Vláda neumí komunikovat, kritizuje kandidát do Senátu v Ostravě Iwoniak (ČSSD)

Září je v plném proudu a říjnové volby začínají pomalu, ale jistě klepat na dveře. Ve volebním obvodu č. 72 – Ostrava-město jde za ČSSD do souboje o křeslo v horní parlamentní komoře 50letý projektant Radek Iwoniak. Ostravský patriot kritizuje přešlapy místních politiků, ale slova chvály nemá ani pro současnou vládu Andreje Babiše (ANO). Naopak potřebnost Senátu, na rozdíl od většiny jiných levicových či vlasteneckých kandidátů, hájí. »Podívejte se na státy od nás na východ, jak snadné je například změnit Ústavu a pak ‚vyhodit‘ z funkce prezidenta,« tvrdí Iwoniak v rozhovoru pro iportaL24.cz.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu ve volebním obvodu č. 72?

Jsem tady doma. A chci tento region pozvednout, protože tu už žiji od narození a vidím, co jej trápí. Sám mnohá trápení a přešlapy místních politiků prožívám.

Dobrá, s jakými hlavními tématy tedy jdete do boje o horní parlamentní komoru? Co nejvíce trápí občany ve vašem regionu?

Práce, bydlení, sociálně-právní oblasti života. Například práce OSPODu, finanční dostupnost bytů, parkování, brzká budoucí nezaměstnanost z důvodů nedostatečné vzdělanosti obyvatelstva a podobně.

Často slyším, jak se řeší přidaná hodnota výroby čehokoli, aby společnosti měly větší výdělky a platily vyšší daně, ale struktura obyvatelstva tomu neodpovídá. Zjednodušeně řečeno: nemůžete chtít po bývalém horníkovi, aby se orientoval třeba v jaderné fyzice. Aby vymýšlel a realizoval onu »přidanou hodnotu«.

Co se týče bydlení, je to o struktuře financování projektů. Celý řetězec finančních toků developerských staveb je robustní, a i když zajišťuje z pohledu stavebních společností stabilitu a jistotu proplácení postavených bytů, z pohledu jejich budoucích vlastníků jsou pak ty byty předražené. A dříve postavené byty mají následně tendenci se cenově těmto projektům přibližovat. Z tohoto důvodu dochází k postupnému vylidňování Ostravy a lidé se stěhují do okolních obcí. Tím se Ostrava stává dražší na provoz a současně méně konkurenceschopná.

Způsoby fungování OSPODů a nebo nemožnost parkování ve volebním obvodu, které je převážně sídlištěm, snad ani není třeba popisovat. Například pod domem, kde žiji, běžně parkovalo v souladu s předpisy osm aut. Pak místní elita prohlásila s obrovskou slávou, že se jí podařilo vybudovat na stejném místě tři parkovací místa! Ta vybudovali pomocí nakreslení vodorovného dopravního značení tak, že dnes tam fyzicky zaparkuje o pět aut méně. A potom se diví, že ulicí nemůže projet hasičské auto. Ta auta pak musí stát jinde. Jenže tento »úspěch« už místní politici, například prostřednictvím paní Baránkové z hnutí ANO, která jako starostka Poruby kandiduje na senátorku, nikde nezmíní, za nemožnost projetí hasičů přece mohou neodpovědní řidiči. A jak jsem již na začátku našeho rozhovoru zmínil, takových přešlapů je celá řada.

O 27 křesel v Senátu se v říjnových volbách utká celkem 154 kandidátů. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ), který zveřejnil definitivní přehled přihlášených adeptů. Ve stejných volebních obvodech se před šesti lety ucházelo o senátorské mandáty 235 kandidátů. Čemu přičítáte ten pokles?

Pokles kandidátů přikládám stále větší schopnosti se dohodnout na koalicích. Tento stav vyžaduje tvorbu mnoha kompromisů mezi stranami, které však mohou být v budoucnu třecími plochami a zdrojem nestability.

Také jsem si všiml menšího počtu občanských kandidátů. To může souviset s nechutí se na stavu dnešní politiky podílet.

Jak vlastně vnímáte význam Senátu v politickém a právním systému České republiky?

