Povstání na Polytechnické univerzitě 17. listopadu 1973 bylo hlavní akcí proti řecké vojenské diktatuře a v podstatě ohlašovalo pád plukovnické junty, která od 21. dubna 1967 v zemi zavedla režim brutální diktatury. Vzpoura byla zaměřena nejen na demokratizaci země, ale i proti USA a NATO, které vojenskou juntu nastolily a podporovaly. Datace povstání byla pokračováním mírové demonstrace českých studentů zaměřené proti německým nacistickým okupantům Československa, kteří 17. 11. 1939 uzavřeli české vysoké školy, internovali část studentů a vůdce studentské revolty zastřelili. Toto vše bylo spouštěcím mechanismem pro vyhlášení Mezinárodního dne studenstva a nové revoluční tradice ve studentském hnutí.
Zpět však do Atén. Odpočítávání začalo 14. února 1973, kdy řečtí studenti povstali a shromáždili se na Technické univerzitě. Požadovali zrušení zákona 1347, který stanovil povinnou brannou povinnost pro ty, kteří se během studia angažovali v odborové činnosti. Policie vnikla na školu, čímž porušila univerzitní azyl, zatkla 11 studentů a postavila je před soud na základě obvinění z »urážky autority«. Osm studentů bylo odsouzeno k různým trestům, zatímco přibližně 100 dalších bylo nuceno přerušit studium a obléknout se do khaki oblečení. A tím de facto byli pod přímou kontrolou vojska.
Okupace v budově právnické fakulty
Sedm dní po prvních událostech na Polytechnice, 21. února, studenti obsadili budovu právnické fakulty v Aténách a skandovali hesla »Demokracie«, »Pryč s juntou« a »Ať žije svoboda«. Policie znovu zasáhla, aby povstání potlačila, ale násilné vyhoštění studentů z budovy právnické fakulty jejich militantnost ještě více posílilo. Vyvrcholením protidiktaturních akcí mělo být povstání, které začalo 14. listopadu 1973. Ráno toho dne se studenti shromáždili na nádvoří Polytechniky a rozhodli se vyhlásit bojkot výuky s požadavkem, aby se volby do studentských spolků konaly v prosinci téhož roku a nikoli na konci roku následujícího, jak ohlásil režim.
Následovala studentská shromáždění na lékařské a právnické fakultě . Studenti práv dokonce vydali rezoluci požadující zrušení rozhodnutí junty o konání studentských voleb, demokratizaci univerzitních institucí, zvýšení výdajů na vzdělávání na 20 % rozpočtu a zrušení zákona 1347 o nucené branné povinnosti studentů.
Jak den plynul, na Polytechnice se začalo shromažďovat stále více studentů a dalších, kteří se dozvěděli tuto zprávu. Policie se ukázala jako nedostatečná, aby davům v příchodu zabránila. Odpoledne bylo rozhodnuto o obsazení Polytechniky. Dveře byly zavřeny a od té doby začala organizace povstání. Prvním krokem byla volba koordinačního výboru, který zahrnoval 22 studentů a 2 dělníky, s cílem vést boj. Kromě toho byly ve všech školách vytvořeny výbory pro organizaci okupace a komunikaci s řeckou společností.
Rozhlasová stanice
Vzpouru doprovázely solidární demonstrace žáků, studentů a pracujících v aténských ulicích.
Za tímto účelem začala fungovat rozhlasová stanice, nejprve v budově chemické fakulty a později v budově fakulty strojního inženýrství. Byly vytvořeny studentské týmy, které psaly slogany na transparenty, na zdi, trolejbusy, autobusy a taxíky, aby je všichni Athéňané viděli. V Polytechnice bylo zřízeno organizované stravování a nemocnice, zatímco studentské skupiny se ujaly úkolu střežit oblast a oddělovat nadšené a demokratické Athéňany od provokatérů.
