KSČM má za sebou čtyři a půl roku pod vedením Kateřiny Konečné, která se na víkendovém 12. sjezdu strany rozhodla svůj post neobhajovat. Jaké to bylo období a co je před komunisty v budoucím období, hodnotí pro iportaL24.cz stávající místopředseda Milan Krajča, který se bude v sobotu ucházet o nejvyšší post ve stranické hierarchii. »KSČM je ve složité situaci,« uznává, nicméně dodává: »Považuji za naprosto správné a důležité rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČM z prosince minulého roku pokračovat v činnosti strany.«
Byl jste navržen na funkci předsedy KSČM. V jaké situaci se podle vás dnes strana nachází a jaké jsou vaše hlavní priority?
Komunisté v naší zemi rozhodně neřekli své poslední slovo. O tom svědčí i současná aktivita KSČM související zdaleka nejen s chystaným 12. sjezdem strany. Každopádně faktu, že mě do čela naší strany navrhlo mnoho členských schůzí i stranických konferencí, si opravdu velmi vážím. Nevnímám to jen jako ocenění své dosavadní práce, ale hlavně jako velký závazek. KSČM se dnes nachází ve velmi složité situaci. Nejde pouze o pokračující absenci v parlamentu, nedostatečnou volební podporu nebo řadu vnitřních problémů, kterým čelíme. Jako komunisté jsme totiž navíc dlouhodobě pod silným antikomunistickým tlakem, který v posledních měsících ještě zesílil, a to nejen v souvislosti s novelizovaným trestním zákoníkem.
Naši političtí odpůrci si uvědomují, že právě komunisté představují systémovou alternativu k současnému režimu, a proto se nás snaží umlčet a zastrašit. I proto například přišli s novelou trestního zákoníku, v němž je dnes nově naprosto skandálně vyhrožováno podporovatelům komunistického hnutí až desetiletým uvězněním. Jsem přesvědčen, že stejně jako mnohokrát v minulosti budou takovéto odporné antikomunistické snahy nakonec odsouzeny k nezdaru. Taková je ostatně i moje zkušenost z doby, kdy jsem byl předsedou Komunistického svazu mládeže a kdy se nám podařilo porazit tehdejší nehorázné vládní snahy o zákaz organizace mladých komunistů a komunistek.
I proto považuji za naprosto správné a důležité rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČM z prosince minulého roku pokračovat v činnosti strany. Delegáti tím dali jasně najevo, že komunisté nehodlají rezignovat na své historické úkoly. Pokud dostanu důvěru sjezdu, chci udělat vše pro to, aby si strana nejen zachovala svůj název a charakter, ale aby zároveň posílila svou autoritu a znovu získala větší vliv ve společnosti. Jsem zkrátka toho názoru, že komunistická strana představující jednoznačnou alternativu ke stávajícímu kapitalistickému režimu je i nadále potřebná a vzhledem k politickému vývoji je dnes tato potřeba čím dál zřetelnější.
Co konkrétně by podle vás měla KSČM prosazovat v domácí a zahraniční politice?
Jsou to právě komunisté, kteří představují stranu práce, míru a socialismu. KSČM proto musí usilovat o to být stranou pracujících, ohromné části společnosti, jejíž objektivní zájmy jen těžko může hájit jiná politická strana. To znamená podporovat důstojné mzdy a důchody, dostupné bydlení, bezplatné zdravotnictví a školství nebo ochranu sociálních práv. Zároveň ale nesmíme zůstat jen u prohlášení. Komunisté musí být aktivní i přímo v terénu – účastnit se stávek, odborářských protestů a dalších občanských aktivit, stejně jako tomu bylo v minulosti.
V zahraniční politice musí být naší prioritou boj za mír a odpor proti militarismu a imperialistickým válkám. S tím souvisí i kritický postoj k NATO, nesouhlas s cizí vojenskou přítomností na našem území a odmítání neustálého navyšování výdajů na zbrojení. Této oblasti se věnuji dlouhodobě, mimo jiné také jako viceprezident Světové rady míru, a myslím si, že je dnes, i vzhledem k aktuálnímu vývoji, opravdu zásadní.
Současně je podle nás stále aktuálnější otázka systémové alternativy k dnešnímu uspořádání společnosti. Jsme přesvědčeni, že takovou alternativou je socialismus, tedy sociálně spravedlivá společnost, která není založena na vykořisťování, útlaku nebo válkách. O potřebě takové změny ale musíme veřejnost přesvědčovat konkrétními a realistickými návrhy, ne pouze obecnými hesly.
Zmínil jste Světovou radu míru, o které vím, že měla před několika dny v Praze své zasedání. Můžete čtenářům tuto významnou organizaci přiblížit?
Světová rada míru byla založena po 2. světové válce osobnostmi jako Pablo Picasso, Frédéric Joliot-Curie, Louis Aragon, Jean-Paul Sartre, Pablo Neruda, Diego Rivera, Nazim Hikmet, Paul Robeson, Ilja Erenburg, Alexandr Fadějev nebo György Lukács s cílem udělat všechno pro to, aby se hrůzy této strašné války již nikdy neopakovaly. Světová rada míru v současnosti vyvíjí činnost ve více než 100 zemích světa, soustavně využívá svůj poradní statut v Organizaci spojených národů a působí i při řadě dalších mezinárodních organizací jako například Hnutí nezúčastněných zemí, Africká unie či Liga arabských států. Intenzivně také spolupracuje se svými partnerskými organizacemi, jako jsou Světová federace demokratické mládeže, Světová odborová federace nebo Mezinárodní demokratická federace žen.
