Předevčírem mě pozemní Vyškovan docela uzemnil, neřku-li jako že řku, přímo vyděsil. Vím, už by mě nic takové zaskočit nemělo, přesto zaskočilo. Silou kosti v krku – takto že absurditou jeho a jemu vlastní, absurditou jásavé reakce obyvatelstva města pražského na něho a choť »Martu«, absurditou doby, absurditou všeho, co tu započalo právě onoho 17. listopadu roku 1989 a trvá dodnes a bude trvat potud, pokud vidle… Včera to bylo vidět o to víc, že tohle všechno se sešlo na hromadě. A vysloužilý generál tomu velel.
Zatímco Andrej Babiš byl přísně kárán, souzen a odsouzen, že se proti dnešní době ozval, nazvav ji totalitou – tedy že on takto nesmí, neb byl členem KSČ a dosud stále nepravomocným spolupracovníkem StB – jinému členovi KSČ, notabene oproti Babišovi nesrovnatelně angažovanějšímu, pražský dav, stižen slepotou a hluchotou a prostoduchostí, provolával slávu. V duchu Slava Ukrajine…
Tak zatímco jiní se slzou v oku vzpomínali na statečné bojovníky oné doby, sgrupující se kolem krátkých nohavic, já si vzpomněl na Ztohoven. Že ty červené trenky, které tenkrát za Zemana Ztohovni vyvěsili nad Hradem, aby je pak Miloš slavnostně spálil, snad musely mít nehořlavou gumu.
Prostě blbě. Je spálil. Jak byl vždycky zvyklý všechno dělat do tečky na mol, tentokrát po těch trenkách zůstala na Hradě guma. Však říkám, že je blbě spálil. A to je mnohem horší, ta neshořelá guma, než nějakých Zto nebo klidně i Dvěztě a klidně i Třizta-hoven, kdyby jich bylo tolik, jako že zrovna tam jich je mnohem víc. Po odchodu Husáka se tam prý s *ovnocucem septik netrhne. Jinými slovy řečeno – za Pavla na Hradě je jednoznačně vinen Zeman, protože blbě spálil trenky…
Pavel Votruba