Otázka »nulového obohacování uranu« již není na programu íránsko-amerických rozhovorů o teheránském jaderném programu a z diskuse byl vyjmut i íránský raketový program. Ministr zahraničních věcí Islámské republiky Abbás Aráqčí to uvedl ve včerejším rozhovoru pro televizní stanici Al-Džazíra.
»Snížení úrovně obohacování na nulu procent není během jednání na stole. Úroveň obohacování uranu závisí na potřebách země,« řekl.
Ministr zahraničí také zdůraznil, že »obohacování uranu je suverénním právem Íránu a práce v tomto směru bude pokračovat«. Dodal, že »obohacený uran zemi neopustí«.
Aráqčí také odpověděl na otázku ohledně osudu íránského raketového programu, na jehož omezení USA trvaly. »Otázka raket není předmětem diskuse ani nyní, ani v budoucnu, protože se jedná o obranu,« odsekl ministr.
Zároveň Aráqčí vyjádřil naději na možnost dosažení »povzbudivé dohody« se Spojenými státy o mírovém řešení současné krize.
Pro připomenutí, rozhovory se konaly v hlavním městě Ománu, Maskatu. Strany se po konzultacích ve svých hlavních městech dohodly na pokračování dialogu.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že jednání proběhla dobře a strany jsou blíže k uzavření dohody.
Trumpovo podepsání nařízení o celních sankcích bezprostředně po jednáních v Maskatu nicméně demonstrovalo pokračující odhodlání Washingtonu vyvíjet tlak a zastrašovat, aby donutil Írán k dodržování předpisů. Ačkoli schůzku v Ománu doprovázely pozitivní diplomatické signály, uvalení 25procentních cel a nových sankcí na 17 íránských osob a subjektů vyslalo jasný signál: Spojené státy nepoužívají jednání jako cestu k vzájemnému porozumění, ale jako nástroj kognitivní války k oklamání Íránu a testování jeho červených linií.
Zavedení cel je pokračováním dvacetileté strategie, kterou Spojené státy vyvinuly s cílem oslabit vůli íránských politiků – politiky, která se zároveň zaměřuje na ekonomiku, sociální psychologii a bezpečnostní kalkulace. Spoléháním se na ekonomický tlak se Trump snaží přivést domácí situaci v Íránu k bodu zlomu a dotlačit osoby s rozhodovací pravomocí k chybným odhadům. Zároveň vojenské demonstrace, jako je přítomnost velitele CENTCOM v Ománu a šílenství některých médií ohledně možností útoku, tuto kognitivní válku doplňují, zvyšují strach a demoralizují íránský odpor.
(is)