Vědci z NASA předpovídají, že letos v létě dojde k události, která se stane »jednou za život« a při níž exploduje mrtvá hvězda. Podle vědců NASA bude blížící se nova tak jasná, že lidé na Zemi budou schopni spatřit výbuch pouhým okem.
»Blaze Star«, což je binární systém v Severní koruně vzdálený od Země asi 3000 světelných let, se podle NASA skládá z bílého trpaslíka, pozůstatku mrtvé hvězdy o velikosti Země s hmotností srovnatelnou se Sluncem, a »prastarého červeného obra«, který je pomalu odtrháván gravitační silou svého souseda.
Výsledkem je termonukleární exploze, která bude letos v létě dostatečně jasná na to, aby byla pozorovatelná ze Země. Přesné datum, kdy k tomu dojde, není známo, ačkoli NASA ji nadále sleduje.
Tato velkolepá exploze je »událostí, která se stane jednou za život«, řekla Rebekah Hounsellová, odbornice na novy z NASA, »která poskytne mladým lidem vesmírnou událost, kterou budou moci sami pozorovat, klást si otázky a sbírat vlastní data«.
Hounsellová je vědecká asistentka specializující se na výzkum nov v Goddardově středisku vesmírných letů NASA v Greenbeltu ve státě Maryland. Letošní letní událost na »Blaze Star« zasadila do historické perspektivy.
»Existuje několik rekurentních nov s velmi krátkými cykly, ale typicky nejsme často svědky opakovaného vzplanutí během lidského života a zřídkakdy tak relativně blízko naší soustavy,« uvedla ve svém prohlášení. »Je neuvěřitelně vzrušující mít možnost sedět v první řadě.«
Hounsellová vysvětlila, že se jedná o novu, která se liší od supernovy, což je »závěrečná, titánská exploze«, která ničí umírající hvězdy, uvedla NASA v tiskové zprávě.
V tomto konkrétním případě zůstane trpasličí hvězda neporušená, ale »nahromaděný materiál« bude vyhozen do vesmírné propasti v »oslepujícím záblesku«, uvádí NASA, která vysvětluje, že tento cyklus se v průběhu času opakuje a může trvat desítky tisíc až stovky tisíc let.
Podle NASA bude záblesk světla »krátký«, ale očekává se, že bude pouhým okem viditelný o něco méně než týden. Nelze ale přesně určit datum, může nastat každou chvíli. »Rekurentní novy jsou nepředvídatelné a protichůdné,« řekl Koji Mukai, další astrofyzik z NASA Goddad. Když si vědci myslí, že mají pevně daný vzorec, novy se od něj mohou »zcela odchýlit«. »Uvidíme, jak se bude T CrB (vědecký název pro Blaze Star) chovat,« řekl.
Objevit přesné místo může být složité. NASA navrhla jako výchozí bod nejprve najít Severní korunu, podkovovitou křivku hvězd západně od souhvězdí Herkula.
Dvě nejjasnější hvězdy na severní polokouli (Arcturus a Vega) vytvoří přímku od jedné ke druhé, která hvězdáře dovede k souhvězdí Herkula a Corona Borealis, kde bude záblesk světla nejlépe viditelný.
»Podívejte se nahoru po západu Slunce během letních měsíců, abyste našli Herkula, a pak prohledejte prostor mezi Vegou a Arkturem, kde lze identifikovat výrazný obrazec Corona Borealis,« uvedla NASA.
Historie Blaze Star
První zaznamenané pozorování novy Blaze Star se odehrálo na podzim roku 1217, kdy německý vědec zaznamenal »slabou hvězdu, která po určitou dobu zářila velkým světlem«, jak uvádí NASA. Naposledy pak byla pozorována ze Země v roce 1946.
Elizabeth Haysová, vedoucí laboratoře astročásticové fyziky v NASA Goddard, uvedla, že vědci budou pozorovat událost »na jejím vrcholu a v průběhu jejího útlumu, kdy viditelná energie výbuchu slábne«.
»Stejně důležité je získat data během počátečního vzestupu k erupci – takže data shromážděná zapálenými amatérskými vědci, kteří nyní novu pozorují, výrazně přispějí k našim zjištěním,« uvedla Haysová v prohlášení.
(cik)