Co je to vlastně sociální stát? »Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, přesněji podmínek slušného žití pro své občany. Lze ho definovat jako stát, který garantuje svým občanům sociální práva … Sociální stát primárně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností a udržitelný ekonomický růst a rozvoj. Využívá k tomu řadu politik jako programy boje proti chudobě, zajišťování vzdělávání obyvatelstva, zdravotní péči, sociální zabezpečení, státní kontrola a regulace trhu a výroby či zajišťování zaměstnanosti. Od 60. let 20. století pak welfare state expandoval také do oblastí občanských práv a ochrany životního prostředí…« (wikipedie).
Asi se zeptáte, proč píši o něčem, co každý vnímá, jako neměnný fakt, jakýsi axiom, který patří k 21. století. Jednoduchá odpověď. Protože Česká televize a vlastně i další prorežimní média nasadily už nikoli jako zkušební balónek, ale jako součást vládního a evropského PŠM (politické školení mužstva), otevřené informování o tom, že se sociálním státem se končí. Je nebo má být už rozhodnuto. Konečně tedy bude možné zlikvidovat důsledek socialistického nazírání či dokonce socialistické skutečnosti a otevřít naplno dveře dravému kapitálu. Budou větší zisky. A pro ně kapitalismus udělá vše. Nabízí se naděje na více peněz a kde je zisk okolo 100 % (nebo víc – kz), tam kapitalisté vždy rozpoutají války (Karel Marx).
Důvod tu konečně je. Hrozba z východu. Nebezpečí, že budeme, tedy celá Evropa, napadeni. Vždyť přece Rusko to má v genech (Miloš Zeman v nedělní Primě). Musíme se tedy připravit na válku, vyzbrojit se a v budoucnosti snad dokonce zlikvidovat hnízdo agrese. Protože s Američany je to na pováženou, zřídíme svoji evropskou armádu pod hrdým vedením Ursuly von der Leyen, bývalé ministryně obrany SRN, dnešní šéfky celé Unie, a možná za využití zkušeností generála nad generály našeho Šavla, jenž po prohlédnutí se stal Pavlem, dokonce vytlačíme Rusko z Evropy. Brzdou ke splnění vstřícného cíle je právě tzv. sociální stát, anglicky welfare state. Takový je záměr velkých zbrojařů, žen od bankovních přepážek, které se vyšvihly vysoko a cítí se být superelitou a nechtějí zas klesnout k přepážce, politologů potících se z nervového vypětí a obavy, že jim to nevyjde, profesorů, kteří už zapomněli svou matematiku a dějepis a chtějí měnit dějiny, herců hrajících za vysoké honoráře, jež by snad mohly být ještě vyšší, sportovních legend, které neuspěly v boji o Senát a našly si tak jiné místo mimo led, generálů a plukovníků myslících zeleně, těch, pro něž je zisk motorem nebo náplní života… Hodně peněz, hodně jmění, vyžadovalo vždycky omezení sociálních či sociálně chápaných výdajů, protože, oč víc bylo věnováno na zdraví, důchody, školství, o to méně zbylo na pokrytí jejich zisků a zvláště pak na zbraně a vše, co potřebovala armáda, která tyto zisky musí zabezpečit. Lhostejno, zda jde o vojsko určené prozatím jen pro obranu, nebo později pro útok, protože ovládnout další trhy znamená další zisky. Proto je válka nezbytnou součástí boje kapitálu.
Jenže, jak lidem vysvětlit, že vlastně válka je v jejich zájmu? To už je věcí propagandy, jak přesvědčí ty, kteří jednou půjdou umírat. Vysvětlit jim, že všechny války vznikají pro hmotné statky (Platon), že všechno ostatní jsou jen hezká předsevzetí a slova, která se ve větru rozplynou.
A vlastně nejde jen o akcionáře či majitele zbrojovek, ale také o vše, co s vyzbrojováním souvisí. Jestliže bude povinná vojenská služba a bude se dokonce válčit, pak potřebujeme nejen ještě více generálů a plukovníků a musíme je dobře zaplatit, ale i nová či renovovaná kasárna, oblečení pro vojáky, miliony ponožek, triček, maskáčů, trenýrek, nové nebo rozšířené silnice a mosty, maso, brambory a konzervy, láhve s vodou nebo tablety, jež i ze závadné udělají pitnou, stany a spací pytle, miliardy papírových kapesníků, hory kávy i lahví s alkoholem, čaj, podzemní kryty především pro potřeby štábu a rodiny ministrů a generálů, nepředstavitelné množství dronů, pytle se solí a cukrem… Bude hodně práce nejen pro závody vyrábějící zbraně, ale i pro stavaře, textilní a obuvnické fabriky, potravinářské koncerny, možná i pro zemědělce, kteří povinně budou pěstovat obilí a chovat prdící krávy. Nebude ani důvod stávkovat, protože když je práce, jsou také peníze. Tedy zatím, než vypukne z té studené války ta skutečná horká.
