Krajina Orlických hor si vás určitě podmaní, má své kouzlo i romantickou atmosféru. Táhlý hřeben hor bez velkých vrcholů, kvetoucí louky a pastviny se vzácným chřástalem polním a kvetoucími hořečky, lesy a rašeliniště, ale i malebná údolí s chalupami. Na první pohled obyčejná místa skrývají překvapující přírodní bohatství s výskytem zajímavých druhů rostlin, lišejníků a bezobratlých živočichů. A všude spousta zajímavých geologických jevů. A tak jsem se ani moc nedivil, že ta krajina si podmanila i mne. Často jsem se do ní vracel, ať již soukromně, či jako vedoucí přírodovědných táborů hradeckého Domu pionýrů a mládeže a stále jsem zde nacházel nové a nové poznatky i vzácné přátele.
Deštné v Orlických horách je obec v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Leží osmnáct kilometrů severně od Rychnova nad Kněžnou a čtyřicet kilometrů východně od Hradce Králové. Průměrná nadmořská výška obce je 650 metrů. Součástí obce jsou i osada a základní sídelní jednotky Jedlová v Orlických horách, Plasnice a Zákoutí.
Jde o největší turistické středisko Orlických hor. Obec je hojně navštěvována především v zimě, kdy je lyžařům k dispozici zdejší lyžařský areál, ale mně se stejně nejvíce líbila v měsících, kdy ji nevládne sníh a lyžaři. Je tu krásně a ticho a člověk si zde určitě spraví své pocuchané nervy.
Deštné v Orlických horách bylo založeno cisterciáckým svatopolským klášterem, který ovládal majetky v okolí Opočna, v podhůří a v Orlických horách. V roce 1362 je obec poprvé písemně zmíněna a později také v soupisu far pod dobrušským diakonátem dřevěný kostel v obci. Za husitských válek byl klášter Svaté Pole vypálen a jeho majetku se zmocnil Aleš Vřešťovský z Rýzemburka.
V roce 1494 koupil majitel opočenského panství Mikuláš mladší Trčka z Lípy od Jana Jince z Janovic a Petrsburku Osečnici se čtrnácti usedlostmi. Opočenské panství drželi Trčkovští až do třicetileté války, kdy panství připadlo hraběti a polnímu maršálovi Rudolfu Colloredovi a jeho bratru plukovníku Jeronýmovi. Císař ale z panství vyňal Osečnici, Lomy, Hlinné, Dobré, Deštné a Mnichovou, které připojil k černíkovickému panství v majetku Jindřicha Krajty z Lammensdorfu. V roce 1676 vydělené obce odkoupil hrabě František Karel Libštejnský z Kolovrat, vlastník rychnovského panství. Mezi významná průmyslová odvětví patřilo v orlické oblasti již od sklonku středověku sklářství, kdy je také někdy do 14. až počátku 15. století datován předpokládaný vznik první sklářské huti v Deštném.
V roce 1949 zde byl zřízen Státní statek Deštné a při něm zřízena Zemědělská mistrovská škola (1953–1956).
Sklářská huť v Deštném byla založena před rokem 1595. K tomuto datu potvrdil Jan Trčka z Lípy koupi sklárny mistru Jiřímu Kellerovi. Změnou držitelů panství a po spotřebování dřeva v okolí sklárny, se postupně huť přesunovala směrem ke hřebenu Orlických hor. Nakonec zakotvila na úbočí Malé Deštné ve výšce 940 m n. m., kde působila plných sto let (1660–1760). Byla to jediná sklárna, kde se vyrábělo barokní luxusní sklo, tzv. kolowratský křišťál. Nádherné výrobky se dostávaly do celé Evropy a důstojně prezentovaly české sklo. Působil zde také proslulý malíř skla a porcelánu, osobní malíř hraběte z Kolowratů, Ignác Preissler. Patřil do rozvětveného sklářského rodu Preisslerů, který působil také v Deštném.
Orlické hory jsou pohoří a geomorfologický celek v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná, dosahující nadmořské výšky 1116 m n. m. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká.
Řeka Divoká Orlice na východě odděluje Orlické hory od Bystřických. Na severozápadním konci u Náchoda přecházejí v Levínskou vrchovinu (polsky Wzgórza Lewińskie) a Góry Stołowe, na české straně pak v Podorlickou pahorkatinu, která dále u Hronova přechází v Broumovskou vrchovinu. Podorlická pahorkatina také lemuje Orlické hory po celé jejich délce z jihozápadu a jihu až k Tiché Orlici. Nejjižnější část Orlických hor, Bukovohorská hornatina, pak jihozápadně od města Králíky sousedí s českou částí Kladské kotliny, za níž Sudety pokračují masívem Králického Sněžníku.
Deštenský hřbet je geomorfologická součást Orlických hor. Nachází se v jejich severní části a ve východní části Královéhradeckého kraje v okresu Rychnov nad Kněžnou. Nejvyšší horou hřbetu je Velká Deštná (1116 m), která je zároveň nejvyšší horou celého pohoří.