Od posledního shromáždění Světové rady míru, které se nám za účasti stovek delegátů mírových hnutí z celého světa podařilo úspěšně zorganizovat ve vietnamské Hanoji, mám čest zastávat v této důležité mezinárodní organizaci funkci jejího viceprezidenta. Jsme rád, že i z této pozice jsem mohl před několika dny přivítat v Praze desítky představitelů mírových organizací z Evropy, Asie a jižní i severní Ameriky právě na zasedání Světové rady míru.
Samotné jednání bylo věnováno mimo jiné aktuální situaci na Blízkém východě čelícímu agresi USA a Izraele, solidaritě se socialistickou Kubou a odporu proti její zločinné blokádě ze strany Washingtonu, snaze o mírové řešení konfliktu na Ukrajině nebo dalšímu pokračování mezinárodní kampaně »ANO MÍRU! NE NATO!« namířené proti agresivní vojenskému paktu NATO. Představitelé Světové rady míru se také zúčastnili pietního shromáždění k 81. výročí osvobození Prahy Rudou armádou a uctili památku národního hrdiny Julia Fučíka, který od Světové rady míru obdržel v roce 1950 posmrtně Čestnou mezinárodní cenu míru.
Otázka boje za mír je dnes míru čím dál tím aktuálnější. Jak v této souvislosti hodnotíte tlak ze strany NATO na další navyšování výdajů na zbrojení?
Tlak ze strany Washingtonu a Bruselu na další navyšování vojenských rozpočtů jednoznačně odmítáme. Jsme přesvědčeni, že nehorázné rozhazování stovek miliard ze státního rozpočtu zahraničním zbrojařským firmám musí skončit! Místo toho je třeba investovat do rozvoje zdravotnictví, školství, sociálního a důchodového systému nebo řešení bytové krize!
I proto například dlouhodobě protestujeme proti stamiliardovému nákupu nepotřebných a předražených stíhaček F-35, které hanebně a proti zájmům České republiky prosadila předchozí vláda Petra Fialy. Je neskutečnou hanbou současné vlády Andreje Babiše, že v naprostém rozporu se svými předvolebními sliby oznámila, že tento nákup zrušit nehodlá. Postoj nás, komunistů, je v tomto naopak konzistentní. Společně s mnoha dalšími lidmi požadujeme nákup stíhaček F-35 zrušit.
Zároveň i v této souvislosti opakujeme náš požadavek na odmítnutí cizí vojenské přítomnosti na území naší země, vysílání českých vojáků do zahraničních agresí i členství naší země ve vojenském paktu NATO. Dlouhodobě přitom prosazujeme zásadní změnu zahraniční politiky naší země tak, aby byla založená na respektování mezinárodního práva, suverenitě, přátelství mezi národy a především míru.
Potkali jsme se v Brně na velké demonstraci proti sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Z pódia jste jako jeden z řečníků poděkoval protestujícím, že díky nim zůstalo Brno antifašistické. Jak hodnotíte protesty proti brněnské akci Bernda Posselta?
Především patří ještě jednou velké poděkování všem, kteří se provokačnímu sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu postavili na odpor. Tisíce lidí, zdaleka nejen komunistů, přišly v Brně demonstrovat proti Berndu Posseltovi a jeho kumpánům i těm, kteří je u nás hanebně podporují. KSČM soustavně upozorňovala na to, že je nutné sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu odmítnout a opakovaně k tomu vyzvala všechny vlastence a antifašisty. Jsem moc rád, že lidé tyto výzvy vyslyšeli.
Sudetoněmecký landsmanšaft je totiž politickou nátlakovou organizací, jež dlouhodobě relativizuje historickou odpovědnost sudetoněmeckého hnutí za rozbití Československa a jeho okupaci nacistickým Německem. Jedná se navíc o seskupení s prokazatelně henleinovskými a nacistickými kořeny, u jehož zrodu stála celá řada někdejších významných představitelů sudetoněmecké a nacistické strany, kteří se nikdy nesmířili s výsledkem 2. světové války. Navzdory falešným propagandistickým heslům o »smíření«, »dialogu« nebo »porozumění« se Sudetoněmecký landsmanšaft a jeho představitelé soustavně pokoušejí narušovat vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo i českým a německým národem. Jedním z příkladů takovéto hanebné politiky je opakované zpochybňování dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše, které jsou platnou součástí právního řádu naší země.
Musím proto také ocenit, že se nám v odporu proti Sudetoněmeckému landsmanšaftu dostalo podpory i ze samotného Německa od tamních komunistů a dalších antifašistů. Boj proti fašismu totiž musí být ze své podstaty mezinárodní. Jsem rád, že mezinárodní charakter měly i brněnské protesty proti landsmanšaftu, a ještě jednou děkuji všem vlastencům a antifašistům, kteří je podpořili. V našem zápase proti nebezpečí fašismu však musíme pokračovat i nadále. Věřím, že přes všechny obtíže v něm nakonec uspějeme.
Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.