Polabí je území v Čechách podél řeky Labe zhruba mezi městy Jaroměř a Lovosice (v užším pojetí jen po Štětí). Jde o neformální označení bez přesného územního vymezení. Někdy se také označuje jako Polabská nížina. Díky kvalitní půdě a příznivým klimatickým podmínkám je intenzivně zemědělsky využívané. Část dolního Polabí je také někdy označována souslovím Zahrada Čech. A tak je Polabí často užívaný název roviny, která není vymezená jako samostatná geomorfologická jednotka.
Rozkládá se kolem středního toku řeky Labe a dolních toků labských přítoků. Povrch je plochý, rovinatý, převážně nížinný s nadmořskou výškou většinou do 300 m. n. m. Geomorfologicky je částí Středočeské tabule a zčásti Východočeské tabule. K Polabí nejsou zahrnovány ty části Středočeské tabule, které se zvedly při horotvorných pohybech spolu s okrajovými pohořími. Polabím se chápe široký úval řeky Labe v Čechách, tvořený rovinou nebo mírnou pahorkatinou o nadmořské výšce mezi 150 a 300 metry. Geologicky a geomorfologicky je součástí České tabule, spadá do teplé a suché klimatické oblasti. Prostírá se na severovýchodě Středočeského kraje (v okresech Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ), na východě přesahuje do krajů Královéhradeckého a Pardubického, na západě do Ústeckého (okres Litoměřice). Rozloha území činí přibližně 5000 km².
Jde převážně o polní, intenzivně zemědělsky využívanou krajinu s pěstováním teplomilných plodin. Někteří lidé tvrdí, že lesy se zde vyskytují jen sporadicky, převážně borové, dubové a zbytky lužních, ale není to pravda. I lesů je tu dost, a je tu dost i krásné přírody. Ovšem, pokud ji chce člověk vidět. Nejen zlátnoucí pšeničná pole a či voňavá zoraná tmavá půda, jsou tu svědecké hory, z nichž největší je Oškobrh u Poděbrad, či nedaleký Chotuc, hůry u Semic, Přerova nad Labem i jinde, na nichž se rozkládají stepní chráněná území, obrovské plochy lužních lesů s nepřeberným bohatstvím vzácné fauny a flóry, kopce s výchozy hornin, bohatých na zkamenělé živočichy moře doby křídové, pole, na nichž řeky Labe, Cidlina a Jizera rozvlekly drahé kameny splavené z Krkonoš a Podkrkonoší, dubové a borové háje, váté písečné přesypy, slaniska i vodní tůně a rybníky, potoky a říčky a samotné Labe s jeho slepými tůněmi.
Kdo vidí v Polabské nížině jen ta pole, se kardinálně mýlí. Mýliti se je lidské, se říká, ale mýlíme-li se, měli bychom to rychle a pokorně napravit, vypravit se do té nížiny a otevřít své oči. Je krásný ten kraj, znám ho dobře, neboť jsem se v něm narodil. Proto, přijďte se k nám podívat!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
„…Díky kvalitní půdě a příznivým klimatickým podmínkám je intenzivně zemědělsky využívané…“
Co náš „kapitál“ udělal na ní- fotovoltaiku a haly- neskutečné…