Je docela možné, že většina z nás o Dubských vrších dosud neslyšela. Přesto jsou Dubské vrchy zajímavý geomorfologický okrsek v okrese Tábor v Jihočeském kraji, vzdušnou čarou pouze 80 kilometrů jižně od Prahy. Charakterizuje je krásná, mírně zvlněná krajina, ve které je radost žít.
Dubské vrchy s rozlohou 47,69 km² tvoří součást Pacovské pahorkatiny, která je podcelkem Křemešnické vrchoviny a ta je celkem Českomoravské vrchoviny. Dubské vrchy mají široké zaoblené vrcholy, které jsou tvořené svory a svorovými rulami. Jsou převážně pokryty souvislými lesními komplexy se smrkovými porosty s borovicemi, vzácněji s buky, lípami a javory. Nejvyšším vrcholem Dubských vrchů je kuželovitý vrch Batkovy (724,2 m n. m.). Rozsáhlý komplex lesů a vodních ploch tak vytváří hodnotnou krajinnou architekturu. K tomu přispívá kompozice vějířovitě uspořádaných alejí podél cest mezi obcemi Mašovice a Pohnánec pod vrchem Homole (666 m n. m.). Na území Dubských vrchů leží Přírodní park Polánka.
Oblast Dubských vrchů je součástí mírné až chladné (tzv. hemimiboreální) klimatické zóny. Průměrná roční teplota v oblasti je 7 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 18 °C a nejchladněji je v lednu s −8 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 994 milimetrů. Nejdeštivější měsíc je červen s průměrem 136 mm dešťových srážek a nejsušší je pak březen s 39 mm srážek. Třešně tady dozrávají někdy až koncem června.
Dnešní klid a pohoda nebyly v Dubských vrších v minulosti obvyklé. V oblasti Dubských vrchů a okolí probíhala v minulosti těžební činnost, těžilo se tu stříbro. Dolování stříbra v Dubských vrších dosáhlo největšího rozkvětu mezi roky 1580 a 1618. Poté postupně docházelo k úpadku dolů, kdy se prováděly jen nejnutnější udržovací práce. Po třicetileté válce byla těžba obnovena a v letech 1662–1692 bylo vytěženo 118 kg stříbra. Následovalo období, kdy se několikrát střídal útlum s pokusy o znovuobnovení těžby. Důlní činnost nebyla rentabilní a byla definitivně ukončena v 2. polovině 19. století. Od té doby mají Dubské vrchy svůj klid a je dost možné, že si své dosud nevytěžené poklady schovávají do budoucna, až přijdu lepší časy. Stopy po důlní činnosti téměř zavál čas a na bývalých výsypkách rostou houby.
Na území Dubských vrchů leží hezký a klidný přírodní park Polánka, který byl vyhlášen v roce 1994. Má rozlohu 15,6 km². Rozkládá se na území obcí Bradáčov (místní část Horní Světlá), Dolní Hořice (místní části Hartvíkov, Chotčiny, Mašovice, Oblajovice), Pohnánec, Pohnání, Ratibořské Hory (místní část Dub), Rodná (místní část Blanička) a Vodice (místní části Babčice, Domamyšl). Jeho posláním, a to dosti důležitým, je zachovat krajinný ráz rozsáhlého lesního komplexu s vodními plochami a významnými přírodními a estetickými hodnotami, a nenarušit historické hodnoty osídlení a krajinnou architekturu. Jsou zde vrcholy Batkovy (724 m), Hranice (705 m), Jirkova skála (699 m), Homole (666 m) a pramení zde řeky Blanice a Trnava a potoky Hartvíkovský, Novomlýnský, Ratibořský, Chotčinský a Skřipinský. Kromě toho se zde nachází 8 rybníků – největší jsou Pilský a Mlýnský na Trnavě a Černý na Hartvíkovském potoce.
Lesní komplex přírodního parku Polánka je tvořen velmi kvalitními lesními porosty, jedinými, v nichž se na Táborsku těží rezonanční dřevo. V okolí nejvyššího vrcholu Batkovy je plocha s nebývalou koncentrací mravenišť mravence lesního menšího (Formica polyctena), jedno ze tří reprodukčních stanovišť na Táborsku. Rybniční soustava vykazuje nezvyklou čistotu, vyskytuje se zde řada chráněných druhů flóry i fauny – ďáblík bahenní, vydra říční a další.
Na území přírodního parku Polánka se nachází pouze osada Hartvíkov, hájovna Polánka, Oblajovický Mlýn a Hamerský Mlýn. Dubskými vrchy vedou jak turistické trasy pro pěší, tak i trasy pro cykloturisty. Nevypravíte se tam na špacír, když je tam tak hezky?
Václav Ziegler