat, ale já jsem rád originál. Teď ale učiním výjimku.
Na webu infokuryr.cz jsem si se zájmem a potěšením přečetl komentář Jindřicha Kulhavého »Sluhové blbosti«. A pokochal jsem se i touto fotografií…
Kolega Kulhavý mě ponoukl k následujícímu zamyšlení: Ona totiž dnešní politická spodina, myslím tuhle čtvrtou cenovou skupinu, kterou právě i dámy z fotografie zodpovědně reprezentují, je skutečně jen a jen o blbosti. A ony jsou jejími oddanými služkami. Jaroslav Kulhavý zamířil přesně, neb trefil desítku.
Vyjdeme-li z nepopiratelného faktu, že v politice se nic neděje náhodně, že i ta poslední z nejposlednějších služek blbosti musela projít jakýmsi, obrazně řečeno, výběrovým řízením, podezírám všechny ty řídící lóže, že při tom mají na paměti jeden z Murphyho zákonu, a sice: »Ten, kdo je blbej, tak blbým zůstane a žádnej doktor ho nevyléčí.« vysvětlím… Já v tom totiž spatřuji sázku na jistotu, resp. že z těch pečlivě vybraných blbých se chytrý nikdy nestane, tudíž že nikdy do ničeho nezačne házet vidle = nevyjde z role jemu svěřené.
Zůstanu-li u těch dam z fotografie, každá z nich je blbostní originál. Takovou koncentraci blbosti nenajdete nikde – ani ve zvláštních školách, ani v ústavech pro mentálně postižené, ani v psychiatrických léčebnách. Tato blbost je podle Murphyho neléčitelná.
Jedno ruské přísloví praví: »Blbec na blbci jede, blbost je popohání.« Právě taková je realita. Proto dnes může Evropa lukem a šípem, nic jiného nemajíc, hrozit Rusku, Americe a Číně třetí světovou válkou.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.