Fejfarictis představuje vyhynulý rod kočkotvárné šelmy, jehož jediným popsaným druhem je Fejfarictis valecensis. Holotyp a jediný známý fosilní materiál představuje částečně dochovalá levá polovina dolní čelisti se zoubky, pocházející z lokality Valeč – Šibeniční Vrch na jihovýchodním okraji Doupovských hor. Ačkoli nález pochází již z roku 2017, vědecky popsán byl až roku 2024. Druhové jméno odkazuje na místo nálezu, zatímco rodové na osobu světově proslulého českého paleontologa Oldřicha Fejfara.
Rod Fejfarictis byl interpretován jako zástupce kočkotvárných šelem z kladu Aeluroidea bez bližšího upřesnění čeledi. Pochází z geologických vrstev starých přibližně 34–33 milionů let, tedy z přelomu eocénu a oligocénu, což z něj společně s francouzským rodem Anictis dělá nejstarší známou kočkotvárnou šelmu z evropského kontinentu. Ve srovnání s rodem Anictis vykazuje rod Fejfarictis chrup méně specializovaný na masožravost či hypermasožravost, paleontologové tuto zřejmě oportunistickou šelmu přirovnali k moderním promykám a cibetkám. Svou morfologií se Fejfarictis podobá soudobým mongolským rodům Asiavorator a Alagtsavbaatar. Doupovská lokalita poskytla jedny z nejvýchodněji lokalizovaných savčích fosilií spodního oligocénu v Evropě po Grande Coupure a nález pomáhá rekonstruovat tehdejší migrační vlny savců mezi Asií a Evropou, jíž oproti zástupcům kladu Aeluroidea později dominovaly spíše šelmy z čeledí Ursidae (medvědovití), Amphicyonidae a Nimravidae (možní bazální kočkotvární).
Významný nález, který představuje jediný doklad tohoto druhu na celém světě, se podařil paleontologům Národního Musea a Karlovy University v Praze. Ti při geologickém výzkumu v okolí Valče na Karlovarsku objevili levou spodní čelist zvířete z období raných třetihor, u níž se při pozdějším rozsáhlém zkoumání ukázalo, že jde o dosud neznámý a nepopsaný druh šelmy. Nález je tak nejstarším dokladem kočkotvárných šelem v Evropě. Už od června letošního roku se s ním mohou seznámit návštěvníci v přírodovědné expozici Národního muzea Okna do pravěku.
Levá spodní čelist šelmy byla nalezena už v roce 2017 v geologických vrstvách starých zhruba 33–34 milionů let, což odpovídá raným třetihorám, tedy období, ve kterém jsou nálezy šelem v Evropě ještě poměrně vzácné. Následující několikaletý výzkum, realizovaný specialisty z Národního muzea, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, České geologické služby a francouzské University v Poitiers prokázal, že čelist náleží velmi ranému zástupci kočkotvárných šelem. Do této skupiny patří například dnes žijící kočkovité šelmy cibetky, promyky či hyeny.
Fejfarictis valecensis neboli šelma z Valče se od rodu Anictis liší značně primitivním chrupem, který ještě není uzpůsobený výhradně k lovu a konzumaci masité potravy. Nejpodobnější jí tak jsou některé nálezy ze stejného či mírně staršího období pocházející až z Mongolska.
Šelma z Valče, Fejfarictis valecensis, dokládá nejstarší migraci kočkotvárných šelem do Evropy, ale také výskyt drobných forem šelem s tendencí k všežravosti, o jejichž přítomnosti v Evropě odborníci doposud nevěděli.
Hle, co všechno se dá u nás najít, chtělo by to ovšem více prostředků na výzkum v terénu.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora