Americké údery na íránské vojenské cíle a odveta Teheránu způsobily nový šok: ropa vyskočila o téměř 4 %, státní dluhopisy se dostaly pod silný tlak a investoři znovu přinesli k jednání scénář nové inflační vlny. Íránský vůdce Mudžtába Chameneí vyzval k pokračujícímu uzavření Hormuzského průlivu jako prostředku k vyvíjení tlaku na nepřátele. Prohlášení zdůrazňuje íránskou strategii, která spočívá v získání kontroly nad kritickou námořní infrastrukturou za účelem geopolitické výhody.
Největší obavy nevyvolává jen vývoj situace kolem války, ale také možnost, že nový nárůst cen energií donutí centrální banky držet úrokové sazby vysoké po delší dobu, nebo dokonce přistoupit k jejich novému zvyšování.
Ropa vzlétá, trhy ignorují nový inflační šok
Cena ropy Brent, která slouží jako hlavní světový cenový ukazatel, vzrostla přibližně o 4 % a překročila 79 dolarů za barel, jelikož nejistota ohledně situace v Hormuzském průlivu znovu vyvolala obavy z možného narušení globálních dodávek ropy.
Írán trvá na tom, že strategickou trasu uzavřel, zatímco Spojené státy a námořní úřady tvrdí, že lodní doprava pokračuje jižní trasou. Tyto protichůdné informace udržují trhy v napětí, jelikož Hormuzským průlivem prochází asi 20 % světové ropy.
Masivní likvidace dluhopisů
Růst cen ropy způsobil okamžitou restrukturalizaci investičních portfolií.
Výnosy amerických státních dluhopisů vzrostly napříč křivkou, přičemž dvouleté americké státní dluhopisy – považované za obzvláště citlivé na očekávání sazeb Fedu – zaznamenaly vzrostlý výnos na 4,24 %, což je nejvyšší úroveň od února 2025.
Podobné tlaky byly zaznamenány i u státních dluhopisů Austrálie a Japonska, zatímco dolar posílil vůči většině hlavních měn.
Předchozí případy, kdy Írán hrozil blokádou Hormuzského průlivu
Írán v průběhu let několikrát dříve pohrozil zablokováním Hormuzského průlivu, mimo jiné v lednu 2012 v odvetě na sankce USA a Evropy, ale nikdy takový krok plně neprovedl.
Během íránsko-iráckého konfliktu v letech 1980 až 1988, který si vyžádal statisíce obětí na obou stranách, se obě země zaměřily na obchodní plavidla v Perském zálivu v rámci tzv. tankerové války, ale Hormuzská oblast nikdy nebyla zcela uzavřena.
V roce 2019 byly poblíž úžiny u pobřeží Fudžajry ve Spojených arabských emirátech napadeny čtyři lodě uprostřed zvýšeného napětí mezi Íránem a Spojenými státy během prvního prezidentství Donalda Trumpa. Washington z incidentu obvinil Teherán, ale Írán tato obvinění popřel.
V dubnu 2024 íránské ozbrojené síly zadržely kontejnerovou loď poblíž Hormuzského průlivu uprostřed rostoucího napětí v regionu po smrtícím izraelském útoku na íránský konzulát v syrském Damašku.
Americká operace proti desítkám cílů
Americké ústřední velení (CENTCOM) oznámilo, že za úsvitu dokončilo dlouhodobou operaci proti »desítkám cílů« v různých oblastech Íránu, při níž byly použity stíhačky, válečné lodě a poprvé i sebevražedné drony ze vzduchu i z moře.
Teheránská reakce přišla téměř okamžitě. Islámské revoluční gardy (IRGC) oznámily, že zahájily nové vlny raketových a dronových útoků na americké základny v regionu.
Krátce nato polooficiální tisková agentura Fars informovala, že terčem útoku byla americká letecká základna Sheikh Isa v Bahrajnu.
