Hnízdní sezóna orlosupů bradatých začíná už na podzim, kdy probíhají námluvy, stavba hnízda a páření. Vejce pak samice snáší na začátku zimy, takže inkubace probíhá v nejstudenější části roku. Ale právě chlad je pro správný vývoj orlosupích vajec zásadní. Tuto podmínku je třeba dodržet i v případě, že inkubace musí probíhat v líhni. Chovatelé proto vejce pravidelně chladí. V Zoo Ostrava tak letos inkubovali dvě vejce, navíc mládě jednoho páru odchovává druhý pár. Přirozený odchov rodiči případně pěstouny je podmínkou pro následné vypuštění mladých jedinců do přírody.
V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava jsou chovány dva páry orlosupů bradatých. Mladší pár obývá jednu z voliér dravců v návštěvnické části, starší a zkušenější pár je v chovatelském zázemí. Jako první snesla vejce samice mladšího páru, už v polovině prosince loňského roku. »Tento pár je ale méně zkušený a inkubace i odchov mláďat je často spojen s komplikacemi, proto jsme jejich vejce po dohodě s koordinátorem Evropského ex situ programu (EEP) 30. prosince 2022 odebrali a vyměnili za podkladek. Vejce bylo umístěno do líhně, kde pokračovala jeho inkubace pod dohledem chovatelů,« popsala situaci zooložka Adéla Obračajová. Inkubace v líhni není jednoduchá, musejí být nastaveny správné podmínky (teplota a vlhkost uvnitř líhně) a dodržován postup a každodenní kontrola vejce. »V líhni je nastaveno automatické otáčení vejce na přesný počet otáček za den, vejce je každý den váženo, abychom mohli sledovat, zda se vyvíjí správně. Každý den je také nezbytné chlazení, které simuluje situaci, když se rodiče na vejci střídají, a vejce je tak na nějakou chvíli nezakryté. U orlosupích vajec má chlazení, v tomto případě tzv. termální šok, po několik minut denně zcela zásadní roli pro správný vývoj vejce,« dodala Obračajová.
Inkubace v líhni probíhala správně. Mládě ve vejci samo 3. února naklubalo a 5. února ráno bylo již samo vylíhnuté. »Večer toho dne jsme začali s postupným rozkrmováním mláděte. To znamená několik krmení za den od rána do večera, přičemž množství krmení se postupně navyšuje a snižuje se teplota v inkubátoru. Vzhledem k nejistotě odchovu mláděte vlastními rodiči jsme se opět po konzultaci s EEP koordinátorem rozhodli mládě podložit na hnízdo staršímu a velmi zkušenému páru, jehož vejce, snesené o něco později, bylo také umístěno do líhně. Tento pár už odchoval několik vlastních mláďat a má rovněž zkušenosti s odchovem adoptivních mláďat. Podložení proběhlo v pátek 10. února,« upřesnila zooložka. Oba zkušení rodiče mládě přijali a začali o něj okamžitě pečovat. Odpoledne už byly pozorovány i první pokusy o krmení. Chovatelé dění na hnízdě stále sledují – zaznamenávají pravidelné krmení mláděte adoptivním párem, sledují chování a spolupráci páru i aktivitu mláděte. Mládě je téměř tři týdny staré a prozatím to vypadá, že bude dalším úspěšně odchovaným orlosupem. Zatím není jisté, zda bude nakonec vypuštěno do volné přírody, nebo zůstane v chovatelské základně v některé partnerské zoo či záchranné stanici.
»Pokud se vylíhne mládě i z vejce staršího páru, budeme operativně ve spolupráci s EEP koordinátorem hledat pěstouny, aby i toto mládě bylo odchováno přirozeně jedinci svého druhu. Je to podmínka mezinárodního repatriačního projektu Návrat orlosupa bradatého do evropské přírody, do něhož je Zoo Ostrava zapojena od roku 2009 a v rámci něhož bezplatně poskytla už 17 mladých orlosupů pro vypuštění do volné přírody,« uzavřela Obračajová.
Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus)
Orlosup je nezaměnitelný díky černému vousu a červeně zbarvenému bělmu očí. Zbarvení těla je převážně svrchu šedočerné, zespodu bílé až krémové. Hlava i krk jsou hustě opeřené, peří je žlutavé. Kolem očí se táhne černý pruh, který přechází ve zmíněný vous. Volně žijící orlosupy aktivně vyhledávají místa s výskytem oxidu železnatého, kde se popelí nebo koupou a díky tomu jejich bílé peří na spodu těla získává zbarvení až do rezava. Mláďata jsou celkově hnědošedá. Pohlavně dospívají až mezi osmým až desátým rokem života, kdy už má i přebarvené peří.
Jedná se o velikého a mohutného dravce, který dosahuje délky těla až 115 cm, rozpětí křídel 280 cm a může vážit do 7 kg. Nejvyšší věk dosažený v zajetí je více než 40 let.
Orlosup je nepochybně nejpodivuhodnějším zástupcem palearktických mrchožroutů. Je pozoruhodný nejen svým vzezřením, ale především potravní adaptací na požírání těch nejposlednějších zvířecích zbytků. Specializoval se na trávení kostí a vazivových tkání. Velké kosti obvykle pouští z výšky na skálu a poté k nim slétne, aby si pochutnal nejprve na morku a poté i na úlomcích. Jako jediný dravec se může až z 85 procent živit kostmi. Významná je pro orlosupy bradaté ve volné přírodě i přítomnost velkých šelem, protože se živí zbytky jejich kořisti. Sám prakticky neloví.
Orlosup obývá horské polohy do výšky 4 000 metrů nad mořem, kde se zdržuje hlavně nad odlehlými a rozeklanými svahy nad horní hranicí lesa. Pouze v zimě sestupuje i do nižších poloh. Žije v trvalých párech, které obhajují své teritorium. Mohutné hnízdo z klacíků staví na skalních římsách a je používáno opakovaně po více let.
Již v lednu nebo únoru snáší 1-2 vejce, na kterých sedí přibližně 54 dní. Další skoro čtyři měsíce pečuje o mláďata na hnízdě, zdárně obvykle vyvádějí jen jedno.
Orlosupové sice žijí na mnoha místech světa, téměř všude jsou však vzácní a ubývá jich. Důvodem je devastace jejich životního prostředí, rušení při hnízdění a především kladení otrávených návnad a odstřel. V Evropě se orlosup řadí k nejvzácnějším dravcům a celková populace čítá jen několik set párů. Díky důsledné ochraně a projektům vypouštění mladých jedinců z chovu do přírody naštěstí orlosupů na některých místech opět přibývá. Reintrodukce orlosupů bradatých probíhá od roku 1986.
Orlosup bradatý je v Česku v současnosti chován ve čtyřech zoologických zahradách: Zoo Ostrava, v Zooparku Chomutov, Zoo Liberec, a Zoo Praha.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Enrico Gombala a Kateřina Nováčková, Zoo Liberec, wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Massy Stéphanie a Morgancasale, wikipedia.org/CC BY-SA 2.0/Imran Shah