Vranovský hřeben, též Maloskalský hřeben, je skalnatý hřbet ležící západně od Malé Skály v okrese Jablonec nad Nisou Libereckého kraje. Je to součást chráněných území CHKO Český ráj. Je to hrásťovitý hřbet ve směru severozápad-jihovýchod budovaný cenomanskými pískovci a paralelními eruptivními hřbítky.
Vranovský (Maloskalský) hřeben odděluje průlomové údolí Jizery od protějšího Suchoskalského hřebene (Suché skály). Reliéf obou hřebenů podmínily tektonické pohyby podél významné zlomové struktury – lužického zlomu. Bazální křídové pískovce byly podél zlomu vyzdviženy téměř až do vertikální polohy a silně porušeny. Místy jsou prostoupené křemennými žílami. Mohutný skalní hřeben, který nese jméno Maloskalský, je výsledkem tektonického pohybu zemské kůry na lužické poruše. V době saxonského tektonického neklidu (odezva alpinského vrásnění v Čechách) byly tehdy vodorovně uložené vrstvy pískovců křídového moře vyzdviženy do šikmých, vzpřímených až místy překocených poloh. Je to geologická lokalita s geodynamickými jevy mezinárodního významu a jsou zde odkryté cenomanské kaolinitické a limonitické pískovce, v nichž se nacházejí zkameněliny především mlžů druhů Neithea aequicostata, Neithea nobilis a Myoconcha angulata. Maloskalský skalní hřeben tvoří unikátní profil spodními vrstvami severního okraje české křídové pánve, kde lze velmi dobře studovat geodynamické jevy spojené s tektonickou činností.
Na východním příkrém konci hřbetu stojí zbytky hradu Vranov. Později, ve zříceninách Vranova byl zřízen Pantheon, místo, určené k posmrtnému uctívání významných příslušníků národa. Na strmém skalním výběžku nad řekou Jizerou se nachází vyhlídka Zahrádka, ze které se z výšky 55 metrů naskýtá nádherný rozhled do údolí Jizery a na protilehlý hřeben Suchých skal. Na vrcholovém západním konci skalnatého hřbetu stojí zřícenina hradu Frýdštejn.
Vranov (jinak též Skála, Skály, Malá Skála či Pantheon) je zřícenina skalního hradu na pravé straně řeky Jizery, tyčící se nad severočeskou obcí Malá Skála, okres Jablonec nad Nisou. Z pozdně středověkého skalního hradu, jenž byl s délkou kolem čtyřset metrů plošně největší fortifikací svého druhu v českých zemích, se dodnes dochovaly jen nepatrné zbytky – překryté navíc romantickou přestavbou z počátku 19. století, díky níž se stal z místa svérázný skalní památník různých historických osobností. Pro své krásné výhledy ze strmých srázů, jakož i velmi členitý terén (plný schodišť, skalních místnůstek, sklepení, různých branek, teras apod.), je Vranov oblíbeným cílem turistů v oblasti Maloskalska.
Archeologický výzkum dokládá existenci hradu pouze v 15. století, nicméně se nedá vyloučit, že na některých skalních blocích stály budovy už dříve. Ostatně obec Vranové je poprvé zmiňována roku 1382, kdy patřila pod dominikánský klášter v Turnově. Hrad byl vystavěn pravděpodobně na počátku 20. let 15. století, z let 1422 a 1425 o něm pochází první jisté zmínky. Tehdy jej vlastnili Heníček ze Skály a jeho otec Heník Štěpanický z Valdštejna a na Vranově. Ostatně Valdštejnům patřil po celé 15. století. Za Heníčkova syna v letech 1453–1487 se stal baštou husitství v oblasti a zažíval svůj největší rozkvět. Roku 1538 však panství koupil Jan z Vartemberka, jenž o hrad ztratil zájem. V průběhu 16. století hrad zpustl. K určitému znovuoživení místa došlo v době romantismu v 19. století. Roku 1802 se novým majitelem panství Malá Skála stal textilní podnikatel (nákladník) Franz Zacharias Römisch, jenž jej odkoupil od Desfoursů. Ten zde nechat vybudovat Pantheon – soustavu pomníčků, zdobných uren, pamětních desek a nik s bystami, aby tak oslavil různé osobnosti jak z českých, tak světových (evropských) kulturních a politických dějin; kromě toho také pro sebe postavil na troskách bývalá hradní kaple letohrádek (dnes v něm sídlí kavárna a občerstvení). Ovšem ani tato romantická přestavba se nedochovala v plném rozsahu.
Ovšem to je dílo lidí, nikoliv bytostí, které tu s námi žijí a které nazýváme různými jmény. V našem případu jde o čerta. Tentokráte o čerta poťouchlého, ba zlomyslného. Ten, kdykoliv k nám na zem zavítal, nebylo to nikdy bez zlých úmyslů. Jak jen mohl, škodil lidem, a když si zoufali a v bolu svém se odvrátili od Boha, byl tu jako na zavolanou a záludně nabízel pomocnou ruku. Jednou zabloudil pan „rohatý“ na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla. Rozhlédl se odtud po krajině a přemýšlel, jakou by tu měl provésti čertovinu. Napadlo ho, aby přinesl na hřbetě veliký balvan a zatarasil jím řeku Jizeru. Až se voda vzedme a lidé se počnou topit, hej, jaká to bude veselá podívaná! I pospíšil do skal, vyrval tam největší ze skalních sloupů a naloživ si jej na záda nastoupil s ním cestu k Jizeře. V údolí pod Vranovem potkal starou, zbožnou babičku. Bylo sice již šero, avšak babička se ihned domyslila, kdo to asi nese skálu a co s ní chce zlého učinit. Uskočila stranou, pokřižovala se a počala čerta zaklínat: »Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel škoditi lidem, zaklínám tě jménem živého Boha, aby ses hned vrátil zpátky do pekel!«
A jak ta slova dořekla, udělala proti čertu ve vzduchu tři křížky. Čert zakřičel bolestí, shodil balvan s beder na zem a se strašlivým proklínáním propadl se do pekel.
Jeho břímě, skála Sutka, též Čertova hrobka nazývaná, zůstala ve vranovském údolí navždycky.
A tak máme na čerta na Malé Skále a v jejím okolí památku. Sutka je ovšem skála pěkná, však by se čert s něčím ošklivým jen tak neplahočil.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora