Krásné snímky, které na začátku srpna zveřejnil mezinárodní tým astronomů, ukazují spletitou, éterickou krásu ikonické Prstencové mlhoviny, známé také jako Messier 57. Získal je Vesmírný dalekohled Jamese Webba a odhalují vnitřní oblast kolem centrálního »budoucího« bílého trpaslíka v závěrečných fázích života této vzdálené hvězdy, uvedla manchesterská univerzita.
Prstencová mlhovina (Messier 57) leží v souhvězdí Lyry, 2283 světelných let daleko od Země a zrodila se díky umírající hvězdě, která vyvrhla své vnější vrstvy do vesmíru, zhruba před 4000 lety. To, co dělá všeobecně mlhoviny skutečně dechberoucími, je rozmanitost jejich tvarů a vzorů, které často zahrnují jemné, zářící prstence, rozpínající se bubliny nebo spletité, jemné mraky.
Tyto vzorce jsou důsledkem složité souhry různých fyzikálních procesů, které ještě nejsou dobře pochopeny. Světlo z horké centrální hvězdy nyní osvětluje tyto vrstvy. Tato hvězda je extrémně horké, s teplotou přesahující 100 000 stupňů.
Detailní záběr na centrální části snímku. Nejjasnější hvězdou je zde umírající extrémně horká centrální hvězda. Spotřebovala veškeré palivo a nyní se ochlazuje. Hvězda se stane bílým trpaslíkem. Slabší hvězdy na obrázku spolu nesouvisejí.
Stejně jako ohňostroje, různé chemické prvky v mlhovině vyzařují světlo specifických barev. To pak vede k nádherným a barevným objektům a dále umožňuje astronomům podrobně studovat chemický vývoj těchto objektů.
Detailní záběr na jižní část vnějšího halo, část mimo hlavní prstenec. Tým našel několik stovek lineárních útvarů směřujících přibližně k centrální hvězdě. Jejich původ zatím není jasný. V pozadí jsou vidět tisíce vzdálenějších, četných slabých galaxií, některé s jasnou spirální strukturou.
»Tyto snímky mají více než jen estetickou přitažlivost, protože poskytují velké množství vědeckých poznatků o procesech hvězdné evoluce. Doufáme, že studiem Prstencové mlhoviny přes vesmírný dalekohled Jamese Webba získáme hlubší pochopení životních cyklů hvězd a prvků, které uvolňují do vesmíru,« řekl spoluvedoucí vědeckého týmu Nick Cox. Mlhoviny jsou skutečným důkazem životního cyklu hvězd.
Detailní záběr části mlhoviny ukazuje, že prstenec se skládá z velkého množství malých shluků. Tým napočítal až 20 000 shluků. Obsahují molekulární vodík a jsou mnohem chladnější a hustší než zbytek mlhoviny. U některých shluků se začínají vyvíjet ohony (viz např. vpravo dole), které se chovají jako komety velikosti planet. Asi polovina veškerého plynu v mlhovině je v těchto shlucích.
»Vesmírný dalekohled Jamese Webba nám poskytl mimořádný pohled na Prstencovou mlhovinu, jaký jsme nikdy předtím neviděli. Snímky ve vysokém rozlišení nejen ukazují složité detaily rozšiřující se skořápky mlhoviny, ale také odhalují vnitřní oblast kolem centrálního bílého trpaslíka ve vynikající jasnosti. Jsme svědky posledních kapitol života hvězdy, a tím také náhledu do vzdálené budoucnosti Slunce, z kterého se pravděpodobně také stane bílý trpalík. Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba otevřelo nové okno k pochopení těchto úžasných kosmických událostí. Prstencovou mlhovinu můžeme použít jako naši laboratoř ke studiu toho, jak se tvoří a vyvíjejí planetární mlhoviny,« dodal emeritní profesor fyziky a astronomie na UCL Mike Barlow a také vedoucí vědec projektu Prstencová mlhovina Vesmírného dalekohledu Jamese Webba.
Další detailní záběr na halo, ukazuje chomáče, kde horký plyn fouká do halo a »odvává« tam materiál.
»Výrazná struktura a zářivé barvy Prstencové mlhoviny již dlouho uchvacují lidskou představivost a úžasné nové snímky nabízejí jedinečnou příležitost studovat a porozumět komplexním procesům, které formovaly toto kosmické mistrovské dílo,« dodal Albert Zijlstra, profesor astrofyziky na univerzitě v Manchesteru. Sdělil též, že snímky Prstencové mlhoviny z vesmírného dalekohledu Jamese Webba MIRI budou brzy k dispozici i veřejnosti ve velkém rozlišení.
Mezinárodní výzkumný tým analyzující tyto snímky se skládá z výzkumníků z Velké Británie, Francie, Kanady, USA, Švédska, Španělska, Brazílie, Irska a Belgie.
(mac)
FOTO – manchester.ac.uk/vesmírný teleskop Jamese Webba/NIRCam, NASA GSFC/CIL/Adriana Manrique Gutierrez