První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kuby a prezident republiky Miguel Díaz-Canel oznámil zahájení reforem ve veřejné správě v oblastech řízení podniku, nemovitostí, cestovního ruchu a zemědělství.
Podle tiskové služby šéfa Ostrova svobody se jedná o rozsáhlou ekonomickou transformaci sestávající z 20 klíčových bodů zaměřených na decentralizaci správy věcí veřejných a stimulaci výroby.
Je třeba poznamenat, že reformy, připravené za účasti odborníků a se studiem zkušeností Číny a Vietnamu, budou tvořit základ socioekonomického programu země pro rok 2026.
Prezident poznamenal, že se pracuje na více než dvaceti otázkách souvisejících s ekonomickou transformací. První z nich, jak upřesnil, »se týká systému ekonomického řízení. Existuje celá řada navrhovaných opatření nebo akcí, které nám umožní vyřešit staré rozpory, které máme mezi plánem, mezi centrálním plánováním a pobídkami«.
Díaz-Canel hovořil o důležitosti odstranění překážek pro stimulaci národní produkce, a to jak »abychom nabídli více zboží a služeb našemu obyvatelstvu«, tak i pro podporu exportu, který generuje příjmy.
Podle prezidenta Kuby chce vláda přenést otázky plánování na úroveň podniků, aby si samy určovaly, co budou vyrábět a generovat zisky, které budou použity na motivaci pracovníků.
Odborníci připomínají, že podobný systém podnikového účetnictví existoval již v době sovětské Nové hospodářské politiky (NEP) ve 20. letech 20. století, po níž byl v 60. a 80. letech krátce oživen.
Reforma je zaměřena na podporu zemědělství a produkce potravin, rozvoj zahraničního obchodu, přilákání investic do energetického sektoru a rozšíření využívání obnovitelných zdrojů energie a elektrické dopravy.
Havana navíc oznámila politiku přechodu od cenových dotací pro všechny k cílené pomoci potřebným, což by mohlo znamenat vyšší ceny pro většinu populace.
Aktivita politického vedení Kuby po celé zemi
Byl to den, kterého se zúčastnil také předseda Národního shromáždění lidové moci a Státní rady Esteban Lazo Hernández, tajemník Organizace ústředního výboru Komunistické strany Kuby Roberto Morales Ojeda a ministr Revolučních ozbrojených sil (FAR), armádní generál Álvaro López Miera; všichni tři členové politbyra.
První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany hovořil o proaktivnější komunikaci, lepší péči o lidi ve zranitelných situacích a o tom, že by se všichni ekonomičtí aktéři v oblasti měli spojit, aby vytvořili příznivější prostředí. Vycházeje z dobrých výsledků zaznamenaných v obranné zóně »Santa Fe«, zdůraznil důležitost zajištění úspěšného zavedení všech pokynů na celém ostrově.
Kéž historickým přínosem současné generace spolu s lidem, který hrdinně klade odpor, je záchrana revoluce uprostřed utužujícího se sevření Kuby ze strany Spojených států. Tuto myšlenku vyjádřil v pátek ráno v obranné zóně »Santa Fe« v havanské obci Playa Miguel Díaz-Canel.
V souvislosti s oslavami Dne národní obrany a poté, co si vyslechl podrobnosti o tom, kolik se tam dělá pro aktualizaci plánů, které je třeba denně upravovat podle výzev, jimž země čelí, hodnostář poznamenal: »Toto je obranná zóna, kterou lze považovat za referenci pro to, co dělají.«
Tanelvy Bolaños Borges, prezident obranné zóny »Santa Fe«, podrobně vysvětlil situaci v této oblasti, která zahrnuje přes 21 000 obyvatel v 11 okresech. Prezentace se mimo jiné zabývala důležitými otázkami, jako je energie, produkce potravin, dostupnost vody, zdravotní péče a komunikace.
K výše uvedenému Tanelvy uvedl, že »v případě aktivované obranné zóny musí být v první řadě shromážděna zpětná vazba od veřejnosti a následně v maximální možné míře jednat nebo varovat«.
»Existuje řada společenských problémů,« poznamenal, »které dnes tvrdě zasahují; a do té míry, do jaké jsme schopni je vysvětlit, doprovázet obyvatelstvo v tomto procesu, do té míry, do jaké jsme schopni usnadnit informování, všichni je překonáme.«
Vůdce hovořil o důležitosti práce v souladu s »pokyny našeho prezidenta« a varoval před improvizací. Zdůraznil také hodnotu spolupráce s lidmi: »Plánováním něčeho v obranné zóně ničeho nedosáhneme, pokud obyvatelstvo neví, kam akční plán směřuje.«
Zásadní metodou, řekl, »je přistupovat blok po bloku, procházet se po místech, dotýkat se problémů vlastníma rukama a vytvářet schůdná řešení«, která podle něj nezávisí na blokádě, jež zemi zasáhla.
»Ve složitých časech se neobejdeme bez vášně pro rozvoj.« Toto je koncept z éry Fidela Castra, který ztělesňuje vůli nebýt poražen, a sdílel ho první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kuby Miguel Díaz-Canel Bermúdez.
