Nová studie vyřešila jednu z nejvýraznějších záhad v paleontologii obratlovců, a to jak vypadal obří prehistorický žralok Ptychodus, a kde se nachází jeho místo ve vývojovém rodokmenu. Studie byla publikována v časopise Proceedings of the Royal Society B.
Rod žraloků Ptychodus byl totiž poprvé v literatuře popsán v roce 1729 na základě několika obřích prazvláštních zkamenělých zubů, a oficiálně byl popsán až v roce 1834 paleoichtyologem Louis Agassiz. Od té doby byly z křídových nalezišť po celém světě po dobu dvou set let shromážděny pouze ojedinělé a fragmentární pozůstatky, převážně šlo o izolované obrovské a neobvyklé zuby. Kosti Ptychoduse byly totiž tvořeny chrupavkami, které špatně mineralizují.
Ačkoli vědci v minulosti dostatečně prokázali drticí funkci Ptychodusových mohutných zubů, celková morfologie tohoto velkého dravce a jeho příbuznost s elasmobranchy (žraloky a rejnoky) zůstávala záhadou a předmětem dlouhých a živých debat vědecké komunity.
Mezinárodnímu týmu vědců, jehož součástí byl i CNRS Terre & Univers, se podařilo v severovýchodním Mexiku v malých lomech u Vallecilla objevit v posledních deseti letech kompletní a výjimečně dobře zachovalé exempláře prehistorických žraloků rodu Ptychodus, tvorů, kteří brázdili moře před přibližně 105 až 75 milióny lety.
»Objev těchto nových exemplářů z Vallecilla, odhalují tvar těla a anatomii tohoto vyhynulého žraloka, a tak tuto záhadu řeší,« uvedl Romain Vullo, první autor studie z univerzity v Rennes.
V časopise Proceedings of the Royal Society Vullo a jeho kolegové uvedli, že přelomová studie proběhla na šesti exemplářích žraloků rodu Ptychodus, které pocházeli z doby před přibližně 93 miliony let.
Mezi nimi byl i kompletní exemplář odhalující boční pohled na Ptychoduse, který obsahoval nejen téměř všechny jeho kosterní prvky, ale také zuby, a dokonce zachovalé zbytky svalů a obrys těla doplněný všemi ploutvemi.
Další tři exempláře byly téměř kompletní, včetně juvenilního jedince o délce něco málo přes 56 centimetrů, a zbývající dva exempláře byly neúplné nebo částečné kostry.
Fylogenetické a ekomorfologické analýzy ukázaly, že Ptychodus byl rychlý, velký pelagický žralok (lovící v otevřených vodách) s proudnicovitým tělem, který patřil do řádu Lamniformes, tedy skupiny, která byla v období křídy velmi diverzifikovaná. Pro představu, do řádu Lamniformes patří například vyhynulý obrovský žralok megalodon, ale i dnešní velký bílý žralok.
Ptychodontidi byli jedineční vysoce specializovaní predátoři, kteří se zaměřovali na plovoucí organismy nesoucí krunýř nebo karapax, jako jsou amoniti a mořské želvy, což vysvětluje jejich masivní zuby připomínající tvarem dlažbu.
»Obecně se před naší studií mělo za to, že Ptychodus je morfologicky podobný bentickým žralokům, jako je současný žralok bradavičnatý, ale nyní víme, že vypadal jako současný žralok nosorožčí, tedy rychle plovoucí pelagická forma,« dodal Vullo pro deník The Guardian.
Studie nových fosilií naznačují, že měl maximální délku asi 9,7 metru, tedy větší než dnešní velký bílý žralok, ale menší než předchozí odhady, které naznačovaly, že mohl dosahovat délky více než 10 metrů.
Potravní specializace Ptychodusů a jejich evoluční historie by také mohla pomoci vysvětlit jejich podivné vymírání asi 10 milionů let před KT krizí. Je velmi pravděpodobné, že vymizení těchto žraloků částečně souviselo s tím, že se v této době objevili ekologičtí konkurenti lovící stejnou kořist, jako například velcí vodní plazi, neurofágní mosasauři.
(mac)
FOTO – CNRS Terre & Univers/Géosciences Rennes/Romain Vullo, commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Romain Vullo, Eduardo Villalobos-Segura, Manuel Amadori, Jürgen Kriwet, Eberhard Frey, Margarito A. González González, José M. Padilla Gutiérrez, Christina Ifrim, Eva S. Stinnesbeck, Wolfgang Stinnesbeck, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Ghedoghedo