Jo jo, v pátek tomu bude už 34 let, co nás euroatlantičtí kolonizátoři osvobodili a téhle zemi zasadili nemilosrdný knockout. Žádný boxer se v ringu nenechá mlátit dobrovolně. Když ale takových dobrovolníků máte přes 10 miliónů, tehdy dokonce přes 15 miliónů, notabene kteří si mezi provazy pro ty rány dodnes takříkajíc nepovinně lezou a ještě se tváří přiblble šťastně, že přes tu držku dostávají, a nejsou z téhle fackující euforie ochotni a schopni vystřízlivět, nenaděláte nic.
Takto zhruba bych popsal uplynulých 34 let. Úplně nejhorší je na tom zjištění, že obyčejný, malý, bezvýznamný a duševně zmrzačený český človíček (amputace duchovna je průkazná) je dokonce přesvědčen, že toto k té podělané západní demokracii patří, že je naprosto v pořádku, že se dobrovolně nechává čtyřiadvacet hodin denně v onom pomyslném ringu tlouct hlava nehlava. Ba co více, že vejít do toho ringu je přímo jeho občanskou povinností, protože nevejde-li, vrátí se k moci zpět komunisté nebo Babiš. Ano, právě takto uvažuje český člověk 21. století.
Svoboda přece není zadarmo, musím si ten rypák nechat rozšmelcovat na maďeru, abych si potom mohl v supermarketu svobodně koupit banán, zajet si bez devizáku do německého příhraničí pro Nutellu a vytírat si demokratickou pos*anou p*del tunami toaleťáku, kterého ti komunističtí zloduši neuměli zajistit dostatek.
Co vám tady klávesnicuji, se na první dobrou možná jeví jako nějaká patlanina, ale když na to hodíte rozum, nepatříte-li mezi ty s rozumem amputovaným, vše sepsané dává zřetelnou logiku. Proto ti bez duchovna, případně s jeho protézou, tolik velebí ty toaleťáky jako jeden z naprosto zásadních momentů a výdobytků polistopadových změn za uplynulých čtyřiatřicet roků, poněvadž oni ho mají enormní spotřebu, trpíce inkontinencí stolice následkem nikoli tradičním medicínským (= ochablé pánevní svalstvo či sám svěrač), ale následkem nekontrolovaného přežírání se totálně zkaženou demokracií, svobodou a lidskými právy.
Pojďme nyní zmínit desítku TOP paradoxů LISTOPADU 1989, které následně porodily i paradoxy výše uvedené… A vy si sami pro sebe z desítky vyberte TOP pět a doma si je zarámujte pro své děti a vnuky, aby oni jednou v budoucnu měli nad čím kroutit hlavou.
1. Organizátoři z řad euroatlantistů dokonce museli navléct na udici mrtvého studenta, aby se lid zasekl a oni ho vytáhli do ulic.
2. Dělníci v ČKD vypískali Miroslava Štěpána, který jim řekl, co se s nimi stane, když poslechnou hlas demokracie. I tak se stalo. Není ČKD, nejsou dělníci.
3. Do čela tzv. revoluce je po letech příprav dosazen devizový disident a potomek kolaborujícího Havlovic klanu.
4. Společný zpěv hymny v podání dvou Karlů (Gotta a Kryla) byl výsměchem již tehdy. Pro Gotta i Kryla. Mně je dodnes líto Kryla. Z Gotta mi bylo smutno. Až špatně. Od žaludku.
5. Čile jsou aktivizování všichni dosud žijící čelní protagonisté Pražského jara 1968 – vesměs bývalí vysoce postavení komunisté v čele s Dubčekem. Co se jim nepodařilo tehdy – prodat českou zemi Západu – hodlají dokončit nyní.
6. Prodejci kabátů zažívají rekordní žňové výnosy. Z komunisty Čalfy a spol. jsou šmahem novodobí demokraté – základní kámen poklepal Havel.
7. Z obyčejných, řadových komunistů se namnoze stávají psanci. Špičkoví lékaři, vědci, učitelé, profesoři, docenti, kriminalisté, ředitelé prosperujících průmyslových podniků a předsedové JZD atd. čelí šikaně od novodobých demokratů, většinou rovněž členů KSČ, ba co více – nomenklaturních kádrů, v tom čase však už bývalých.
8. Havla volí prezidentem komunistické Federální shromáždění (FS). Žádnému poslanci není stydno zvednout ruku pro tajtrlíka. Rudli, když tolik nemuseli, a když zrudnout měli (studem a vzteky), nehnuli ani brvou.
9. Prezident Československé socialistické republiky Václav Havel promluvil ve středu 21. února 1990 v Kongresu Spojených států amerických o zločinech komunistického režimu – on, devizový disident, třesa si ruku s komunisty Čalfou a Adamcem, zvolený již zmíněným komunistickým FS, on – jenž v dopise Husákovi (8. 4. 1975) chtěl socialismus reformovat nikoli odstranit apod., atd.
10. Bezbožnou ČSSR navštívil v dubnu 1990 quasi papež Karol Józef Wojtyla, aby tu za přítomnost ateisty Havla odsloužil mši v duchu tradiční zednářské liturgie. Kruh se uzavřel, jak rád užívám.
Zůstal nám jen ten toaleťák. Všechno ostatní je na pos*ání. Ještě že ho díky propracovanému západnímu tržnímu mechanismu máme. Jinak nevím, nevím. Snad jen žrát víc Nutelly, po čokoládě se prý méně se*e. Tak nep*ose*te víkend. Hezký vám ho od redakčního počítače iportaL24.cz přeje
Pavel Votruba (a promiňte mi to neustálé s*aní… však mě snad už znáte dost na to, abyste věděli, že to sprostě nemyslím…)
Diskuze je uzavřena.