Tak vám nevím… Když pominu politiku, prostě se od ní úplně oprostím, tak fakt nevím, jestli mi je sympatičtější korunovační chřipka s becherovkou, prejtem, jitrnicemi a kun*ami nebo tahle jakási lidovost, žoviálnost, že jako jsem pořád jedním z vás a funkci navzdory dělám i obyčejné věci. Jistě vím jedno – že to první nebylo předstírané a že to druhé předstírané je. Navíc blbě, poněvadž ten, koho se to týká, bude spíš takový Pat a Mat v jednom (nebo do této role záměrně stylizovaný, ale to je celkem fuk), zatímco ten první všechno to, co zmiňuji, konal s bravurou sobě vlastní. Napřímo. Co na srdci, to na jazyku…
Vezměme tuhle fušeřinu od počátků (Prezident z počátků), protože pak pochopíme to dnešní a přestaneme se těm patovsko-matovským projevům divit.
1. Za minulého režimu studuje prominentní vysokou vojenskou školu, aby v druhé půlce pomyslného maratonu, resp. po obrátce, studijně pobýval u bývalého nenáviděného nepřítele, z něhož se doslova během pár hodin stal věrný přítel.
2. Nejdříve v uniformě přísahá na obranu socialistické vlasti, po té obrátce se zapřísahá bránit toho, proti kterému nás všechny dosud bránil.
3. Politickou kariéru začíná předsedováním ZO KSČ a plynule na ni navazuje předsedováním vojenskému výboru NATO. Tohle by ani Pat a Mat nevymysleli, a že ti dokázali nevídané kousky…
4. Důchodce sice upřímně lituje, ale žebračenku nakonec tak či tak stejně upřímně podškrtne.
5. A teď z toho úplně fresh… dají mu do rukou vlajku na stožáru a málem s ní srazí hlavu příslušníku hradní stráže.
6. Jde si zaběhat a pochroumá si lýtkové svaly, na střelnici mu zase pro změnu nafackuje zbraň.
7. Na motorku sedne bez helmy a pak, byv nachytán, kaje se a posílá peníz obětem nehod.
8. Hraje si na strojvedoucího a pilota, byť řídit umí jen motorku a evidentně i tu blbě.
9. Čerstvě si po pádu na motorce zlomí žebra.
10. Na Orlickoústecku hladí krávu a manželka stojí hned vedle…
Vybrat z těchto deseti bodů jeden, dva, tři nejcharakterističtější, je nemožné. Jeden bod navazuje na druhý a ta desítka skýtá dosti ucelený pohled. Člověk by si to možná takříkajíc po jednotlivostech ani neuvědomil. Když to ale teď po sobě čtu, celá ta navoněná, lidová píár komedie kolem něho mně z toho čiší na sto honů. Sám za sebe říkám, že já se budu vždycky klonit na stranu té becherovky a jitrnic. Mám to za férovější. Každý jsme přece nějaký a neměli bychom být někým, kým nejsme, protože to působí lacině a hlavně pokrytecky – tím více, že to sleduje nekalé cíle, aby pak skrze tuto lidovost, resp. bez občanského odporu, třeba pohřbil českou korunu. Mějte tohle na paměti, kdykoli si přečtete o nějakém jeho novém karambolu. Přeji vám slunečný víkend.
Pavel Votruba
Diskuze je uzavřena.