Kunštátský hřbet spadá do povodí Divoké Orlice, která protéká pod jeho východními svahy. Tamtéž spadají i říčky Zdobnice a Bělá odvodňující západní svahy. V sedle mezi Velkou a Malou Deštnou se nachází rašeliniště Jelení lázeň, které je chráněno jako přírodní rezervace.
Převažující hospodářské smrčiny jsou ve většině vrcholového prostoru hřbetu vykáceny. Zbytek přirozeného smíšeného porostu dřevin autochtonní provenience je chráněn v prostoru národní přírodní rezervace Trčkov nacházející se ve východních svazích Velké a Malé Deštné.
Národní přírodní rezervace Prales Bukačka je nejvýznamnější maloplošné chráněné území Orlických hor. Pro svůj velký význam přezdívána »botanickou zahradou Orlických hor«, roste zde více než 294 druhů rostlin. Bukačka představuje pozůstatek zakrslého bukového pralesa s velmi cennou rašelinnou loukou. Založen byl v roce 1954 k ochraně původního lesa a bohaté flóry. Leží v hřebenové partii hor o rozloze 50,73 ha, asi 1 km SZ od Masarykovy chaty. Předmětem ochrany je pozůstatek zakrslého smrkovo-bukového pralesa s příměsí klenu, jeřábu a javoru. Vzhledem k nadmořské výšce kolem 1000 m mají zdejší buky bizarní tvary a dorůstají maximální výšky 15 m. Na vlhkých až rašelinných loukách se vyskytuje více než 290 druhů vzácné květeny, z toho 23 chráněných a kolem 60 druhů obratlovců. Rezervací prochází frekventovaná Jiráskova horská cesta a je zde umístěn panel na trase naučné stezky Okolím Deštného. Naučná stezka měří 15 km a jejím posláním je seznámit návštěvníky Orlických hor s krásami přírody a její ochranou, současně také s historií obce Deštné v Orlických horách a jejího okolí.
Trvale užívaná zástavba se v prostoru Deštenského hřbetu nenachází. Na vrcholu Velké Deštné stojí jednoduchá dřevěná rozhledna, u nedalekého rozcestí pak nevelký srub horské služby příležitostně provozovaný jako stánek s občerstvením. Po celé délce hřbetu se táhne linie lehkého opevnění vybudovaná před druhou světovou válkou proti nacistickému Německu. Do východního svahu hřbetu stoupá několik lyžařských vleků.
Orlické hory jsou tvořeny převážně souborem starohorních hornin pocházejících z doby před více než 570 miliony lety. Tehdy měly podobu sedimentů usazujících se na dně pradávných moří. Usazeniny se po dlouhých procesech přeměnily na metamorfity jako ruly, svory, fylity a amfibolity, které tvoří současný geologický podklad většiny území CHKO Orlické hory. Starohorní kadomské (assyntské) vrásnění vyzdvihlo z původně zarovnané plochy Orlicko-kladskou klenbu. Při hercynském vrásnění (před 420-250 miliony lety) pronikla do této klenby roztavená hornina granodioritových těles. Povrch byl dále zaoblován větrem, deštěm a střídáním teplot. V období křídy (před 140-65 miliony lety) území znovu pokleslo a jeho většina byla zalita mořem. V orlickozáhorské brázdě se z této doby dodnes dochovaly zbytky opukových sedimentů s prvními zkamenělými stopami života. V době třetihorního saxonského vrásnění (před 65-2 miliony lety), které dalo vzniknout např. Alpám a karpatskému oblouku, došlo k oživení starých zlomů a vyzdvižení oblasti Orlických hor. Ve čtvrtohorních dobách ledových na hřebeni Orlických hor výrazně působilo mrazové zvětrávání, díky kterému vznikly mrazové sruby, kamenná moře a suťové rozpady. Příkladem je přírodní památka Sfinga vzniklá zmíněným selektivním mrazovým zvětráváním, při kterém se tvoří vypreparované mrazové sruby na svazích Vápenného vrchu. Skály o výšce až 5 m jsou složené ze svorů, ve kterých jsou uzavřeny čočky křemene.
Také přírodní rezervace Zemská brána je velmi zajímavým geomorfologickým útvarem. Je to průlomové údolí Divoké Orlice od hranice s Polskem po Klášterec nad Ohří s balvanitým řečištěm, skalkami a skalními výchozy sněžnických ortorul. V hluboce zaříznutém údolí lze pozorovat i řadu významných geomorfologických jevů, jako jsou např. jeskynní výklenky a obří hrnce.
Poměrně malá pestrost geologického podloží Orlických hor se projevila tím, že na území chráněné krajinné oblasti nebyl zjištěn výskyt ekonomicky významných zásob nerostných surovin. Nacházejí se tu pouze dvě větší a značný počet drobných již netěžených ložisek stavebního kamene, dvě lokality historických vápencových lomů a bodová narušení terénu jako pozůstatky po rudných průzkumech.
Stejnojmenná chráněná krajinná oblast Orlické hory o rozloze 204 km² byla vyhlášena 28. 12. 1969. V rámci CHKO Orlické hory je vyhlášeno i několik maloplošných chráněných území. V Orlických horách je opravdu moc hezky!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora