Během dvou dnů vyvolala řada vzácných – v blízkosti prostoru a času – incidentů globální znepokojení – vysvětlují experti. Čtyři útoky žraloků během pouhých 48 hodin, tři v okruhu 15 kilometrů, představují podle výzkumníků extrémně vzácný jev.
»Je to nejbližší, v prostoru a čase, sekvence kousnutí, jakou jsem za 20 let výzkumu viděl,« poznamenává Chris Pepin-Neff, docent veřejné politiky na Univerzitě v Sydney.
18. ledna došlo k tragédii. Dvanáctiletý chlapec byl při koupání v sydneyském přístavu napaden žralokem a nakonec svým zraněním podlehl.
Následujícího dne žralok kousl do prkna jedenáctiletého dítěte na pláži Dee Why Beach a o několik hodin později byl na nedaleké pláži Manly Beach vážně zraněn muž. 20. ledna byl čtvrtý surfař zraněn na hrudi asi 300 km severně.
Úřady uzavřely desítky pláží a jak se po takových incidentech často stává, znovu se ozývají výzvy k »zakázání« vstupu do vody žraloky. Vědci však varují, že problémem nejsou žraloci.
»Dokonalá bouře« podmínek
Předpokládá se, že tři útoky v oblasti Sydney byly spáchány žraloky býčími, což je druh, který se daří v teplých, brakických vodách. Předcházely jim dny silných dešťů: za 24 hodin bylo naměřeno 127 mm srážek – nejdeštivější lednový den za posledních 38 let.
»Žraloci býčí milují ústí řek a estuáry,« řekla BBC Rebecca Oliveová, vedoucí výzkumnice na RMIT University. Sladká voda tekoucí z pevniny přinášela do moře živiny a odpadní látky, což přitahovalo návnadové ryby – a v širším smyslu i žraloky.
Pepin-Neff hovoří o »explozi biodiverzity« poblíž pobřeží: ryby se vynořují na hladinu, žraloci je následují, lidé jsou v téže situaci. »A pak máme problém,« říká.
Opravdu se útoky stupňují?
Oficiální údaje ukazují, že počet incidentů v Austrálii v posledních třech desetiletích postupně narůstal: z 8–10 ročně v 90. letech na průměrnou úroveň 20+ od roku 2010. To však neznamená, že se žraloci stali agresivnějšími.
Odborníci připisují nárůst lepšímu zaznamenávání, většímu počtu lidí na moři, populárnějším vodním sportům a silnějším oblekům, které umožňují delší pobyt ve vodě.
Důležitý je i komunikační aspekt: snímky z dronů a rozsáhlé zpravodajství umocňují pocit nebezpečí.
»Míra napadení-kousnutí neroste tak, jak by se dalo očekávat vzhledem k explozi lidské přítomnosti,« říká Pepin-Neff. Úmrtí zůstávají vzácná.
Proč masakry žraloků nefungují
Navzdory tlaku vědci sítě a pasti odmítají. »Vytvářejí iluzi bezpečí,« říká Oliveová. »Nedělají plavce bezpečnějšími.« Výzkum ukazuje, že masakry žraloků nesnižují riziko, protože určujícím faktorem je atraktivní prostředí (živiny, ryby) – nikoli kolik žraloků je zabito.
I když jsou žraloci z jednoho místa odstraněni, další budou přilákáni, pokud podmínky zůstanou stejné.
(is)