Banka Bohemia

Je to třicet let – na některá data se nezapomíná. Tehdy krachla první československá drobná banka, jíž měli vlastnit jen českoslovenští majitelé, Banka Bohemia. Nevím, nevyznám se v tom, ale už v té době bylo potřeba zlikvidovat čs. bankovní kapitál, aby nás mohly přijít zachránit zvenčí. Pokud jde o ty velké bankovní domy, zachránila je před krachem vláda. Ty malé rovnou pak zrušila. Byl k tomu důvod? Byl. Za tři čtyři léta se totiž podařilo dokonale »prošustrovat« majetek, který měly jednotlivé čs. banky a ty se ocitly v »pleite«. Vše bylo dokonce řízené, protože rozhodující banky ve vlastnictví státu rozpůjčovaly svůj kapitál a na klientech nevyžadovaly ani vyplacení úroků. To může udělat jen diletant, anebo ten, který krach předem nasměruje, jakýsi triumvirát, jenž řídil kroky Michaila Gorgačova – Jakovlev, Gajdar, Čubajs. Vláda pak, tedy Klaus-Lux-Kalivoda, tedy ODS, ODA a KDU-ČSL, banky oddlužila a nabídla do zahraničí k prodeji. Poté v této politice pokračovala i vláda Zemanova. Najednou jsme neměli svůj vlastní bankovní sektor, kromě malých úvěrových domů, jako byla právě Bohemia. Ta tedy také musela zkrachovat a výtěžek z transakcí se napříště přesunul do kapes zahraničních akcionářů. Už tehdy jsme tedy byli prodáni. Dnes současný prezident horuje pro likvidaci poslední jistoty, naší koruny, a tedy i pro konec vlivu centrální banky na ekonomické dění v zemi, a to přijetím eura. Naposledy před několika dny. Prostě musíme se stát vazaly Unie se vším všudy. Nevím, zda se k tomu před odchodem z Bruselu zavázal, ale vypadá to tak.

Nevyznám se v bankovnictví, ale vím jistě, že prostředky, které od nás odplouvají jako, zisk jsou tak velké, že by si z nich paní Černochová mohla nechat vyrobit na hraní dalších více než třicet »ef třicet pětek« a ministr Válek vyrobit tolik tančíků zn. Leopard pro svou tankovou vášeň, že by zaplnily kanceláře celého generálního štábu, až by se tříhvězdičkový obdivuhodně povyšovaný generál Řehka nedostal ani do své kanceláře. Asi by to ovšem nebyla škoda. Šlo by však o tolik peněz, že by nebylo potřeba přijmout žádný z povedených balíčků a klidně vyrovnat i schodek v rozpočtu seniorů. Ano těch, kterým byly uzmuty již zákonem připsané peníze při valorizaci. Také na oblíbené ukrajinské utečence by zbyly. A nemálo. I na africké utečence bychom Unii mohli připlatit. Snad dokonce na rozšíření mostů proto, aby po nich mohla projet těžká americká bojová vozidla, by zbylo. Snad. Na platy ministrů, poslanců, senátorů však jistě. Ostatně na ně zbylo už počátkem loňského roku, kdy by osekán zdravotní a sociální rozpočet, aby následně skutečně nemocní měli neskutečné problémy. Poslanci ad. však se svými platy nikoli. Proto jistě věří, že je lidé budou volit i nadále – jak by jinak z nízkých služných mohli vyjít a schvalovat zákony, které ovlivní ještě i jejich pravnuky!

Dnes vzpomínáme krachu Banky Bohemie. Protože tehdy nebyly ještě vypracovány zákony, jak z takové šlamastyky, musel stát zaskočit. Zatím, v oné době, krach nezpůsobil velké trauma. Rok 1929 se nekonal. Kdyby ano, pak by ti mocní, kteří jsou dnes »u vesla«, tu už nebyli. Mohli by jezdit na traktoru na restituovaném pozemku a tím se o něj lépe starat než o resort, který jim byl svěřen, nebo se pokoušet vykládat budoucnost Evropy na nějaké brněnské střední škole či dokonce dál jednat s klienty za přepážkou. Pro zemi by to bylo vítězství. Jenže oni si stále myslí, že jsou mesiášové. Jenže Mesiáš byl jeden. Druhý může být jenom epigon. Když se jistý pan John Law pokusil ve Francii za vlády regenta Filipa prosadit namísto zlatých a stříbrných mincí papírové a tím hodně ušetřit, z počátku se mu to dařilo. Nadechl se a doufal, že také svět jeho nápad využije a odevšad se budou hrnout peníze. Stačila však jedna »Mississipská bublina«, systém se zhroutil a sen o velkém zbohatnutí byl pryč. Zůstal jen krach francouzské měny a návrat k minulosti. Law musel tajně opustit zemi, aby prý zemřel v chudobě a nenávisti kdesi v zapadlé díře Itálie. Pro nevěřící připomínám film Hrbáč, jen postavy se jmenují jinak a hrabě (vévoda) Gonzago-Law ve Francii nezachraňoval měnu, ale doma své malé mantovské vévodství.

Krach Banky Bohemia byl vlastně varováním. Kdo však za to vše nese odpovědnost?

Vysvětlil nám to Jan Stráský, poslední předseda vlády ČSFR v interview pro Hospodářské noviny v březnu 2013? Jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást… Už tenkrát se říkalo: Nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou… Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily… Musela se vytvořit třída bohatých, střední stav a třída chudých. Tak jako v každé demokratické společnosti. Takže to nešlo udělat jinak. Je tudíž nanejvýš logické, že vrstva bohatých se musela někde rekrutovat. A tak se to vymyslelo tak, že to byli šikovní z okruhu známých a přátel tehdejší vlády ODS. ODA a OH. Kdo jiný?

Odpověď: Vysvětlil.

Jaroslav Kojzar