První reakcí diktátorského režimu bylo vyslání tajných agentů, kteří se měli vmísit do davu shromážděného před Polytechnikou, a rozmístění odstřelovačů v okolních budovách. 16. listopadu zaútočily velké policejní síly na dav shromážděný před Polytechnikou obušky, slzným plynem a střelami dum-dum. Většina lidí se nuceně rozprchla. Ti, co zůstali, postavili barikády převracením tramvají a shromažďováním materiálu z nově postavených budov a zapálili ohně, aby neutralizovali slzný plyn. Později policie použila zbraně, ale nedosáhla svého cíle, tj. potlačení povstání.
Tanky
Když si diktátor Georges Papadopoulos uvědomil, že policie nemůže vstoupit do Polytechniky, rozhodl se použít armádu. Tři eskadrony řecké civilní gardy a eskadra parašutistů ze Soluně se shromáždily poblíž hlavní železniční stanice, která je poblíž aténské Poletechniky a sjely směrem k Polytechnice tři tanky. Dva z nich byly zaparkovány v okolních ulicích a blokovaly boční brány instituce, další zaujaly pozici naproti hlavní bráně. Studentský koordinační výbor požádal o jednání, ale jeho žádost byla zamítnuta.
17. listopadu ve 3 hodiny ráno dostal tank, který stál naproti hlavní bráně, rozkaz k útoku. Narazil do brány, srazil ji a s sebou táhl dívku stojící – dnes profesorku Pepi Rigopuluovou na plotě s řeckou vlajkou v ruce. Speciální jednotky LOK, spolu se skupinami policistů vtrhly do Polytechnické univerzity a pronásledovaly studenty, kteří se snažili utéct do okolních ulic.
Pronásledovali je policisté, námořní pěchota a příslušníci zvláštních jednotek junty ESA. Několik studentů bylo zachráněno nalezením azylu v okolních bytových domech, mnoho z nich bylo zatčeno a převezeno do Generální bezpečnostní služby a budovy ESA a byli podrobení mučení a výslechům.
Podle oficiálního policejního oznámení bylo 17. listopadu zatčeno 840 lidí. Po přechodném období však policisté na dotazy uvedli, že počet zatčených překročil 2400. Oficiální počet obětí činil 34 lidí. Výslechy vedené na podzim roku 1975 proti vůdcům represí odhalil 21 případů smrtelných zranění. Počet obětí však musel být mnohem vyšší, protože mnoho vážně zraněných, aby se vyhnuli zatčení, odmítlo být převezeno do nemocnice. Ani mnoho let po pádu řecké junty nebylo jednoduché se něčeho domoci. Aparát moci zůstal na svém místě!
Diktátor Papadopoulos vyhlásil stanné právo, ale 25. listopadu byl svržen pučem. Generálporučík Phaedon Gizikis byl jmenován prezidentem a Adamantios Androutsopulos se stal premiérem nové vlády. Silnou osobou nového režimu však byl velitel vojenské policie, brigádní generál Dimitrios Ioannidis, který zavedl přísnější režim než Papadopoulosův. Vojenská diktatura se zhroutila 23. července 1974, poté, co již došlo k turecké invazi na Kypr. Gizikis a generálporučík Davos, velitel sboru C, pozvali pozdějšího prezidenta Konstantina Karamanlise k návratu do Řecka a obnovení demokratické vlády. Demokratizace však pokračovala s jistými ohledy na to, že aktéři událostí jak uvnitř Řecka, tak i ti geopolitičtí zůstali a pokračovali ve svých plánech.
Tradice vzpoury studentů se připomíná každý rok
Již na první demonstraci po pádu řecké junty »černých plukovníků« a památku padlých se pokládají věnce a na fotografii vidíme jeden z nich, jehož květiny tvoří znamení míru.
Na zábradlí (a všude uvnitř) lidé vyvěsili stovky votivních darů za mrtvé hrdiny: kytice květin, básně a obrazy, které by dnes, kdyby existovaly, byly cennými svědectvími, ale bohužel se musely ztratit.
A tato tradice je dodnes symbolem zápasu o demokracii, veřejné školství a státní svrchovanost. Masové demonstrace – po celém Řecku s těmito hesly jsou antiimperialistickou tradicí za svobodu a nezávislost a trvají celý týden.
Vzpoura na aténské polytechnice se připomíná i v zahraničí – mj. v řeckých komunitách po celém světě.
(is)
FOTO – Eurokinisi a images.google.com