Zimní fotbalový spánek skončil, již zítra je tu horký start »jarní« části FORTUNA:LIGY. A největší ohlas vzbudila tisková konference třetí Viktorie Plzeň.
Nejprve »kulisy« představení: svěřenci trenéra Miroslava Koubka po podzimu v neúplné tabulce ztrácejí 15 bodů na vedoucí Spartu a deset na druhou Slavii, ale Letenští odehráli o zápas více. Červenobílí v zimě posilovali ostošest a mj. přivábili reprezentačního gólmana Jindřicha Staňka právě z Plzně. Takové »trejdy« nejsou běžná věc, ba právě naopak.
A kapitán Viktorie Lukáš Hejda k tomu na tiskovce sdělil následující: »Nebudu nic předstírat, zprvu jsem byl v šoku. Když jsem si to přečetl, tak jsem si myslel, že je to nějaká kachna. Pak jsme to nějak pobrali, Jindra se takhle rozhodl a my to respektovali.«
Je to oslabení Viktorie? Možná i s ohledem na nešťastné zranění Staňka z přípravy nikoli. I když se Staněk brzy uzdraví, hodlá prý Plzeň obě »S« pronásledovat a pro některou z příštích sezon by ráda vrátila titul do Štruncových sadů. Ostatně právě to rezonovalo na tiskové konferenci Viktorie v souvislosti s dalším z kontroverzních výroků šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka. Ten po nástupu miliardáře Tykače prohlásil, že v příštích deseti letech je cílem získat pět titulů, čtyřikrát ho může získat Sparta a jednou jiný klub. »To bychom tedy jednou mohli být my,« usmíval se plzeňský šéf Adolf Šádek. »Věřím, že se Jaroslav přepočítal a v deseti letech mu tohle nevyjde. Já nerad takhle plánuji. Je sice dobré mít ambice, ale plánovat na deset let…? My měli pětiletky,« smál se Šádek.
Proč o tom ale vůbec píšu? Že by možná bylo pro český fotbal dobré, kdyby k titulu přičichlo více klubů. Napadá mě třeba ostravský Baník nebo i Slovácko. A Bohemka? To by byl sen věrných příznivců, zvyklých trpět a trpět… Nevím, zda je to reálné, ale stát se může všechno, míč je kulatý, jak se rádo a často říkává. Jen mě na Tvrdíkově výroku překvapuje, že Plzni jako »jinému klubu« věští jen jeden titul a že největšímu konkurentovi z Letné přisuzuje hned čtyři. Osobně bych čekal větší maximalismus směrem ke Slavii. Skalní fandové červenobílých barev jistě neradi uslyší, že by měli čtyřikrát za deset let křepčit s pohárem konkurenti z Letné.
Cíle jsou jedna věc a realita věc druhá. Rozhodně bych spíše řekl – chceme, například, sedm nebo osm titulů. Ať už bych mluvil za Slavii nebo za Spartu. Vždyť každoročně si obě »S« dávají jako předsezonní cíl vyhrát ligu. Že to třeba nevyjde, je věc jiná. Ale rovnou konstatovat, že v polovině příštích deseti sezon ovládne ligu někdo jiný, je čirý alibismus.
Jinak Slavii považuji navzdory prognózám bookmakerů za největšího adepta na mistrovské křepčení v tomto roce. Především kvůli tomu, že Spartu, jakkoli si hřeje poměrně těsný náskok, čeká zběsilý vstup do jara. Teprve pokud by po derby (a to nás na přelomu února a března čekají hned dvě, včetně toho pohárového) a po následném utkání v Plzni vedla ligu, změnil bych názor. Slavia má ovšem lehčí los a v tu dobu už může být v čele ona. Jak bude posléze vypočítávat tituly pro další dvě pětiletky pan Tvrdík, to jsem samozřejmě velmi zvědav…
Jsem také zvědav, zda čeští biatlonisté zvládnou na domácím mistrovství světa vystoupit ze stínu. To, jak fanoušci dokážou zaplnit zrekonstruovanou Vysočina Arenu, by si určitě zasloužilo, aby někdo, jak se říká, ulétl a konečně ukončil český medailový půst.
Mimochodem, i v Novém Městě na Moravě chybějí ruští a běloruští sportovci. »Jsme v tomto ohledu velmi jednotní. Tím pádem je to pro mě jako pro prezidenta, který má pod sebou exekutivu, daleko snazší. Rozhodli jsme se tak kvůli válce a Rusům a Bělorusům závodit nedovolujeme,« uvedl prezident Mezinárodní biatlonové unie (IBU) Olle Dahlin v rozhovoru pro ČT sport.
Kolikrát už jsme podobná slova za oslední dva roky slyšeli!? A proto si dovolím vůči kolovrátku také jisté opakování, jež je, jak známo, matkou moudrosti. Totiž – kdyby se touto optikou měřilo i americkým sportovcům, za posledních třicet let by vinou agresivní politiky vlády USA chyběli na každé akci, počínaje světovými šampionáty a konče olympijskými hrami.
A ještě k českým biatlonistům. Každé sportovní odvětví zažívá roky slávy a roky trápení. Bývá to jako sinusoida. Příkladem číslo dvě budiž momentálně nejen biatlon, ale třeba i atletika nebo kolektivní sporty. Ani v hokeji a fotbale nejsme špičkou jako na přelomu století. Ale v nejrychlejším sportu modré planety máme k návratu mezi elitu ideální příležitost na domácím MS, které se kvapem blíží a včerejší porážku od Švédů v rámci Euro Hockey Tour je potřeba brát jen jako přípravu, aby se neřeklo. A fotbalisté zase dostali poměrně zajímavou skupinu v rámci Ligy národů, jež je letos povýšena i jako možnost ke kvalifikaci na vysněné mistrovství světa. Tam byla, považte, česká reprezentace v historii samostatného státu jen jednou jedinkrát. A neudělala zrovna díru do světa. Změní se to?
Předbíháme. Ale zároveň můžeme metodou kruhu přejít zpět k české fotbalové lize. A už nejde o výroky Jaroslava Tvrdíka, u nichž jsme si na jistou kontroverzi zvykli asi jako na to, že ráno vyjde slunce a večer zapadne. Jedná se o to, že naše kluby jsou díky kvalitní konkurenci nuceny neustále zvyšovat svoji kvalitu a požadavky na své vlastní výkony. A to se projevuje i v úspěších na půdě Evropské ligy či Evropské konferenční ligy. Teď jde jen o to, jak to přenést i na reprezentační scénu. Dokáže to Ivan Hašek, který v poslední době trénoval spíše v exotických destinacích, zatímco angažmá na starém kontinentu se mu vyhýbala obloukem? Rozhodně nemá zrovna výhodnou startovací dráhu, ale od začátku se vysněného angažmá chopil s elánem i potřebnou erudicí. Maturitou ale budou až výsledky. Sportovní fanoušek bude mít co rozebírat a kritici co hodnotit.
Další dny, týdny a měsíce ve světě sportu rozhodně nebudou žádná nuda!
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.