Blbí studenti nevadí. Tvrdá aktovka – to je problém

Kde to jen trochu jde, tam si kopnou. Web prozeny.cz píše: »První školní den za socíku? Tvrdá aktovka, punčocháče, plnicí pero a soudružka učitelka za katedrou.«

»‚Tak vás tu děti hezky vítám,‘ usmívá se soudružka učitelka a natěšení prvňáčci jí visí na rtech. Tabule pokreslená barevnými křídami vzbuzuje dojem, že chodit do školy bude jedna velká zábava. O písemkách, rukou za zády, zákazu mluvit, když nejsi tázán, či povinném chození do kola po chodbách o velké přestávce čerství školáci zatím nic netuší. A nemohou se dočkat, až se dozví, jak se počítá či jak napsat první písmenka.« (zdroj: prozeny.cz)

Za tzv. socíku jsem vychodil základku i gympl – maturoval jsem v roce 1983. Základku na vesnici, gympl v menším městě. V řadách dnešních učitelů mám spousty kamarádů, dokonce ještě i pár mých spolužáků ze střední. Někdy před půl rokem jsme se na třídním srazu o tomhle tématu bavili. Jsou to lidi z praxe, tři z nich celoživotní kantoři. S láskou vzpomínají na tu školní »hrůzu« za socíku.

Morálka dnešních dětí se propadla odkudsi z 10. poschodí do hlubokého suterénu, pravomoci kantorů jsou minimální, povolání se stalo jedním z nejstresovějších, neboť učitel je pod devastujícím drobnohledem, aby náhodou neporušil lidská práva dítěte, spolupráce s rodiči je sice kus od kusu, ale převládají ti, kteří na svého potomka nedají dopustit a vinen je vždy pedagog, přístup dětí k výuce je, slušně řečeno, laxní a kantor nemá žádnou páku, jak žáka donutit, aby byl na hodinu náležitě připraven. A co je ze všeho nejhorší, že nároky kladené na děcka jsou čím dál nižší. O školních osnovách raději nemluvě.

Špinit to, co bylo, není těžké. Ovšem když toto je jediný kontext, máme tu sakra problém.

Vzpomínám, že za mých gymnaziálních studií se říkalo, že střední školství v ČSSR je na stejné úrovni jako vysoké školství ve Spojených státech. Nešlo o žádnou propagandu, svého času to v odborných médiích přiznával i Západ. A dnes? Bída s nouzí. Středních a vysokých škol máme jak nasráno, stejně (logicky) jako středoškoláků a vysokoškoláků, úrovně však nevalné. Nicméně TOP problémem jsou ta tvrdá aktovka, punčocháče, plnicí pero a soudružka učitelka za katedrou… Holt, když si společnost přestane vidět na špičku vlastního nosu, nadělat se s tím mnoho nedá.

Dušan Sedlák