Určitě jste již někdy slyšeli větu »Padá hvězda, něco si přej.« Právě nastává ideální období, kdy můžete na noční obloze tento úkaz vidět a dokonce i meteorologické šance na jasnou noční oblohu jsou obstojné. Do 24. srpna lze pozorovat každoroční meteorický roj Perseid, jehož maximum letos nastane o víkendové noci ze soboty 12. na neděli 13. srpna. Meteory jsou vidět už nyní a jejich frekvence pozvolna stoupá. V průběhu noci maxima uvidíte na bezměsíčné obloze mimo města mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní až 80 meteorů za hodinu. Za pozorováním je ale potřeba vycestovat daleko od měst do oblastí s minimem rušivého světelného znečištění.
Meteory vyhlížejte hlavně z 12. na 13. srpna
První meteory z Perseid jsou zpravidla pozorovány již 17. července, poslední pak 24. srpna. Nejvíce jich padá okolo maxima, které letos nastane v neděli 13. srpna dopoledne. Protože po maximu už aktivita prudce klesá, nejvhodnější je úkaz pozorovat o víkendu ze soboty 12. na neděli 13. srpna, tedy v noci maxima.
Podmínky jsou letos téměř ideální, na obloze bude totiž Měsíc ve fázi úzkého srpku, který vychází až časně ráno a proto nebude příliš rušit svým svitem. Bude tedy možné spatřit i nejslabší meteory, ale je potřeba být daleko od »světelného smogu« měst a obcí. Ideální čas na pozorování nastane mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, kdy zazáří každou hodinu přibližně 80 meteorů a z toho 10 až 20 může být opravdu jasných. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled, meteory náhodně létají po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima.
Pokud si chcete ozvláštnit víkendovou noc pozorováním Perseid, nebo jen třeba na hodinku dětem ukázat »padající hvězdy«, ale nevíte, kde je to správné místo na pozorování, přečtěte si náš článek, který vyjde dnes po 15. hodině. Nabídneme vám v něm dvě konkrétní místa, kde si Perseid a nejen jich ideálně a bezpečně užít.
Čím dále od měst a zdrojů světelného znečištění pozorovatel bude, tím více meteorů spatří. Na pravé polovině je vidět »světelný smog, za přehradou, který zhoršuje vidilnost noční oblohy.
Perseidy jsou známy už téměř 18 století
První zmínky o tomto úkazu pocházejí již z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho popravě dne 10. srpna 258 padaly z nočního nebe »třpytivé slzy« a od této události jsou Perseidy lidově označovány jako »slzy svatého Vavřince«.
Že se ale jedná o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě popsal přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že Perseidy mají svůj původ v prachových částicích uvolněných z periodické komety 109P Swift-Tuttle, která byla objevena dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy nacházela nejblíže Slunci v roce 1992 a znovu projde přísluním až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory, kterým se lidově právě říká »padající hvězdy«. Tyto prachové částice se při průletu zemskou atmosférou zcela vypaří, protože mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu.
Pozorovatelné jsou déle než měsíc okolo maxima roje. Ale nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy právě kolem 12. srpna.
Název roje podle souhvězdí Persea
Název meteorického roje Perseid je odvozen od souhvězdí, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad povrchem Země. Pohasínají o desítky kilometrů níže a v případě větších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem. Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní, severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.
Může zazářit i jasný meteor
Perseidy jsou známé tím, že v době jejich maxima může na obloze zazářit i velmi jasný meteor. V takovém případě sledujeme zánik až několikacentimetrového ledoprachového fragmentu komety Swift-Tuttle vysoko v zemské atmosféře. Vzácně ale může zazářit i tzv. bolid, tedy meteor o jasnosti vyšší než jakou má planeta Venuše. Známy jsou i případy, kdy bolid z Persea dosáhl jasnosti Měsíce v první čtvrti. Po průletu takového bolidu je také několik minut pozorovatelná zářící stopa, která se vlivem větrných poryvů vysoko v atmosféře postupně zdeformuje a roztáhne do stran. Pozoruhodný případ nastal naapříklad v roce 2018, kdy takový bolid sledovaly stovky lidí nad střední Evropou a zářící stopa byla pozorovatelná více než půl hodiny.
(mac)
FOTO – Česká astronomická společnost, Tomáš Slovinský, Petr Horálek, Fyzikální ústav Slezské univerzity v Opavě, knihovnatabor.cz