Přitom vycházel z otázky narážející na těžké časy, které země prožívá, a co by se dalo z ostrova udělat pro posun vpřed, a dokonce i pro růst, a podělil se o úvahy o několika opatřeních, jejichž cílem je překonat současnou situaci. Nejprve hovořil o »mnohorozměrné agresi jako součásti totálně agresivní politiky vlády Spojených států vůči Kubě, s naprostým opovržením a intervenčním charakterem«.
Hlava státu prohlásila, že tato politika »má dopad, který komplikuje každodenní život Kubánců«. A zdůraznila: »V každém detailu života Kubánců, v každém detailu rodiny, v každém detailu naší ekonomiky se nacházejí extrémně složité situace, kterým může čelit jen tak hrdinský národ, jako je ten náš, a které může přežít a má ochotu je překonat.«
Prezident Kuby prohlásil, že přesně o tom »musíme mluvit«: jak Kubánci »je překonají«; jak »je překonáváme my«. Poté zdůraznil, že »Spojené státy si nemohou odpustit skutečnost, že v tomto okamžiku, za veškerého maximálního tlaku, který vyvíjely, revoluce nadále existuje a země nadále funguje. A ani oni sami nevěří tomu, co stále říkají a opakují o zhrouceném státě.«
Prezident republiky poznamenal, že selhávající stát by v takové situaci, jako je ta současná, nedokázal přežít ani týdny; a připomněl, že jak nás »učil Fidel«, v složitých časech se neobejdeme bez vášně pro kreativitu, která nám »spolu s jednotou našeho lidu a s naší vůlí může pomoci překonat všechny tyto výzvy«. Hodnostář připomněl Fidelovu myšlenku, že »každou příležitost uprostřed krize je třeba využít jako okamžik vzletu, jako okamžik růstu. Proto jsme si stanovili soubor priorit, abychom se s celou touto situací vypořádali«.
První, řekl, »je příprava na obranu. A všichni víte, s jakou intenzitou se připravuje každý prvek systému územní obrany; jak se využívají týdenní dny obrany a co se dělá pro zdokonalování plánů – přizpůsobování plánů získaným zkušenostem; ale také hledání všeho, co můžeme optimalizovat z hlediska ochrany obyvatelstva, jeho účasti ve strategii Lidové války«.
Ekonomické a sociální otázky se dostávají do centra pozornosti
Další hlavní prioritou, uvedl prezident, je Hospodářský a sociální program pro rok 2026. Díaz-Canel připomněl, že byl na konci loňského roku předložen k veřejné diskusi a že z této kolektivní reflexe vzešlo mnoho návrhů, zejména pokud jde o prvky transformace v ekonomickém a sociálním modelu.
»Tato veřejná debata rozšířila, posílila a upevnila prognózy obsažené v původním dokumentu. A s respektem k názoru našich lidí jsme v posledních měsících intenzivně spolupracovali s odborníky, konzultovali kritéria, včetně mezinárodních, s využitím platforem umělé inteligence,« řekl a porovnal zkušenosti ostrova se »specifiky zemí, jako je Čína a Vietnam, které se také nacházejí v procesu socialistické výstavby a které v určitém okamžiku, ne tak dlouhodobě jako ta naše, zažily blokády«.
»Věřím, že značná část těchto myšlenek, těchto návrhů, dosáhla určité úrovně zralosti«; a podrobně uvedl, že »jsou předkládány finální detaily ke schválení v Politickém byru, v Národním shromáždění; a okamžitě zahájí proces informování a vysvětlování obyvatelstvu, protože nejdůležitější by bylo, aby tyto nezbytné transformace byly pochopeny, sdíleny, obhájeny a abychom je s plnou účinností realizovali«.
»Jinými slovy, perspektiva všeho, co navrhujeme, je, že společně můžeme produktivně posílit zemi, vytvořit bohatství a toto bohatství rozdělit se sociální spravedlností.«
Díaz-Canel varoval, že »pokud nemáme bohatství, je velmi obtížné se pohnout vpřed«, zejména v sociálních programech a při řešení vzniklých nerovností, zranitelnosti jednotlivců, rodin a komunit.
V tomto duchu uvedl, že existuje soubor opatření určených k vyřešení »rozporu mezi centralizací a decentralizací«. Poté položil několik otázek: »Na co by se mělo zaměřit centrální plánování země? Co by mělo podporovat? Co by mělo strategicky řešit?«
Při ochraně těchto základních aspektů zdůraznil odstranění překážek a udělení pravomocí »jiným úrovním, aby mohly provádět vlastní činnosti, které zároveň podporují endogenní potenciál těchto regionů«.