Senát je pojistkou demokracie. Způsob rozdělení »vládnutí« nejvyšších vládních činitelů a nemožnost rozpustit Senát zajišťují stabilitu celého demokratického systému v České republice. Podívejte se na státy od nás na východ, jak snadné je například změnit Ústavu a pak »vyhodit« z funkce prezidenta. Tohle se v České republice, a to i díky Senátu, nemůže stát.

»Za určité politické konstelace vládní většina nemůže v Poslanecké sněmovně realizovat zásadní ústavní a volební reformy, protože je může zablokovat i výrazná menšina senátorů s řádově nižší volební legitimitou, než jakou disponují poslanci,« tvrdí v rozhovoru pro iportaL24.cz kritik existence Senátu, poslanec SPD Tomáš Doležal. Jak mu odpovíte?

Není to pravda. Každý poslanec i každý senátor disponují pouze jedním hlasem a množství poslanců v jednotlivých krajích je dáno jejich zalidněním. Takže legitimita je stejná, což se může projevit například při společných schůzích. A opět: jde pouze o snahu změny způsobu vládnutí a ovládání druhých. Právě v tomto má Senát nezastupitelnou roli. Jedinou výjimkou je stav, kdy je v Senátu i v Poslanecké sněmovně zastoupena významně pouze jedna politická strana. Což se dle mého názoru nesmí stát a také proto kandiduji.

Volby obecně jsou způsobem, jak občané–voliči mohou veřejně říct, že chtějí, aby je zastupovali třeba zloději, kteří uzákoní, že »krást je legální«. Ano, i tohle je demokracie.

Následující otázku jsme pokládali jako součást ankety, napříč politickým spektrem, vám ji s dovolením položím v rámci našeho interview – je podle vás v dnešní době ještě aktuální dělení na levici a pravici?

Ano.

A proč podle vás občané vašeho kraje dlouhodobě preferují levici?

Je to strukturou obyvatelstva. Většinou nižší vzdělání vyžaduje vyšší míru ochrany obyvatel. Proto často volí levici. Ale v historii, například v Ostravě, to bylo mnohdy jinak.

Jakou známku byste vystavil vládě Petra Fialy (ODS) a jakou – za necelý rok – kabinetu Andreje Babiše (ANO)?

Míra zadlužení státu od obou vlád a způsoby, jakým prosazovaly a prosazují zákony, bych ohodnotil tak za 4. Je to o komunikaci, kterou současná vláda zřejmě moc neumí, stejně jako to neuměla ta minulá.

Zeptám se vás na názor na tři skloňovaná témata: prosím postupně…

a) vojenská pomoc ČR Ukrajině ano/ne…

Jako člověk ano, jen je třeba vše provádět legálně, podle platných zákonů. A o tom nejsem přesvědčený. Takže bych měl odpovědět spíše »ne«. Na druhou stranu ale musím říct, že jako občan – kandidát nemohu disponovat všemi platnými informacemi ohledně vojenské pomoci Ukrajině.

b) přijetí eura ano/ne…

Ano, za určitých okolností. Okolo přijetí eura koluje mezi lidmi spousta mýtů. Například Slováci to zvládli perfektně. Půl roku před přijetím, kdy se platilo ještě korunami, tak měli povinně všude na cenovkách dvě ceny, aby si Slováci mohli »osahat«, kolik co stojí nejen v korunách, ale i v eurech. Takže ke zdražením po přechodu nedocházelo.

Vláda říká, že euro ne. Je jednoznačně jasné, že vládám hraje do karet, když mohou ovládat inflaci vlastní měny, protože tím si uměle snižují platby za státní dluhy, ale občané pak o to víc musí pracovat, protože vlivem inflace sice dostanou stejný plat, ale s nižší hodnotou. To už ale vláda občanům odmítá sdělit. Přesně tohle je způsob, jak ždímat lidi, aby zaplatili »dárečky« politiků voličům.

V případě přijetí eura, by vláda měla výrazně menší manévrovací možnosti a musela by se chovat rozpočtově odpovědně.

c) rozpočtová novela, kterou 26. srpna navzdory vetu prezidenta Petra Pavla, prosadila Poslanecká sněmovna, ano/ne.

Jednoznačně s novelou nesouhlasím.

Petr Kojzar

FOTO – Facebook a archiv Petra Gawlase