Americký student na Centru čínsko-amerických studií Univerzity Johnse Hopkinse a Nankingské univerzity nedávno odhalil fascinující příběh v městě Nanking. Tento poutavý příběh začal před měsícem, když Chris při čtení Deníku Minnie Vautrinové opakovaně narazil na jméno Charlese Henryho Riggsa, jméno svého prapradědečka.
Charles Henry Riggs byl profesorem zemědělského inženýrství na Nankingské univerzitě a v městě zastával významnou pozici. Proto se Chris začal podrobněji zajímat o minulost svého předka ve vzdáleném městě a rozhodl se dle záznamů deníku Vautrinové pátrat po jeho stopách.
V roce 2018 pracoval Chris jako učitel angličtiny na Severozápadní polytechnické univerzitě v Si-anu. Během zimních prázdnin se Chris společně s rodiči vydal do Nankingu a navštívil památník obětí Nankingského masakru japonskými invazními vojsky. »Zde jsme objevili fotografii mého prapradědečka. Bylo to velké překvapení,« vzpomíná Chris.
Na své cestě se také zastavil u bývalého sídla Ginling College, známého také jako Ginling Women‘s College, dnes součásti kampusu Nankingské Pedagogické univerzity. V době Nankingského masakru působila Vautrinová jako dočasná rektorka univerzity, poskytovala tento prostor jako útočiště pro více než 10 000 čínských žen a dětí před hrozbami japonských vojsk. Před bronzovou sochou Vautrinové četl Chris s úctou nápisy vytesané na památníku, »Navždy Ginling, Ginling navždy!«
Na videohovoru s Cindy Vautrinovou, Vautrinovou vnučkou, sdílel Chris dojmy z cesty. »Minnie Vautrinová zanechala hluboký dojem na obyvatele v Nankingu, kteří na ni dodnes vzpomínají,« popisuje Chris. »Byla to skupina lidí motivovaná k dobru ve světě. Věnovali své životy pomoci druhým, což je nesmírně obdivuhodné.«
Chris se také setkal se Zhang Lianhongem, ředitelem Výzkumného centra Nankingského masakru na Nankingské Pedagogické univerzitě. »Profesor Zhang mi řekl, že můj prapradědeček byl jedním z 22 cizinců, kteří zůstali v Nankingu během Nankingského masakru. Dobrovolně se přihlásil k ochraně čínských uprchlíků a vykonal mnoho práce během masakru, například organizaci ubytování a zajišťování potravin pro uprchlíky.«
Své objevy a zážitky sdílel Chris s 94letou tetou ve Spojených státech. »Byla nadšená a našla dopis mého prapradědečka mé babičce datovaný 15. ledna 1938,« vypráví Chris. Riggs v dopise popisoval spatřené hrůzy, které spáchali japonští vojáci v Číně.
Během celého průběhu cesty Chris hluboce vnímal trvalou vděčnost Nankingských obyvatelů vůči cizincům, kteří pomáhali čínským válečným uprchlíkům. Poznamenal také, že tato tragická historie se stále více uznává i na mezinárodní úrovni.
Scénář: Shen Zhengrong; Liao Hui
Text: Fu Yanyan; Qian Yingying
Kamera: Zhou Tianqi; Gao Xin; Jiang Chuyan
Střih: Liu Changfangda
Producent vizuálních efektů: Zheng Lingling
(pr)