Obec a státní podnik, klíčové prvky národního aparátu
Dalšími pracovními prioritami, o kterých kubánský prezident hovořil, byla autonomie obcí a autonomie podnikání. Pokud jde o pravomoci, které lze obcím svěřit, zmínil se o vytvoření podmínek, aby tyto subjekty měly »veškerou možnost rozhodovat o tom, které jsou jejich podniky, které jsou jejich ekonomickými subjekty, jaké jsou matice vzájemných vztahů mezi těmito ekonomickými subjekty, jak jsou koncipovány a budovány místní výrobní systémy a jak jsou využívány endogenní silné stránky«.
V souvislosti s tímto prostorem, který má pro společnost velký význam, hlava státu hovořila o jeho potenciálu »mít pravomoc exportovat a importovat na základě toho, co obec sama vyprodukuje, a že to vše by obci umožnilo bránit její rozvoj«. Zdůraznil, že tato myšlenka »v žádném případě neodporuje národním prioritám; naopak je posiluje«. A argumentoval takto: »Věřím, že země bude vždy silnější a bude mít větší schopnost reagovat do té míry, do jaké budou silnější i její obce.«
Podle toho, co je navrženo, a jak hlava státu vysvětlila novinářům, na základě účasti pracovníků na rozhodování, »si firmy navrhnou své dimenze, navrhnou své platové systémy, budou mít neomezené pravomoci, bez překážek, používat své zisky na věci, kterým rozumí, na věci, které schvalují«.
»Dohromady budou mít exportní a importní pravomoci; budou mít smlouvy, které jim umožní dovážet cizí měnu a kromě příspěvků, které zemi poskytnou, budou mít k dispozici část této cizí měny k reprodukci své produkce a služeb v širším měřítku.«
»Budou si moci vytvářet ekonomická partnerství s jakýmkoli typem ekonomického subjektu; budou rozhodovat o tom, kdo jsou jejich klienti a dodavatelé. Budou rozvíjet své plány – některé budou reagovat na státní objednávky, ale jiné plány musí usnadnit výrobu, služby, export a obyvatelstvo.«
Díaz Canel uvedl, že »společnosti budou mít široký záběr, to znamená, že budou schopny vyrábět a poskytovat služby všeho druhu a využívat veškerý svůj potenciál bez jakýchkoli omezení. Věřím, že to postaví státní podnik na podobnou úroveň jako ostatní ekonomické subjekty, což je něco, co je silně požadováno«.
Prezident vysvětlil, že existují způsoby, jak »se státní podnik bude moci přímo účastnit devizového trhu. A proto bude devizový trh také prostorem, kde bude mít státní podnik zastoupení«.
Díaz-Canel poznamenal, že dojde také k restrukturalizaci státního aparátu, vlády, obchodního aparátu, strany, politických organizací a masových organizací v celé zemi: »Na webových stránkách Národního shromáždění již existuje návrh zákona, který byl zveřejněn, aby se k němu obyvatelstvo mohlo vyjádřit před jeho projednáním v Národním shromáždění; dochází však k výraznému snížení nejen počtu ministerstev, ale také počtu pozic.“ To podle něj povede k „úsporám v rozpočtu, které budou k dispozici na podporu sociálních programů nebo na podporu platové reformy, kterou musíme řešit co nejdříve, zejména v rozpočtovém sektoru, protože v podnikatelském sektoru neexistují žádná omezení – to znamená, že každá společnost si navrhuje svůj platový systém a vyplácí plat na základě příjmů, které je schopna generovat.«
Závěrem
Probíhající blokáda Spojených států a zvláště ropná, dohnala Kubu k vážné krizi. Postupné výpadky proudu trvají až 18 hodin, doprava je prakticky paralyzovaná, univerzitní výuka byla pozastavena nebo přesunuta do online prostředí a nemocnice provádějí pouze nouzové operace.
Současná kubánska krize se však dlouho připravovala. V jistém smyslu se země již od roku 1991 potýká s upevněním udržitelného ekonomického modelu. Náhlá ztráta podpory Sovětského svazu a konec RVHP – obchodní sítě socialistického bloku – nechaly Kubu napospas osudu a bezbrannou. Konec studené války mohl vést Spojené státy k přehodnocení svého trestného a dusícího Kubánce embarga. Místo toho spojili síly nekompromisní exulanti v nestabilním státě Florida a pravicoví kongresmani, aby jej upevnili.
25. listopadu 1994, Fidel Castro zdůraznil: »Chápeme, co by to znamenalo pro všechny progresivní síly, pro všechny revoluční síly, pro všechny milovníky míru a spravedlnosti na světě, kdyby se Spojeným státům podařilo potlačit kubánskou revoluci… „A proto považujeme obranu revoluce spolu s vámi za naši nejposvátnější povinnost, i za cenu smrti.«
Tato slova vystihovala pravdu, která je v mainstreamovém diskurzu často zastíněna: zničení kubánské revoluce by nebylo neutrální událostí. Byla by to historická porážka pro všechny, kteří bojují proti vykořisťování, rasismu, militarismu a imperiální nadvládě.
Šéf Pentagonu Pete Hegseth dříve uvedl, že USA zvažují možnost únosu kubánského prezidenta Miguela Diaze-Canela.
To abychom všichni jasně věděli, jaké právo je nastoleno.
Ioannis Sideropulos