V tropickém skleníku Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava právě kvete leknín trpasličí, nejmenší leknín na světě. Tento mimořádně vzácný druh je endemitem jihozápadní Rwandy, tedy neroste nikde jinde na Zemi. Chybělo přitom jen málo a z planety by zcela zmizel. Díky úspěšnému pěstování v botanických zahradách se jej podařilo zachránit a před několika lety byl dokonce znovu objeven na dvou lokalitách ve volné přírodě.
Leknín trpasličí (Nymphaea thermarum) objevil v roce 1987 německý botanik Dr. Eberhard Fischer ve Rwandě, rostl kolem okrajů horkého pramene. Výskyt v termální oblasti dal leknínu i druhové vědecké jméno. Tento miniaturní leknín je nejmenším leknínem světa. Tvoří jej růžice listů na krátkých řapících o průměru 10–20 cm. Listy jsou malé, asi 1 až 3 cm široké. Květy jsou velké 1 cm, bílé barvy se žlutými tyčinkami, stojí svisle nad rostlinou a jsou schopné samoopylení. Otevírají se ráno a brzy odpoledne se opět zavírají. Sotva 20 let po svém objevení, v roce 2008, ale tato rostlina ze své původní lokality vymizela. Důvodem byla nadměrné využívání vápence vysráženého horkým pramenem a také využívání pramenné vody pro zavlažování zemědělských ploch. Půda vyschla a vypadalo to, že v oblasti všechny rostliny vymizely. Opakované pátrání u mnoha horkých pramenů ve střední Africe nenašlo žádnou další populaci. Kdyby Fischer nenasbíral vzorky vzácného leknínu, rostlina by jako druh definitivně zmizela z planety. Přeživší exempláře žily dál v kurátorských sbírkách, nejprve v Bonnské botanické zahradě v Německu a poté v Kew Gardens v Anglii.
V roce 2023 nakonec botanici objevili odlehlý termální horký pramen ve Rwandě, kde našli i významnou populaci leknínu trpasličího. V mezinárodním Červeném seznamu (IUCN) tak mohl být tento druh překvalifikován z kategorie vyhynulého v přírodě (Extinct in the Wild) na kriticky ohrožený (Critically Endangered). V mezidobí se botanici snažili rostliny zachránit v prostředí ex situ (mimo místo přirozeného výskytu), a vytvořit tak záložní populaci. Narazili však na problém. Když chtěli pěstovat nové rostliny ze semen, rostliny nevykvetly. »Leknín trpasličí vyžaduje jiné pěstební podmínky než ostatní druhy leknínů – rostlinu je třeba zasít a pěstovat v hloubce pouhého 1 cm, aby se sazenice dostala k oxidu uhličitému přítomnému ve vzduchu, který se ve vodě snadno nerozpouští. Roste ve vlhkém bahně ve vodě při 25 °C. V Anglii nakonec pěstování vzácné rostliny zvládli. Díky úzké spolupráci a sdílení vědeckých poznatků se tato drobná rostlina rozšiřuje do dalších laboratoří a botanických zahrad po celém světě a jednoho dne snad bude zase hojně růst i na březích horkých pramenů ve Rwandě,« popisuje David Kubala, botanik ostravské zoo.
Na konci roku 2025 získala i Zoologická zahrada a botanický park Ostrava jednu rostlinu z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Roste v tropickém skleníku v botanickém zázemí. Několikrát zde již vykvetla a kvete právě i v těchto dnech. Vzácnou rostlinu mohou obdivovat návštěvníci ostravské zoo například následující víkend, pokud se zúčastní komentovaných prohlídek. Prohlídky skleníků s průvodcem probíhají o sobotách a nedělích, vždy od 11 a od 14 hodin. Během nich zájemci nahlédnou do skleníkového areálu o rozloze cca 2000 m2 s tropickými a subtropickými rostlinami z celého světa. Prohlídky jsou v ceně vstupného do zoo a trvají 1,5 až 2 hodiny. Sraz zájemců je vždy u výběhu plameňáků, kde si skupinu vyzvedne průvodce.
V kontrastu s nejmenším leknínem světa mohou lidé v areálu zoo vidět i další lekníny s podstatně většími listy i květy – ve skleníkovém areálu je to vzácný leknín bílý (Nymphaea alba) – zástupce české, potažmo evropské flóry, lekníny s nápadně velkými květy rostou v jezírkách kolem voliéry šimpanzů. Zde se jedná o kultivary.
(mac)
FOTO – Monika Vlčková, David Kubala