Podle Revolučních gard byla zasažena zařízení pro údržbu vrtulníků, hangár s letounem P-8 Poseidon pro námořní spolupráci a velitelské středisko pro operace bezpilotních letounů. »Odvetné operace budou pokračovat,« uvádí se v prohlášení.
Revoluční gardy tvrdí, že bezpečná plavba lodí bude obnovena pouze tehdy, pokud americké operace zastaví, zatímco útoky z obou stran budou pokračovat.
Co je Hormuzský průliv?
Hormuzský průliv, který se nachází mezi Ománem a Íránem, spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem. Hormuzský průliv je nejdůležitějším ropným uzlem na světě, protože jím protéká velké množství ropy. Hormuzský průliv je dlouhý téměř 161 kilometrů a v nejužším místě 33 km široký, přičemž lodní koridor je široký pouze tři kilometry v obou směrech.
Tato strategická vodní cesta je nejdůležitějším uzlem pro tranzit ropy na světě, jelikož vojenské nepřátelství mezi Íránem a Izraelem je na vrcholu. Není to poprvé, co Írán uzavírá Hormuzský průliv pro dopravu jako odvetu, což omezuje obchod a ovlivnit světové ceny ropy.
Význam průlivu
Hormuzským průlivem se denně přepraví zhruba 20 milionů barelů ropy a ropných produktů. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) dokonce uvedl, že průměrný tok ropy Hormuzským průlivem v roce 2022 činil 21 milionů barelů denně, což představuje zhruba 21 procent celosvětového obchodu s ropou. Členové OPEC, Saúdská Arábie, Írán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Irák, vyvážejí většinu své ropy přes průliv, zejména do Asie. Trasou navíc prochází jedna třetina světového zkapalněného zemního plynu LNG. Význam průlivu lze odhadnout i tím, že jej mnozí dokonce nazývají ropnou tepnou světa.
Žádná alternativní cesta
Útoky na námořní trasy se již dlouho používají k vyvíjení tlaku uprostřed konfliktu. Od vypuknutí války v Gaze útočí jemenští Hútíové na lodě v okolí průlivu Bab al-Mandeb, vstupu do Rudého moře na druhé straně Arabského poloostrova. I když kampaň Hútíů ovlivnila globální obchod, lodě se mohou Rudému moři vyhnout plavbou kolem Afriky – je to delší, ale bezpečnější cesta. Neexistuje však způsob, jak cokoli po moři přepravit z Perského zálivu, aniž by se muselo proplout Hormuzským průlivem.
Čínský faktor
V první řadě mají Írán a Čína dobré vztahy. Čína je největším dovozcem ropy a podílí se zhruba na třech čtvrtinách íránského vývozu ropy. Pokud bude Hormuzský průliv uzavřen, bude to ovlivněno i dodávky do Číny.
Ománský faktor
Většina Hormuzského průlivu se nachází v Ománu a je dostatečně široká, aby jeho úplné uzavření bylo téměř nemožné. I když lodě jistě proplouvají íránskými vodami, jsou k dispozici alternativní trasy přes Omán a Spojené arabské emiráty.
Strategické důsledky
Hormuzský průliv představuje jednu ze strategicky nejdůležitějších vodních cest na světě a slouží jako životně důležitý koridor pro globální dodávky energie. Prosazování jeho uzavření podtrhuje přístup Íránu k využívání geografických výhod jako páky v regionálních konfliktech.
Washington tvrdí, že nejnovější útoky byly provedeny po nové akci Revolučních gard proti obchodní lodi plující oblastí.
Írán zase trvá na tom, že jeho kroky jsou reakcí na útoky USA, a nadále varuje obchodní lodě, aby nepoužívaly alternativní trasy, jako je ta podél pobřeží Ománu.
Hormuzský průliv je i nadále nejsilnějším vyjednávacím argumentem Teheránu, protože touto trasou prochází přibližně pětina světové spotřeby ropy.
Ioannis Sideropulos