Dvojnásobná olympijská vítězka v běhu na 800 metrů, trojnásobná světová šampionka. Přesto bude letošní mistrovství světa stejně jako to v roce 2019 sledovat jen z domova. Nesmí totiž ve své výstavní disciplíně závodit kvůli příliš vysoké hladině testosteronu a odmítá se podrobit hormonální léčbě.
Ve vytrvalostním běhu, kam se Caster Semenyaová nuceně přesunula, se pořád cítí jako nováček. Na africkém šampionátu skončila v závodě na 5000 metrů šestá za 16:03,24, což bylo daleko od limitu 15:10,00. »Mistrovství světa letos nebyl opravdový cíl. Byl by to spíš bonus, kdybych se tam dostala,« řekla BBC s tím, že do budoucna plánuje přechod na silnici.
»Mám čtyřletý plán, abych zjistila, jestli jsem schopná v tom pokračovat, pak se přesunu na silnici. Cílem je být schopná udržet tempo, být schopná stabilně běžet v jednom tempu. Učím se. Nesrovnávám se s lidmi, kteří běhají 5000 metrů více než deset let. Vytrvalostnímu běžci trvá čtyři roky, než je skvělý. Jsem jako dítě, které se učí chodit,« líčila Semenyaová.
Pro jihoafrickou běžkyni, jež se zatím nedokázala prosadit ve vytrvalostních bězích na dráze, je inspirací světový rekordman v maratonu Eliud Kipchoge, který po začátcích na dráze vyhrál dvakrát OH v maratonu. »Eliud Kipchoge byl závodník na 5000 metrů a získal na této distanci jen jeden světový titul, než šel a stal se nejlepším maratoncem historie,« konstatovala.
Nikdy nepřestane bojovat
Sama ještě nevzdala právní bitvu, v níž dlouho marně usiluje o zrušení zákazu Světové atletiky, která vyloučila atletky s příliš vysokou hladinou mužských hormonů způsobenou odlišným sexuálním vývojem ze závodů na tratích od 400 metrů po míli. Mezinárodní federace při jeho zavedení v roce 2019 argumentovala odbornými studiemi, podle nichž měly tyto závodnice ve srovnání s běžnými ženami výhodu.
Semenyaová prohrála u sportovní arbitráže CAS i švýcarského federálního nejvyššího soudu. Obrátila se na Evropský soud pro lidská práva, který její kauzu stále řeší. »Nikdy nepřestaneme bojovat. V tuhle chvíli to není o mně, ale o dětech, které přicházejí a budou čelit stejnému problému. Je spousta dětí, které chtějí závodit na čtyřstovce, osmistovce a patnáctistovce, ale nesmějí. Říkají, že sport je pro všechny, ale v tuhle chvíli pro všechny není,« rozčilovala jednatřicetiletá Jihoafričanka.
Takzvané testosteronové pravidlo postihlo i jiné africké běžkyně. Mladé Namibijky Christine Mbomaová a Beatrice Masilingiová se jen několik týdnů před loňskou olympiádou dozvěděly, že nesmějí nastoupit do závodu na 400 metrů. Obě se proto přihlásily na dvoustovku, kde Mbomaová získala stříbro. Úspěšný přechod z osmistovky mezi vytrvalkyně na rozdíl od Semenyaové absolvovala stříbrná olympijská medailistka z Ria Francine Niyonsabaová, která loni vyhrála v pětikilometrovém závodě Diamantovou ligu.
(zmk)