Radoslav Brzobohatý často hrál »drsné sympaťáky« a jeho herectví plné neokázalého chlapáctví bylo v českém prostředí výjimečné. Valašský patriot ztvárnil stovky rolí na divadle i před kamerou. Dlouhá léta patřil k tvářím Divadla Na Vinohradech, nejslavnější filmové role dostal v později zakázaných snímcích Ucho a Všichni dobří rodáci. Hrát nepřestával ani dlouho po sedmdesátce a jeho smrt 12. září 2012, pouhý den před osmdesátinami, všechny překvapila.
Brzobohatý sám přitom dokázal o blížícím se konci žertovat, nikdo ale nečekal, že přijde tak brzo. Slavný herec totiž ze života odešel v plné práci, do poslední chvíle natáčel televizní seriál Vyprávěj. Lékaři mu to nedoporučovali, Brzobohatý se ale podle režiséra Bisera Arichteva »snažil udělat co nejlepší práci«. Ještě večer před smrtí na něm nebylo nic znát, ráno se mu ale přitížilo. Ani odborníci v nemocnici IKEM však pacientovi s prasklou aortou už život zachránit nedokázali.
Na Brzobohatého pohřeb do strašnického krematoria pak dorazily stovky lidí, kteří chtěli osobně vyprovodit jednoho z nejvýraznějších představitelů už pomalu mizející herecké generace. Při posledním rozloučení nechyběla ani valašská cimbálovka, oblíbená hudba Radoslava Brzobohatého, ke které tíhnul už odmala. Narodil se sice 13. září 1932 ve slovenských Vrútkách, po druhé světové válce se ale s rodiči přestěhoval zpátky na Valaško, kde pak prožil léta dospívání.
Cesta z námořnické rodiny
Cestu k herectví si přitom Brzobohatý musel prošlapat sám, pocházel totiž z námořnické rodiny. Moře brázdili jeho otec i děd, mladý Radek je však nenásledoval, místo do vln se ponořil do knih. Doslova jim propadl. »Literatura mě posunula jinam,« řekl v jednom z rozhovorů. Dovedla jej k divadelním prknům, na čemž má podle jeho slov největší zásluhu češtinář na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. »Nesmírně spravedlivý člověk, který dokázal ctít názor druhého,« řekl o něm Brzobohatý.
Gymnázium ale nedokončil. »Měli jsme takovou partu a zlobili trochu víc, než bývá v kvintě zvykem… Tak nás vyhodili,« vzpomínal na rok 1948, kdy přes nabídku vrátit se do lavic raději s celou partou odešel do Krnova, kde se vyučil opravářem textilních strojů. A také tam veřejně vystupoval – ať už s kapelou nebo na jevišti. Nejen s ochotnickým divadlem měl Brzobohatý zkušenosti už z domova. V Krnově ale také hrál fotbal a házenou nebo závodně lyžoval.
»Herectví dlouho nebylo hlavní téma mojí životní cesty, spíš to byl sport,« popsal tu dobu. Nakonec dal na rady učitelů a přihlásil se na Divadelní fakultu AMU, absolvoval ji v roce 1954. První angažmá získal v Kolíně, následovaly Most, Olomouc a Příbram, odkud už zamířil do Prahy, kde v roce 1962 dostal angažmá v Divadle S. K. Neumanna. To už měl Brzobohatý za sebou několik filmových rolí, debutoval titulním partem v nadprůměrném dramatu Mstitel (1959) režiséra Karla Steklého.
Po pěti letech v Libni zamířil na vytoužené Vinohrady, když předtím třikrát odmítl nabídku z Národního divadla. Na tradiční pražské scéně zůstal přes 30 let, dodnes se vzpomíná třeba na jeho pojetí Clavellova a Hubačova Krále Krysy či Goethova Fausta. Od 60. let dostával Brzobohatý stále více příležitostí i před kamerou, zaujal rolemi ve válečné tragédii Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk (1964) nebo televizním přepisu románu Jacka Londona nazvaném Cesta řeky k moři (1966).
Právě 60. léta a počátek následující dekády byly dobou, kdy měl Brzobohatý štěstí na nezapomenutelné role. Sám herec označil za své největší úspěchy trojici filmů Atentát (1964) Jiřího Sequense, Ucho (1970) Karla Kachyni, kde si zahrál se svou tehdejší ženou Jiřinou Bohdalovou, a Všichni dobří rodáci (1968) Vojtěcha Jasného. Koncem 60. let také točil slavný seriál F. L. Věk, kde působivě zahrál titulní roli.
Bolestný odchod z Vinohrad
Významnou rolí byla i komedie Sněženky a Machři (1982), ovšem jinak ve filmu dlouho nebyl tak preferován. O to více ale hrál na divadle a příležitosti dostával i v televizi. V 80. letech si vzal slovenskou herečku Hanou Gregorovou, vyženil dceru Rolu a v roce 1983 se mu narodil syn Ondřej. Gregorová se také postarala o to, že po bolestném odchodu z Vinohrad vzniklo v roce 2004 Divadlo Radka Brzobohatého, které hraje i dnes.
(koz, čtk)