Paní Nerudová by měla znát historii a nebo se nepouštět do rozboru toho, co neumí, tvrdí předseda ČSBS Vodička

Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) včera vydal stanovisko, v němž porobil důkladné analýze vyjádření europoslankyně Danuše Nerudové (STAN) o tom, že »naši zemi osvobodili Američané« (publikovali jsme zde). Nejen o tom je rozhovor webového deníku iportaL24.cz s předsedou ČSBS Jaroslavem Vodičkou. Ten se nese i ve znamení osmdesátiletého výročí osvobození naší vlasti od německé fašistické nadvlády a současně od konce II. světové války. Máme se bát opakování podobných hrůz? Jak je na tom Evropa a svět? Myšlenky Jaroslava Vodičky směřovaly i tímto směrem…

Co připravuje Český svaz bojovníků za svobodu v rámci kulatého výročí, které se kvapem blíží?

Jednotlivé pietní akce probíhají průběžně. Naposledy jsme se sešli k připomenutí okupace Československa 15. března na Klárově. Dále se budeme scházet na různých memoriálních místech a u památníků. Ovšem akcí nebude tolik jako v minulosti, protože na to v současné době kvůli tomu, jak se k nám staví naše vláda, nemáme finance a musíme svým způsobem šetřit. Přesto se toho snažíme uspořádat, co nejvíce to půjde, v mezích možností. Nesmíme totiž zapomenout na lidi, co za nás položili své životy. Z hlavních akcí bych vyzdvihl: uctění památky škpt. Václava Morávka, po desítky let klasické Olšanské hřbitovy a zvláště připomínka posledních exekucí války v Terezíně 2. května. Naše oblastní výbory a místní organizace pořádají po celé republice memoriální akce, takže lze hovořit o minimálně mnoha desítkách akcí od položení květinových darů u pomníků a společných akcí s místní samosprávou a vlasteneckými organizacemi a spolky.

Den po vaší zmiňované akci na Klárově prohlásila europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) v pořadu České televize Otázky Václava Moravce, že naši zemi osvobodili Američané. Co o tom soudí ČSBS?

Podívejte se, já mám na paní Nerudovou svůj názor. Řekla, že nás osvobodili Američané, a dokonce až moderátor Moravec musel k jejím slovům připojit, že osvobodili Plzeň. Co k tomu dodat? Ona má různé výlevy, ale já si stojím za tím, že jako profesorka a rektorka by měla historii znát, a pokud už je na tom tak, že o ní nic neví, pak by se opravdu neměla pouštět do rozboru toho, co neumí.

Ona pak nicméně na sociální síti svůj výrok zmírnila, když uvedla, že by nás bývali Američané osvobodili, kdyby tomu nezabránili Stalin a Rusové – s dodatkem, že to »ví každý školák«…

K tomu se vyjadřovat nebudu, protože posuzujeme historii dnešníma očima, aniž bychom mohli vědět, kdo tenkrát co prohlásil. Jak se velmoci dohodly? Byla to jejich volba a podle toho se i řídily. Ale pořád srovnáváme nesrovnatelné. Zemřelo tu 140 tisíc vojáků Rudé armády a 119 Američanů. Správně se uvádí, že tu bojovalo 250 tisíc rumunských vojáků a 30 tisíc jich zahynulo. Existuje velký rozdíl v tom, kdo a jak položil životy za naše osvobození. A to si bohužel mnozí nepřipouštějí a vykládají věci jinak, než se ve skutečnosti odehrály.

Velká spojenecká protihitlerovská koalice – kterou vedly Velká Británie, SSSR, USA a Francie a spolu s nimi spousta menších států včetně Československa – to je to nejlepší, k čemu se dospělo nejen ve 20. století, ale je to odrazový můstek pro mírovou spolupráci na celém světě. Jako výsledek vítězství nad fašismem a nacismem tu máme Organizaci spojených národů a řadu věcí, které dnes pokládáme za samozřejmost.

Zmínil jste, že se věci vykládají jinak, než byly. Proč vlastně existuje snaha přepisovat dějiny?

Dějiny se přepisují, aby vyhovovaly tomu, kdo je u moci. Vládní garnitura si píše dějiny podle sebe, jak potřebuje. A to neříkám kriticky jen vůči té nynější, to dělá skoro každá.

Co s tím?

Říkat pravdivou historii tak, jak ji říkáme my. A pak budete v nemilosti jako my.

Co tím myslíte? Spory s ministryní obrany Janou Černochovou?

Nemluvím o kauze Černochová. Mluvím o tom, že Český svaz bojovníků za svobodu vždycky chtěl vyjadřovat – a také říkal! – historii pravdivě, a jestli se to politikovi líbí nebo nelíbí, to už je jiná věc. Historie by se měla vykládat pravdivě. Jenže když se uvede nepříjemná pravda o faktech, pak následuje odveta. Nevím, jestli je to u nás dáno mou osobou nebo celým ČSBS, ale my jsme již čtvrtým rokem nedostali od vlády ani korunu a spíše se nás snaží umlčet a izolovat. A my jsme se rozhodli, že se umlčet nedáme. Nedostáváme vojáky. Z nařízení paní ministryně nám nesmějí klást věnce, takže k tomu využíváme i hasičů. Třeba v Ležákách jdou vojáci, pak jdeme my s hasiči a za námi zase vojáci. Jestli se to někomu líbí nebo nelíbí, to je mi úplně jedno. A jsme rádi, že na obcích se dohodneme s místními samosprávami a že nám poskytnou právě i hasiče, kteří jsou poctění, že mohou vzít ten věnec a položit ho k hrobu vojáků, partyzánů – zkrátka k hrobům, které my všichni oprávněně uctíváme.