Nezapomeňme na to, že potom, tedy ve zmíněné horké fázi, budeme postrádat tisíce, v Evropě statisíce mužů, kteří budou se skřípěním zubů muset narukovat a nějaký čas, pokud se živi vrátí domů, budou odtrženi od smysluplné práce. Ženy, jako tomu bylo za 2. světové války, úbytek sil tentokrát nenahradí. Ani migranti, pokud se jim bude chtít pracovat a budou mít pro to kvalifikaci. Dokonce ani Ukrajince chráněné zákony nemůžeme hnát do bojů za Ukrajinu, své muže ovšem ano. Vlastně ani umělá inteligence a roboti nenahradí lidské ruce a hlavy. Možná za padesát nebo sto let, ale to snad ti válkychtiví už budou zapomenuti a bude na ně pohlíženo jako na neschopné panovníky Boleslava III. Ryšavého a Menhardovce Jindřicha (Korutanského), kteří museli být dokonce dvakrát na trůnu nahrazeni jinými vládci a dnes jim historici nemohou přijít na jméno.
To všechno a ještě víc bude potřeba, než budeme schopni, tedy celá Unie a v ní jako jedno z velmi významných koleček také my, si to definitivně vypořádat s Rusy, kteří mají agresi v genech (Miloš Zeman). Byla to hloupost, chápu, ale každý stárneme, i bývalý prezident.Jenže, pokračujme dále v našem zamyšlení, kde vzít peníze?
Podle paní von der Leyenové a jejího málo schopného týmu, pardon – všehoschopného, je možné se dále zadlužit. Pokud jde o armádu a zbrojení, pak bez omezení. Takže, přeloženo do jazyka nás dole, i na bankéře a akcionáře bank se dostane a ti budou také spokojeni. To ovšem bude jen jeden kanál vedoucí k penězům. Tím druhým, hlavním, bude omezení sociálních výdajů a tedy likvidace sociálního státu, o čemž se už začínáme dozvídat z České televize a dalších prorežimních médií. V našem případě jde o poslední pozůstatky socialismu. Při tom, že »sociální stát na Západě byl nechtěným levobočkem socialismu na Východě« (Ulrich Beck,německý profesor liberální sociologie). Jenže socialismus už dávno v našich končinách není.
Znovu se tedy ptám: Kde sehnat další prostředky na budoucí výboje? Začněme u důchodců. Podle některých mladých progresivistů, i jejich názor jsme mohli slyšet z televizní obrazovky, si senioři žijí nad poměry. Důchody je proto třeba zdanit. Snížit vklad státu do zdravotního pojištění a tím následně zpoplatnit nejen většinu léků, ale také značnou část lékařských zákroků a služeb. To se pochopitelně dotkne zvláště neproduktivní části obyvatelstva, tedy především důchodců. Pak je tu školství. Půjde nejen o zpoplatnění vysokých škol, ale také o větší finanční zainteresovanost rodičů na vzdělávání svých potomků. Bude to sice znamenat, že část nadějné populace nedostane možnost dostudovat, protože jejich rodiče na studia mít nebudou, ale o to víc bude těch, kteří jsou spojeni tak či onak s režimem a budou mu sloužit a zabezpečovat ho… atd., atd.
Tak bude dost peněz pro armádu, jež veřejně bude proklamovat své obranné cíle, ve skutečnosti však bude potřebovat zbraně a další vojenská zařízení a cvičit vojáky pro útočnou válku. Proč jinak bychom už nyní nakupovali předrahá letadla F-35, jež mohou nést na své palubě jaderné zbraně, a bojová vozidla, která jsou využívána především pro útok anebo mise daleko od nás?
Válka na východě vypukla podle plánu. Nebyl vypracován jen v Moskvě. Zbrojaři na západě potřebovali své zisky. Dostaly je. Dnes jde už o víc. Nikoli o obranu. To je jen propaganda. Budoucím cílem je osvobozená Ukrajina a její nerosty a poražené Rusko, na jehož nerostné bohatství si zuby brousí globalizovaný kapitál. To vše je zatím v nedohlednu, ale jistě už leží plány, co kdo dostane, na stolech válečníků v Bruselu a jejich kapitálových poradců. Nyní jde v prvé řadě o likvidaci tzv. sociálního státu.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.