Jmenujte ho. Zaslouží si to. Koho? Čím? Marka Bendu. Ústavním soudcem. Vedou se nyní o tom vášnivé spory mezi odborníky. Zda je praxe poslance a předsednictví Ústavně právnímu výboru PS PČR (2017-2021) dostatečnou kvalifikací. Já hlasitě souhlasím – ano, je, a hlasitě volám – dejte mu ten flek.
Však je i JUDr., byť diplom ze skromnosti nepřevzal a titul neužívá (bych řekl, že se bojí…). Vydřel si ho na škole nikoli ledajaké poté, co ty dvě předcházející unáhleně pohřbil (MFF UK + FF UK). Ono totiž studovat ve své době právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni byl záhul i pro zatvrzelé pracanty. Řadovým smrtelníkům tam byl vstup zapovězen. Právě kvůli té náročnosti, jež by je psychicky zardousila. Ovšem ne Bendiče. Do své životní alma mater vešel prsy napřed. Stejně jako v minulém století, kdy statečně přijal osudovou tíhu věčného poslance. Žádný oheň není tak věčný jako jeho zarputilá náklonnost k poslanecké sesli. Říká-li se také, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, v případě pana Bendy toto neplatí. Jeho láska ke slečně sesli je trvanlivější než pravý uherák. A opustil-li by ji náhodou, byv povýšen na ústavního soudce, on by dnes již nezahynul. Za zásluhy o ni. O sesli.
Pamětníci té pradávné doby sice kvapem hynou, ale ti dosud žijící jistě nezapomněli… jak 6. února 1990 v pouhých 21 letech a 88 dnech věku usedl do České národní rady a po té až dodnes plynule přesedává z jednoho volebního období do druhého, třetího, čtvrtého, pátého atd., atd. Do té doby, do onoho února 90, nic nedělal – krom již zmíněných dvou rozstudovaných (nedostudovaných) vysokých škol – a po té jakbysmet… Avšak přece – dřel v oné Plzni a na dětech – ty v průběhu různých volebních období mezi jednotlivými zákony, či snad během nich, zplodil hned čtyři. Kde na to při tom pracovním vytížení vzal čas, čert ví – ale klobouk dolů.
Narodil se ve znamení Štíra – podle horoskopu je silnou osobností s nezlomnou vůlí a když už se pro něco rozhodne, nevzdá se toho, ani kdyby měl dlouho čekat. To by tak nějak odpovídalo. Na poslance čekal 21 let a 88 dnů. Dost dlouho. Ale vydržel, dočkal se a stal se legendou. Matadorem poslaneckých lavic. Proto si toho ústavního soudce zaslouží. Zkušeností z nicnedělání má na rozdávání, paskvily rovněž umí stvořit – a to vlastně jsou dva základní předpoklady pro tuhle branži. Nepřetrhnout se a mrzačit zákony.
Navíc tu je ještě jedna okolnost, jasně hovořící PRO. Pan Benda je totiž stále mlád – 54 let není žádný věk. Co kdyby náhodou v příštích volbách nebyl zvolen (sic! – nepředstavitelná představa, ale stát se to může) a angažoval se někde jinde. To už je představa představitelná, neboť on, byv navyklý konzistentnímu pracovnímu drilu, by jistě nesložil ruce v klín. Umíte si představit, jaké škody by v jiném než poslaneckém sektoru mohl napáchat? Předejděme tomu. Navlékněme ho do toho taláru a budeme ho mít pod kontrolou. Na škody, páchané Ústavním soudem, jsme si totiž dávno zvykli, čili nás nepřekvapují, neb s nimi počítáme dopředu. Já mu na přechodu z pražské Sněmovní ulice čp. 4 do brněnské Joštovy čp. 8 rozsvěcuji zelenou… Nepřehlédnutelně brčálovou.
Robert Fish
Bendova zadnice musí být jeden velký mozol od třicetiletého dřepění v parlamentu. Benda si za ty roky vyseděl funkci ústavního soudce, válečný štváč z Hradu mu to určitě podepíše.