Dneska ráno při snídaní mě zaujal titulek na idnes.cz: »Venezuela se odklání od socialismu a začíná vzkvétat. V zemi vznikají kasina.« Nechci spekulovat, jak moc se Venezuela odklání od socialismu, spíše si všímám té dramaturgické kostry citovaného titulku. Ano, i titulek o pár slovech může mít svoji osnovu: úvod – zápletku – vyvrcholení – závěr (takhle nějak jsme se to učili na základce, když se ještě vyučovala čeština počesku). Jak to vnímám já – jedná se o typický globalistický titulek/obsah – tentýž, jakého jsme u nás byli svědky po listopadu 1989.
úvod – Venezuela začíná vzkvétat…
zápletka – odklání se od socialismu…
vyvrcholení – v zemi vznikají kasina…
závěr – Venezuelané se konečně zbaví socialismu, jejich životní úroveň rapidně vzroste, protože budou smět hrát v kasinech…
My jsme v české zemi zažívali před 32 lety to samé – Československo se odklonilo od socialismu a kvete. V zemí rostou kasina jako houby po dešti, regály v obchodech se prohýbají pod tíhou nedozrálých banánů, lidé mohou svobodně cestovat, kam a kdy chtějí atd., atd. Taky ještě mají dostatek toaletního papíru a předpřechodové dámy hygienických vložek. Na to bych málem zapomněl.
Nechci býti Pekarem-Adamem a linkovat Venezuelanům, co mají dělat, jako Pekar-Adam Maďarům, nicméně jen tak mimoděk bych chtěl na jihoamerický kontinent nezávazně vzkázat, že existence kasin si netyká s růstem životní úrovně. Přímá úměra existuje, ale jiná. Čím více kasin, tím více závislých obyvatel. Čím více závislých obyvatel, tím více exekucí, rozpadů rodin, drogových závislostí a ve finále i sebevražd. Přesně v intencích demokratizačních procesů, známých z konce 80. let minulého století ze střední a východní Evropy. Hazard je úžasným nástrojem, jak z lidí učinit duševní a fyzické trosky. Takový covid minulosti, avšak leckde dosud stále při síle.
Když kdokoli napíše, resp. vloží do pozitivní souvislosti vznik kasin s koncem socialismu, ten dotyčný by měl podstoupit ze zákona povinnou deglobalistickou očistu – něco jako alkoholici u Apolináře. Tři měsíce na uzavřeném pavilonu ve společnosti hazardních hráčů, zbavujících se závislosti na kasinech. To by se mu myšlenky rovnaly v hlavě tím správným směrem samy, až by kolem sebe viděl tu hrůzu zhmotněnou do podoby ztrácejících se lidských existencí.
Globální demokracie obsahuje – krom toho, že neobsahuje nic pozitivního – i jednu zvlášť lstivou zákeřnost – že totiž velmi umně a nenápadně až plíživě zbavuje člověka vlastního úsudku, nahrazujíc ho uvažováním v duchu New World Order.
Globální demokracie se chová přesně jako zhoubný nádor, postupně metastázující do celého těla.
Pavel Votruba