Ilja Hurník, který se narodil před 100 lety, 25. listopadu 1922, dostal do vínku nadání hned pro několik uměleckých činností. Patřila mezi ně nejen kompozice, hra na klavír či pedagogika, ale i literární talent. V neposlední řadě byl tento rodák ze Slezska činorodou noblesní osobností se šarmem, vtipem a myšlenkovým bohatstvím. Hurník, jehož tvorba získala řadu ocenění v tuzemsku i v zahraničí, zemřel 7. září 2013 v Praze ve věku 90 let.
Je autorem rozsáhlého operního, symfonického, komorního i vokálního díla. Příznačné jsou pro něj prvky slezské lidové hudebnosti, v jeho skladbách je pointa i humor. Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Skládal také balet (Ondráš), významná je i jeho tvorba pro děti (například píseň Zasadím jablůňku).
Důležité místo zaujímá hlavně opera Dáma a lupiči, která není až tak klasickou operou, jak si mnozí žánr představují. Jedná se spíše o chytrou a vybroušenou černou humoresku, inspirovanou starým anglickým filmem Williama Rose Pět lupičů a stará dáma. Světová premiéra Hurníkova díla se konala v roce 1966 v Plzni, posléze operu uvedla i další divadla (Národní divadlo v roce 1992). Dáma a lupiči se inscenovala také v německém Kielu a Halberstadtu.
Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. Koncertoval i společně se svou manželkou Janou v klavírním duu. Se známým skladatelem (a svým švagrem) Petrem Ebenem vytvořil Hurník českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. Je rovněž autorem oblíbeného gramofonového cyklu Umění poslouchat hudbu.
»Když mi hudba jaksi nejde, vezmu pero a píši povídky. Když mě už žádná nenapadne, vracím se k hudbě,« říkal Hurník o své lásce k literatuře. Kouzlo jeho povídek (Trubači z Jericha, Kapitolské husy nebo Cesta s motýlkem) tkví v umění suchého humoru, ironii a krásné češtině. Hurník je také autorem barevných Notýsků, svižných a vtipných textů, kterých vydal již sedm. Své vzpomínky pak zachytil v knihách Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva.
Řada ocenění
Hurník pocházel ze slezské Poruby, nyní části Ostravy. Již v roce 1933, tedy v 11 letech, mu vyšly první klavírní skladby. V roce 1938 musela rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Zde se Hurník stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958-1978) a profesorem skladby.
V jeho stopách se posléze vydal i syn Lukáš, rovněž skladatel a hudební publicista. Hurníkovými synovci jsou Marek, David a Kryštof Ebenové, známí z hudební skupiny Bratří Ebenů.
Ilja Hurník má na svém kontě řadu ocenění. Mimo jiné jej v roce 2007 prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy. O tři roky později získal Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, v roce 2012 pak Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za přínos české hudbě. Hurníkovo jméno nesou školy v Praze a Opavě.
(koz, čtk)
Diskuze je uzavřena.