Kdo dneska nemá svůj seznam nepřátel, jako by nebyl. Má ho Rusko, Amerika, Izrael, dokonce i ČéeR (ale ta ve všech těchto zvrácenostech hraje evropské prim, tudíž o žádné překvápko nejde, že i ona ho má), a kdo ví, kdo ještě – ti nesmějí tam a ti zas onam.
Taková šaškárna pro pitomého diváka, a přitom za rohem ve velkém spolu kšeftují s ropou, plynem, strategickými nerosty, zbraněmi všeho druhu, vojenskou technikou, municí do všeho, smrtícími vakcínami a prašivými léky, lidskými orgány – prostě nač si jen vzpomenete z toho, co se v byznysu po léta letoucí lukrativně vyplácí. A zmutovaný občan se na tuhle návnadu chytá jak štika na Vágnerův prut.
Já jsem se rozhodl, že to otočím a že si sestavím sice taky seznam, ale těch žádoucích, které bych s chutí pozval přes svůj práh k sobě domů, poněvadž by mě zajímalo, co by tomu dnešnímu bordelu říkali, kdyby žili… Přirozeně jsem volil mezi osobami známými a z uměleckých kruhů jako protiváhu zdegenerovaným kruhům dnešním z téhle branže. A vlastně nejen co by tomu řekli, ale jak by dnes byla přijímána a vnímána jejich tvorba, která vycházela z přirozeného běhu života. Mohli by vůbec nyní tvořit, jak tvořili tehdy? Vybral jsem si muže, které považuji za opravdické chlapy se vším, co ono chlapství obnáší.
1. Vladimír Menšík
(představit si živočišného Laďu Menšíka, jak při své jadrnosti chová respekt k sexuálním úchylkám a ubírá na plynu před šílenými feministkami…, to si umím představit leccos, ale tohle je nad mé možnosti)
2. Karel Gott
(jeho vidění světa by bylo v souladu s dnešní zakazovanou alternativou – byl by v pekelných očích Otakarových sviní i Karel?)
3. Karel Kryl
(zemřel, protože musel – příliš mnoho věděl, byl příliš svůj, byl příliš krylovský, čímž říkám vše podstatné – kdo Karla znal osobně – já ano – ví, o čem mluvím)
3. Miloš Kopecký
(známý svůdník, bonviván – už vidím doktora Štrosmajera, jak kráčí po Praze v čele úchylného průvodu Prague Pride – a jeho holubičku Huňkovou by současné Danuše nerozdýchaly, to si pište, klidně červeně a dvakrát podtrženě)
5. Jiří Sovák
(asi by musel namluvit nové synchrony k Chalupářům, protože jak kolikrát s Bohoušem Císařem komentovali Dášu Fuchsovou, nebo jak na ni nastražili Toníka Balabána, to by teď naša Danuša hnala do Štrasburku před soud…)
6. Miroslav Horníček
(moudrý muž, který byl až příliš moudrým pro každý politický režim – že by dneska zblbnul natolik a vybíral peníze na drony? – blbost, však říkám, nevoněl by ani dnešnímu režimu, byv moudrým jaksi konstantně, trvale, nadčasově, nadrežimně… bez ohledu na ideologii, která zrovna prší)
7. Oldřich Nový
(kdo z vás si dokážete představit tohoto Mistra gentlemanství, jak v kavárně sedí s nějakou dnešní ústavně postavenou blbkou a tajemným hlasem Kristiana jí sděluje »zavřete oči, odcházím«, prosím, zvedněte ruku… Třeba že sedí s Drábovou. Ty brďo…
8. Vlasta Burian
(i kdyby u pokladny stál a i kdyby se mu chtělo něco říct…, dneska by se svým humorem pohořel – dneska totiž hoří všechno, co je ryzí, a Vlasta ryzí sakra byl)
9. Jaroslav Marvan
(v Andělovi na horách typický příklad dnešního stalkingu, když pronásleduje přítelkyni svého syna, aby zjistil, co je zač…, Anděl by neprošel, Járy by neprošel)
10. Jan Werich
(toho bych vítal obzvláště rád – za mě jasná svině, protože když si dám dohromady 1+1, tzn. Werichovy obecně platné názory na všechno, s dnešní garniturou by si říct co neměl – tedy on by říct co měl, ale…)
Víte, stále častěji se mě zmocňuje pocit, že ONI ty své zrůdnosti vlastně stupňují podle toho, jak ta která normální generace vymírá. Zjevné to je především u těch, které tu do listopadu 1989 budovaly republiku, protože ONI se báli, že by dostali přes držku – třeba od horníků na Ostravsku nebo hutníků ve VŽKG či NHKG, kdyby chtěli za jejich života zavírat či rozkrádat doly a hutě, tak to teda určitě. A ono u těch umělců je to stejně. S Krylem či Menšíkem za zády a Gottem s Ilumináty by to taky měli o fous těžší, a ONI odpor fakt rádi nemají, kór když se s nimi nepaktují známé tváře, které mají svůj podstatný díl vlivu na mínění obyvatelstva. Vážně by mě zajímalo, zda by třeba pan Werich juchal s Pavlem na balkónu třetího hradního nádvoří nebo zda by pan Menšík sbíral na drony nebo pan Kopecký organizoval sbírku na tank Tomáše neb pan Marvan lezl do zadku profesorovi a tak dále.
Zkuste o tom taky popřemýšlet. Třeba u toho aspoň na moment přijdete na jiné myšlenky. A nenechte se odradit tím, že dobře už bylo. Nikde není napsáno, že zase nebude, ale samo se to lepší nenarodí. Mějte hezký víkend a nevěšte hlavu. Myslím tu svoji…
Pavel Votruba