Proč někteří lidé nesnesou ani vůni brokolice, zatímco jiní si ji pochutnávají jako pochoutku? A proč většina lidí nachází útěchu v hranolkách nebo v talíři špaget s mletým masem – přesně tak, jak to dělávala maminka? Odpovědi se často skrývají v našem dětství.
Jídlo nejsou jen kalorie a živiny. Jsou to emoce, paměť, rodinná tradice. A od našich nejútlejšího věku si to, co jíme, jak to jíme a s kým to jíme, vytvářelo v našem mozku chuťové dráhy, které nás často provázejí celý život.
Chuť začíná v děloze
Možná jste o tom nikdy nepřemýšleli, ale ještě před narozením se začínáme »učit« vnímání chutí. Výzkum ukázal, že vůně potravin, které těhotná žena konzumuje, přecházejí do plodové vody, takže se plod začíná seznamovat s určitými chutěmi – dokonce i s česnekem nebo anýzem! Po porodu mateřské mléko pokračuje ve svém »učení«, protože jeho vůni ovlivňuje strava matky.
Rané zkušenosti budují preference
Jídla z dětství, zejména ta, která jsou spojena s příjemnými okamžiky (např. rodinné večeře, odměny, oslavy), jsou hluboce vryta do našeho mozku a tyto asociace se nazývají »naučené preference«. Studie evoluční psychologie dokonce ukazují, že pozitivní zkušenosti s určitými potravinami v dětství mohou posílit naši preferenci pro ně i o desetiletí později, čímž aktivují nervové okruhy spojené s odměnou. Například pokud jste dříve jedli zmrzlinu pokaždé, když jste byli smutní a někdo vás chtěl utěšit, není divu, že nyní stejnou zmrzlinu vyhledáváte, když se cítíte ve stresu. Jídlo aktivuje oblasti mozku spojené s odměnou a potěšením, zejména pokud obsahuje cukr, sůl nebo tuk – jen si vzpomeňte, kolikrát jste sáhli po hamburgerech, sladkostech nebo něčem podobném, abyste se cítili lépe. Pokud se jako děti naučíme spojovat tyto chutě s láskou, útěchou nebo radostí, pak se k nim s přibývajícím věkem můžeme nevědomě obracet, když potřebujeme emocionální podporu.
Neurovědci poukazují na to, že tyto zážitky jsou registrovány v nucleus accumbens, který hraje klíčovou roli v systému odměn a návykovém chování – nejen na jídlo, ale i na jiné potěšení.
Naše první vzory ve stravování hrají roli
Rodiče jsou našimi prvními vzory, což se týká i výživy. Pokud dítě vidí, jak jeho rodiče s radostí jedí zeleninu, je pravděpodobnější, že ji samo ochutná, a naopak, pokud je u stolu napjatá atmosféra (»Sněz to, je to pro tebe dobré«), může se rozvinout reakce nebo dokonce averze. Domácí kuchyně také buduje »repertoár« známých chutí. Chutě, které nebyly na dětském stole – jako je tahini, čočka nebo brokolice – často v dospělosti způsobují odmítnutí, ne proto, že by byly nepříjemné, ale proto, že jsou pro organismus »neznámé«.
(is)
FOTO – archiv autora
Diskuze je uzavřena.