Vymíráme… a co dál?

Vymíráme. Vloni se narodilo méně dětí než v předloňských letech. Vymíráme. Zemřelo více lidí, než se narodilo. Vymíráme. Mladí lidé nemají děti. Průzkumy ukazují, že důvodem je jednak kariéra žen, dále pak drahota, jež s každým nově narozeným dítětem způsobí prudké snížení životní úrovně. Je tu i nedostupné bydlení pro mladé rodiny (jak farizejský je přístup strany Pirátů, kteří í při diskusi na jednání o důvěře kritizovali Babišovu vládu z nedostatečného přístupu k bytům pro mladé, ač sami v době svého vládního angažmá pro to neudělali nic). Neopomeňme jako důvod ani válečnou psychózu. Je nemálo mladých lidí, kteří se bojí přivést potomky do válečných hrůz.

Pro budoucnost státu je to špatně. Pro jeho ekonomiku, pro budoucí kanónenfutr, jenž má jít bojovat podle přání militantní části naší společnosti, pochopitelně také. Četl jsem dokonce vtip, jenž podle mne není už vůbec k smíchu. Prý: je málo dětí, Řehka pláče.

Po listopadu televizní moderátorka a jeden čas tisková mluvčí nemocnice Motol Eva Jurinová, jež byla hvězdou předlistopadové televize a rychle přešla na stranu polistopadových vítězů, prohlásila, že důvodem, proč neměla děti, byl socialismus. Zajímavé! Sama mu sloužila do roztrhání těla. Také tak se ovšem může zdůvodnit vlastní handicap anebo touha po kariéře. Ještě zajímavější je, že dnes jde o stejné vysvětlení, ač socialismus už skoro čtyřicet let není.

Snižující se počet nově narozených dětí je problém. Nejenom pro Řehku. Tento rychlokvašený čtyřhvězdičkový generál snad v dohledné době zmizí. Nejlépe hodně daleko od armády. Mohl by ještě způsobit, pokud by s ní byl ve styku, mnohý nemalý problém a nejde vůbec o nákup dronů či munice pro ukrajinskou armádu. Válka ho živí, má ji v krvi a tak jako v případě nějakého bývalého hasiče, pyromana, který se těší z toho, jak bude hasit, když nějaký objekt zapálí, i on touží po uplatnění své profese, tedy po válečném běsnění. Možná však, a to by bylo nejlepší řešení, kdyby spolu s plukovníkem Foltýnem, herci Trojanem, Dvořákem, Vetchým a českými zbrojaři vytvořili samostatnou jednotku, která půjde porazit Rusko s Čínou nebo společně s Američany pacifikovat neposlušné státy světa či přerozdělovat směr dodávek surovin a hrdě to nazývat bojem za svobodu.

To, že se rodí méně dětí, bychom však neměli zlehčovat. Chápu, že není doba socialismu, kdy by jistě, jako se to také ostatně stalo (viz období 70. a 80. let – Husákovy děti), přišla nějaká ekonomická injekce pro mladé rodiče (smí se o tom vůbec mluvit a psát?). Takový postup si liberální režim dovolit nemůže. Zatím dvě, brzy tři procenta z HDP (nebo snad v blízké budoucnosti pět?) na zbrojení se beze sporu najdou. Na nějakou významnou ekonomickou podporu mladých však už nezbude. Rozpočet není natahovací a podmínku Bruselu nepřekročit jisté hranice zadluženosti je nutno plnit (jinak by to jistě Fialova vláda ještě nějak zamachrovala).

Jak však problém řešit? Předchozí vládní kabinet řešení našel. Přijal do země desetitisíce ukrajinských migrantů a ani se neptal, zda tu budou chtít jednou žít, souhlasil s přerozdělováním přišedších z Afriky a Blízkého východu, tedy i k nám. Česko je přece multikulti tolerantní. Vůbec nevadí, že to, co se stalo s Kosovem, se může jednou stát i s Českem. Co se tam stalo? Kosovo bylo srbskou provincií, kde žili většinou kosovští Srbové. Po 2. světové válce se sem začali stěhovat Albánci. Jejich porodnost a přistěhovalectví však převrátily národnostní složení provincie. Pak už pomohlo NATO. Dnes je Kosovo samostatné a Srbové jsou tady nechtěnou menšinou. Nebo jiný příklad: bruselská čtvrt Molenbeek či berlínský Neukölln. Tam už není ve skutečnosti ani Belgie, ani Německo. Sen Angely Merkelové, žetakto se zaplní chybějící pracovní místa, vzal však za své. Vládne tam v skrytu anebo už otevřeně (?) jiná moc.

Fialův kabinet postupoval obdobně. Otevřel hranice pro všechny Ukrajince. I když se jich válka zdaleka netýkala. Dokonce i zakarpatskoukrajinské cikány. Ti si také přišli pro pomoc v nouzi.

Koncem roku 2024 v Česku žilo 589 456 z Ukrajiny přišedších osob, z toho velké množství dětí, jimž bezplatně zabezpečujeme nejen školní výuku, ale také zdravotní péči, a poskytujeme prostředky pro bezproblémový život. Výdělečně činných ve stejné době mělo být 304 684 utečenců, to znamená, že zbylá část migrantů stále počítá pouze s dávkami a s další finanční či hospodářskou pomocí českého státu. Kromě Slováků, které vlastně vedeme jen evidenčně, žije u nás ještě 69 015 Vietnamců, 38 970 občanů Ruska. Pokud jde o jiné národnosti, jde o zanedbatelné počty. Ti všichni jsou ovšem zapojeni do našeho pracovního procesu. Jsou v tomto případě stoprocentně pracující cizinci. Migranti z Afriky a muslimských zemí zatím o nás nemají zájem. Jenže Fialův kabinet také jim otevřel dveře. I to se může v dohledné době, pokud Babišova vláda něco neudělá, změnit.

Alfou a omegou jsou ovšem opatření, jako tomu bylo v tom proklínaném předlistopadu, jež by napomohla zvýšit porodnost. Uvidíme, zda se Babišova vláda k něčemu podobnému, jako to svého času udělal předlistopadový režim, odhodlá anebo bude pokračovat ve slibech a la čtyř (pěti) koalice.

Jaroslav Kojzar