Pavel nebo Šavel?

Za kolik stříbrných prodal Jidáš Krista? Prý za třicet. Bylo to hodně nebo málo? Hodně. Za jeden stříbrný si tehdy člověk mohl koupit… Ne, nevím, ale možná i ovci, nebo dokonce ovcí několik. Tehdy na jiném místě světa žil Saul (Šavel). Potíral křesťany. Pak osvícen obrátil a stal se Pavlem, aby napsal svůj List Korintským, List Galatským ad. a ještě později se stal svatým a na piedestalech ho stavěli vedle rybáře Petra, ač ti dva se nikdy nepotkali. Proč ona změna? Prý stačil hlas Hospodina z nebes: »Saule, proč mě pronásleduješ?« Saul pochopil a kál se. Najednou tu byl Pavel. Bylo to osudové prohlédnutí. Krista Pavel neznal, ale okamžitě pozvedl svou aktivitou jeho skomírající učení. Právem byl tedy vybrán za jeho »učedníka«, tedy alespoň podle pozdějších křesťanských lídrů a soch, které zdobí naše kostely a náměstí.

Toto vše se mi připomnělo, když jsem si přečetl (vyslechnout bylo nad mé síly) slova prezidenta Petra Pavla. Snad proto, že dvě ze mnou vyslovených jmen dostal do vínku právě on. Proč asi, bychom se dnes mohli ptát. Nevěřím totiž, že jeho otec, vysoký důstojník Vojenské kontrarozvědky socialistického státu, by nám v těchto jménech sděloval nějaké podobenství.

Co mě tak zaujalo? Především ona slova od muže, jenž nedávno navrhl, abychom se dobrovolně zbavili svých podstatných státních práv, nemalé části samostatnosti a svébytnosti národa ve prospěch někoho, kdo naše zájmy vůbec nemusí brát v úvahu…

Mám na mysli pasáž: »28. říjen (by) měl být také příležitostí připomenout si, jakého daru, ale také odpovědnosti se nám dostalo. Je to privilegium vlastní země, vydobyté osobní odvahou a vytrvalým úsilím, ale také hrdinstvím a mnoha oběťmi. Toto privilegium bylo potvrzeno před 35 lety, kdy naše společnost, svazovaná dobou totality, dokázala prosadit touhu po svobodě. Je to také dar, že na rozdíl od mnoha jiných částí světa žijeme v historicky nejdelším období svobody, bezpečí, klidu a ekonomické prosperity…« (Proneseno ve Vladislavském sálu Pražského hradu při příležitosti vzniku republiky).

Také Petr Pavel je dnes na piedestalu, v tomto případě našeho státu. Byl vybrán jako nejvhodnější. Prý pro své přednosti. Budiž. Výběrčí v pozadí věděli, proč tak činí. Přešel totiž na správnou víru. Nevěřím totiž, že by socialistickému studentu tajné rozvědčické školy stačil hlas z nebe. Kdyby šlo o hlas Boží, jistě by nás o tom už informovala mainstreamová média a kněží z kazatelen by hovořili o novém zázraku. A tak mně musí stačit onen první příklad, jenž jsem uvedl. Ten o Jidáši Iškariotském a oněch třiceti stříbrných.

Jaroslav Kojzar