To neříkám proto, že bych si to přál, ale parlamentní matematika je nelítostná. Opozice má k dispozici jen 92 hlasů, ale ke shození vlády je potřeba 101 hlasů poslanců v 200členné Sněmovně. Proč by vlastně vláda měla padnout?
Tak za prvé – vláda je sice legální, neboť jejích pět koaličních stran získalo ve volbách většinu v poslanecké sněmovně, ale s její legitimitou je to všelijaké, neboť od začátku za sebou neměla většinu národa, protože u voleb propadl jeden milion hlasů voličů, převážně levicových i dalších stran, kteří vesměs netoužili po tom, aby je zastupovala vláda pravého středu.
Za druhé – s tou legitimitou vlády je to vachrlaté také proto, že známý právní ekvilibrista, kdysi aktivní právník družstva Pokrok, jež se hojilo na nedostatcích v práci stavebních firem, zasáhl do volebního zákona již v době, kdy už loni byly prezidentem vyhlášeny volby do Sněmovny. Drzost předsedy Ústavního soudu při pošlapávání elementárních zásad ústavnosti je opravdu obdivuhodná (viz. také zrušení mimořádných voleb v září 2009).
Za třetí – vláda je až na drobné výjimky složena z neodborníků – politických bafunářů, z lidí, kteří nemají potřebné manažerské a odborné zkušenosti, jež by ministři mohli projevit pozitivně v řízení svých resortů.
Za čtvrté – vláda z doktrinářských důvodů nezasáhla proti razantně se zvyšujícím cenám základních druhů potravin, plynu, elektrické energie, pohonných hmot a později i nájemného. V krizové situaci fatalistická zásada, že trh všechno srovná, přináší jen zbídačení českého obyvatelstva.
Za páté – vládě nedůvěřuje extrémně vysoký počet občanů (69 %). A její premiér má podporu necelé čtvrtiny obyvatelstva (23 %). Podle některých průzkumů dokonce necelé pětiny.
Za šesté – vláda je v prvních řadách bojovníků proti ruské invazi na Ukrajinu, i když je zřejmé, že podstata inflace, která se u 30–40 druhů užšího spotřebního koše skutečně základních potravin, plynu, tepla, elektřiny, pohonných hmot a nájemného pohybuje mezi 20–25 %, je v pokračující válce na Ukrajině. Vláda podporuje eskalaci tohoto bratrovražedného konfliktu.
Nejen mě se zdá, že Ukrajině věnuje česká vláda větší pozornost než zájmům českého obyvatelstva. Jako předsednická země Evropské unie Česko naprosto nevyužívá možnosti hledat mírové řešení konfliktu na Ukrajině.
Za sedmé – vláda přichází s šílenými nápady, které bohužel přenáší do života i do rozpočtové praxe, na obří nákupy vojenské techniky za desítky miliard korun. Do roku 2024 má nabobtnat rozpočet ministerstva obrany o nejméně 60 miliard korun oproti současnému stavu 92 mld. Kč. Předmětem zájmu vlády jsou nákupy málo funkčních útočných amerických stíhaček za astronomické ceny, německých tanků Leopard, obrněných vozidel pěchoty atd.
Za osmé – razantní navýšení rozpočtu na obranu bude znamenat de facto snížení ve většině dalších rozpočtových oblastí. Bude méně na dopravní infrastrukturu, komunální bydlení, sport, školství (platy učitelů), sociální oblast, zdravotnictví atd.
Za deváté, vláda nedokáže řešit ani fiskální problémy státu. Snaží se o naplnění rozpočtových příjmů, což se jí díky vysoké inflaci daří, ale reálná hodnota HDP v tomto roce klesá. A klesne ještě rychleji v závěru roku.
Za desáté, vláda svou politikou naprosto nesmiřitelnou vůči Rusku a nepřipouštějící jakékoliv jednání s ním, např. právě v oblasti dodávek energetických surovin, může velmi reálně přivést zemi a její občany v zimě do situace, že budou ve svých bytech i na pracovištích mrznout, že bude omezována či zastavována výroba v řadě výrobních závodů. A že české firmy budou krachovat a během krátké doby vznikne velká armáda nezaměstnaných.
Ve výčtu popisu neschopnosti současné vlády by bylo možné pokračovat. To nejlepší, co by vláda mohla udělat v této situaci, kdy lze očekávat v podzimních a zimních měsících vrchol krize, který není schopná zvládnout, je odejít a uvolnit místo vládě odborníků. Ta by mohla zemi vyvést z krizové situace a na jarní měsíce připravit mimořádné volby do nové Poslanecké sněmovny.
Jiří Paroubek