Darmo se k Darmovzalovi neznáte

Venezuelské úřady zadržely v těchto dnech třiatřicetiletého Jana Darmovzala, příslušníka 43. výsadkového pluku v Chrudimi, který spadá pod Ministerstvo obrany ČR, a spolu s dalšími pěti cizinci ho obvinila z terorismu, resp. z přípravy ozbrojeného státního převratu v této jihoamerické zemi pod taktovkou CIA. Darmovzal měl v této souvislosti se svými kumpány (dva Španělé a tři Američané) také cvičit budoucí pučisty z řad venezuelské opozice a zajistit jim zbraně.

Řečeno slovy klasika – prů*er jak mraky. A řečeno slovy šéfredaktora aeronet.news? Taky prů*er… – cituji: »Celá věc má politický přesah v ČR, protože Jan Darmovzal spadá pod Janu Černochovou jako aktivní záložník AČR u výsadkového pluku v Chrudimi, a pokud se voják AČR podílí někde v Jižní Americe na operaci jakési skupiny Španělů a Američanů na státním převratu se stovkami zbraní, tak v normální civilizované zemi by to vedlo ke skandálu a k okamžité rezignaci Jany Černochové, včetně ustanovení tribunálu, který by měl vyšetřit, kdo dovolil AČR posílat své vojáky/aktivní záložáky k takovýmto akcím ve Venezuele.«

Jak je v České republice standardním zvykem, politici, resp. AČR a generální štáb, skrze média jim nakloněnější než nakloněná rovina celou kauzu bagatelizují a od Darmovzala dávají ruce pryč. V této souvislosti mě výrazně zarazila do země reakce mluvčí Generálního štábu Armády ČR Magdaleny Dvořákové, kterou publikoval server seznamzpravy.cz: »Je příslušníkem jednotky aktivní zálohy 43. výsadkového pluku. V dané době nebyl ve výkonu vojenské činné služby, proto šetření jeho situace nespadá do kompetence resortu ministerstva obrany.«

To je přece protimluv jak noha… Mluvčí z jedné strany potvrzuje, že Darmovzal příslušníkem té jednotky, spadající pod ministerstvo obrany, JE, aby jedním dechem dodala, že vlastně NENÍ, poněvadž zrovna nebyl ve výkonu… (teď bude, ale trestu…, a zřejmě sakra dlouho). Chápete? Já ne. Zálohy jsou přece něco, s čím se počítá, že půjdou do akce, až ti, kteří jsou činní = nezálohoví, si ty zálohy z nějakého důvodu vyžádají, aby je podpořily. Avšak pořád jsou de iure součástí ministerstva obrany. Bez ohledu na výkonovou činnost či nečinnost…

Je to něco na způsob, abych uvedl nějaké přirovnání, že mám podepsanou řádnou smlouvu s nějakým fotbalovým klubem, který má svá interní pravidla, co smím a co nesmím. Já se v pauze mezi dvěma zápasy ožeru, jak zákon káže, dělám výtržnosti, vymlátím bar, zatkne mě policie, a trenér řekne, že klub s tím nemá nic společného, že mě nepotrestá, protože v čase, kdy já jsem se ožíral a rozbíjel barové stoličky, se žádný zápas nehrál.

Na závěr ještě jednou aeronet.news, tohle se mně moc líbí, jak výstižně to pan šéfredaktor popsal: »Taková je realita. Prostě, kam jsme se jako národ dostali po roce 1989? Jak to mohl český národ dopustit? Národ byl unesen mafiány, kteří si rozparcelovali polistopadovou moc v ČR za pomoci peněz z USA. Byli jsme země bez dluhů, s nejrozvinutějším průmyslem ze zemí RVHP, s nejrozvinutějším venkovem ze zemí RVHP, s absolutní potravinovou soběstačností živočišné i rostlinné výroby v rámci kolektivního družstevnictví. A dnes? Dnes jsme rozkradenou republikou, které vládne junta, jež posílá teroristům na Ukrajinu raketomety a do zemí Jižní Ameriky své vojáky, aby tam pomáhali provádět státní převraty. Taková je odporná realita po 35 letech od Kabátové revoluce!«

Jan Čech