Jak ukázaly průzkumy zveřejněné v tomto týdnu, většina Čechů není nakloněna válce. Ba přímo naopak. Přitom nešlo o výsledky reagující na úterní »velitelské shromáždění«, kde jednoznačně zvítězil prapor boha Marta. Chápu vojáky, chápu, že chtějí nejnovější techniku, že svou důležitost tlačí na první místo. Jde jistě i o platy a sociální zabezpečení. Snaží se dostat víc peněz na žold, než je celočeský průměr. Ostatně, která armáda, tedy její příslušníci, by to nechtěli? Na onom »velitelském shromáždění« však představitelé státu a armády šli ještě dál a právě to mě znepokojuje.
Z úst nejen ministryně obrany (slovo »národní« vypadlo už před řadou let), ale i náčelníka generálního štábu dvouhvězdičkového generála Řehky, jsme se dozvěděli znepokojující myšlenky. Prý se musíme připravit »na válku velkého rozsahu«. Proto je nutné nakoupit za miliardy nejnovější techniku (ta stará byla darována Ukrajině) a získat co největší počet nových zájemců o službu. Tady se trochu naši představitelé nedohodli. Na jedné straně jsme se dozvěděli, že je »velký zájem o službu v armádě«, na druhé pak, že »je třeba nalákat mladé, protože armáda stárne«. Logicky se nabízí otázka: proč nalákat, když je takový zájem?
Řeči představitelů státu se vedly ve válečnickém duchu. Režimní ČT nám je odvysílala. Tedy ty, které se měly dostat k našemu sluchu. Ostatní televizní stanice byly zdrženlivější, anebo se jim nevěnovaly vůbec. Lidé ovšem strašení nemají rádi – to si zřejmě šéfové oněch stanic plně uvědomovali, zvláště pak, když je z těch řečí kapka za kapkou cítit válka. My přece (i to jsme se dozvěděli), když dojde ke střetu NATO s Ruskem, půjdeme bojovat první. Nikdo ovšem nedodal, že také první dostaneme odpověď. A ta nebude na papíře.
Co ani jednou nezaznělo z »úst moudrých« za přítomnosti samotného prezidenta horujícího pro mise, bylo to, že namísto dalších a dalších zbraní by se mělo znovu a znovu jednat. To ovšem nemá v popisu práce bývalá bankovní úřednice. To patří do resortu méně vzdělaného a zcela nezkušeného ministra zahraničí ze strany Pirátů. A tak si s vojáčky namísto panenek zřejmě v útlém mládí hrávající ministryně obrany (války) pro své cíle vybojovala prioritu. Jenže tady se nehraje s cínovými vojáčky. Tady jde o životy statisíců, neřku-li milionů, o životy nejen nás dospělých, ale i dětí. Chápu, že žena, která je nemá, nemůže cítit, co my ostatní. Jenže, jak ji v jejím bojovém nadšení zastavit? A nechá se vůbec zastavit? Nebude pozdě, až i Fiala pochopí, že na místě ministryně obrany nemůže být zakomplexovaná ministryně?
Válka je jednou z nejhorších věcí. Byla tu v době podepisování Minských dohod, na nichž Kyjev neměl dost zájmu, a tak se neplnily. Hrozila při dalším a dalším rozšiřování NATO směrem na východ. Neschvaluji ji jako řešení. Šokující ruská operace zaskočila svět, tedy obyčejné lidi. Ti nahoře věděli, oč tu jde a ona válka jim vyhovovala a vyhovuje. Vyzkouší se leckteré válečné systémy. Jenže při tom stále umírají a budou umírat lidé. Hlavním by přece mělo být konečně začít jednat. Pokud jde o nás, to ovšem není v »plánu práce«. Raději válčit než zasednout k jednacímu stolu.
Proto na onom »velitelském shromáždění« zazněla slova »o válce velkého rozsahu« a o tom, že budeme první. Přitom nejsme na linii styku. V čem tedy první, když ne v první linii? V angažování se. I když, co je to v globální válce »první linie«? Já na rozdíl od paní Černochové a válkychtivých generálů toužím po světě míru a o tom, aby mí vnuci, vnučky a jejich potomci se nemuseli bát o své životy, protože jedna dáma (a s ní její svět) si zřejmě za svých dětských let raději hrála s vojáčky než s panenkami.
Jaroslav Kojzar
„Odborníci“ stejní jako pan Kojzar nevěřili, že Rusko zahájí válku na UA, říkali, že nejsou přeci blázni. Kritizovat armádu vlastní země za přípravu proti těmto bláznům mohou jen posluhovači těchto bláznů
Taky měli pravdu. Válku proti Ukrajině zahájil v roce 2014 (nebo 2013) americký režim.
Jeden neví, jestli se má smát nebo brečet, když tu bolševický koryfej minulého totalitního režimu. který v imperiálním zájmu východní velmoci udržoval 200 tisícovou armádu (proti 30 tisícům dnes) a dotoval ji 5% HDP (proti dnešním 1,5 %), začne dnešní vládě spílat kvůli tomu, že chce rozpočet armády zvýšit aspoň na ta bídná 2% HDP.
Asi nemá význam vyvracet všechny ty 100x vyřčené bláboly zaměřené jen a pouze ve prospěch východní mocnosti, a tak bych se zastavil pouze u jedné maličkosti, která dokládá styl Kojzarovy „žurnalistické“ práce, vycvičené roky překrucování ve sloupcích Rudého práva. Tvrdí: „…když dojde ke střetu NATO s Ruskem, půjdeme bojovat první…“ Nikdo samozřejmě neřekl, že půjdeme bojovat první, Řehka pouze konstatoval: „Při konfliktu Ruska a NATO bychom byli účastníkem od první minuty“. Ano účastníkem od první minuty, ale se všemi státy NATO, jak každý soudný člověk okamžitě pochopí. Chápe to i Kojzar, ale ten posun významu slov náčelníka štábu si neodpustí. On totiž stále žije v době, kdy lhaní a falzifikace byly legitimní režimní praxí a občan si jeho slova nemohl ověřit z nezávislých zdrojů. Dnes ale žijeme už 33 let v demokratickém svobodném státě bez cenzury. Tak mu už konečně někdo řekněte, že s podobnými kecy může uspět pouze u pár zamindrákovaných bývalých partajníků nebo nevzdělaných Vrábelových pochlebovačů v exekuci.
Udržovat silnou armádu a vynakládat velké prostředky na obranu bylo nezbytné, abychom za pomoci spojenců odstrašili zločince ze Severoatlantického paktu. Jinak bychom dopadli jako Grenada, Panama, Irák, Jugoslávie, Afghánistán, Libye, Sýrie… a Ukrajina.
Za socialismu si každý mohl poslechnout alternativu na Svobodné Evropě apod. Většinou lži, které v současnosti převzal celý mediální mainstream.
Fiala zavedl cenzuru a okleštil svobodu slova. Tak jakýpak demokratický stát?
Podřízenost ČR na USA požaduje zbavit se vlastního rozumu ,proto je dnešní společnost na dně a to se bohužel nezmění a přijde zřejmě to nejhorší.