Může se to změnit s nástupem nové vlády? Podle prognóz totiž stávající čtyřkoalice, resp. původní pětikoalice většinu po podzimních sněmovních volbách neuhájí…

Nevím, jestli se situace změní. Ale doufám v to. A vy říkáte, že stávající vláda většinu neuhájí… Co dneska kdo ví, jak to s volbami vůbec dopadne? Co víme, jak kdo a kde bude volit? Jak to dopadne v zahraničí, když se sesbírají korespondenční hlasy? To je špatná věc! Když člověk v České republice nežije, proč by tady měl volit!? Já vím, že za tato slova budu napadán, ale jestliže někde žiju, pak chci něco měnit, nebo naopak udržet. A vím, proč chci jednu nebo druhou variantu. Ale pokud žiji stovky a tisíce kilometrů odsud, tak hodím hlas tomu, o kom mě kdovíkdo přesvědčí, že daný člověk je dobrý. I když jsem o něm třeba nikdy neslyšel. Někoho zvolím a nedopadne na mě důsledek mého rozhodnutí. Na rozdíl od občanů, kteří v České republice žijí, a o nichž do značné míry rozhoduje někdo jiný.

A nebojíte se toho, co občas zaznívá z vlasteneckého tábora, totiž že volby ovlivní provokace typu Vrbětice či dokonce inspirace Rumunskem, kde protibruselský kandidát Calin Georgescu po výhře ve zrušených prezidentských volbách nebyl připuštěn k jejich opakování?

Věřím, že k ničemu takovému tady nedojde. Pane Bože, to už bychom byli definitivně za hranou a zařadili bychom se k zemím třetího světa. Snad nic takového nenastane, i když »nikdy neříkej nikdy«.

V roce 80. výročí vítězství nad německým fašismem probíhá v Evropě znovu válka. Kdo ji podle vás zavinil a věříte v její brzký konec i díky nové americké administrativě?

Věřím, že skončí co nejdřív. Věřím v soudnost a v rozum. Trump nechce válku, snad chce mír. A je to byznysmen, takže zároveň bude chtít něco na Ukrajině získat pro Ameriku, což rovněž nahrává tomu, že by konflikt mohl skončit.

A kdo konflikt zavinil, do toho zabíhat nechci a ani nebudu. Nehodlám tu odsoudit ani Rusko, ani Ukrajinu. Je mi líto, že to vzniklo. Existuje tam historický podtext od roku 2014, kdy došlo k Majdanu, a kdy se na východě bojovalo mezi Ukrajinci a Rusy. Všechno vyvrcholilo v roce 2022 tou speciální vojenskou operací. Ať je to jakkoli, stát se to nemělo.

Velké oslavy kulatého výročí osvobození a konce II. světové války se chystají v Moskvě. Například slovenský premiér Robert Fico přijal pozvání ruského prezidenta Vladimira Putina na 9. květen, což opozice na Slovensku i představitelé české vlády zkritizovali. Dokonce i někteří opoziční politici z ANO či Motoristů se nechali slyšet, že by do Moskvy nejeli. Co vy? Pochválíte Fica, nebo zkritizujete?

Jednoznačně bych ho pochválil. Řekl bych, že by ho měli následovat všichni státníci ze zemí, kde byla II. světová válka. Na lidi, kteří osvobozovali země od fašistů, nesmíme zapomenout. Správný státník by měl respektovat historii a ne se v téhle souvislosti zabývat dneškem. Jestliže je to 80 let od ukončení II. světové války, měl bych uctít památku těch, co osvobodili Evropu, ať už to byli Rusové, Američani, Ukrajinci, Poláci, Rumuni, Maďaři nebo třeba slovenští, čeští či francouzští partyzáni – zkrátka všichni, co bojovali za svobodu. Státy by se měly spojit a navzdory aktuální politické situaci to oslavit společně. Ta je v tento moment přece podružná!

A co si myslíte o názoru, který hojně skloňuje dnešní vládnoucí garnitura – že vlastně není co slavit, protože rokem 1945 jsme přešli z jedné diktatury do druhé?

Podívejte se, dneska tady tak zase úplně dokonalou demokracii nemáme, takže co bych si o tom měl myslet! Evropu osvobozovala nejen Rudá armáda, ale jak už jsem to jednou řekl, šlo o Angličany, Američany a další, a že si velmoci rozdělily svět po II. světové válce tak, jak si ho rozdělily, v tom nevidím problém. Je to výsledek toho, jak k tomu tehdy přistoupily. Buď nás chtěly, a nebo prodaly druhým a vydělaly na nás. Rozhodně jsme nešli z jedné totality do druhé.

Nebojíte se opakování hrůz II. světové války?

Věřím, že k tomu nedojde. Že pohlaváři, vládci různých států, dostanou rozum. Nedokážu si ani trochu představit, že by nám tady spadla atomovka, což by se ve III. světové válce určitě stalo. A pak by z nás již nezbylo nic. Věřím v lidský rozum, i když ten někdy vynechává, ale jsem přesvědčen, že se vrátí na správnou cestu.

Chceme mír, svobodně se pohybovat mezi státy, být šťastni, obchodovat a spolupracovat. Nechceme válku. I proto mě někdy zaráží, když nás – a nejen nás – někdo pejorativně označuje jako chcimíry. Co je na slovu mír proboha špatného? To je otázka, na kterou marně hledám odpověď…

Petr Kojzar

FOTO – Ioannis Sideropulos