Starosti placených trpaslíků…

Komentátor Lukáš Jelínek ve svém včerejším článku v Právu věnoval svou vzácnou pozornost obnovené značce ČSSD, respektive sjezdu této strany, který se uskutečnil v sobotu. A na kterém jsem se stal předsedou této strany.

Je komické, když člověk, jako je Jelínek, který byl kdysi mluvčím národních socialistů, před jejich neúspěšnými volbami v roce 1996, se později stal hlavním poradcem tehdejšího předsedy sociální demokracie, Vladimíra Špidly. Společně, neboť Jelínek byl tím hlavním zastáncem Špidlovy politiky především v Právu a také jeho dvorním poradcem, dovedli tuto stranu společně ke kolosální porážce ve volbách do Evropského parlamentu s volebním ziskem 8,8 %. Dnes by to bylo samozřejmě vítězství, ale v roce 2004 to byl kolosální neúspěch. Zejména proto, že v roce 2006 – to už jsem stranu a také vládu ČSSD vedl já – ČSSD získala ve volbách do Poslanecké sněmovny téměř jednu třetinu hlasů.

L. Jelínek se po volbách v roce 2004 evakuoval, zmizel a myslím, že přežíval v sekretariátu předsedy sněmovny L. Zaorálka jako jeho placený poradce, a také v Masarykově akademii, což je de facto instituce sociální demokracie.

Přiznám se, že jsem o něm dlouho měl, přesto, že s V. Špidlou předvedli společně před volbami koncert neschopnosti, dobré mínění. A čekal jsem a čekal, že z něj něco v Masarykově akademii rozumného vypadne. Za rok mého premiérství a čtyři roky mého předsednictví v ČSSD nevypadlo z Jelínka nic. Pochopil jsem, bohužel pozdě, že Jelínek se stará jen a jen o vlastní publicitu tak, aby mohl moudře vystupovat v médiích, k čemuž já jsem mu ještě, bohužel, svými intervencemi u ředitele ČT, neprozřetelně pomohl.

Vazebnost Jelínka na Zaorálka a Špidlu je pochopitelná, proto je velebí a v článku píše v rozporu se všemi dosavadními průzkumy veřejného mínění, že jestli někdo pronikne do Evropského parlamentu z neparlamentních stran, tak to bude SOCDEM. Připomínám, že podle průzkumů veřejného mínění má SOCDEM podporu někde mezi 3–4 % voličů a v prosincovém průzkumu Medianu má zjištěno pevné jádro svých voličů 2,5 % (!).

Celý život jsem vystupoval konzistentně jako socialista. A to, jestli jsem byl za starého režimu národní socialista nebo později předseda ČSSD a ještě později chvíli také předseda Národních socialistů, nepovažuji za žádné názorové vybočení.

Nyní chci pomoci levici. Nejlepší by bylo, kdyby v Lidovém domě, který ovšem zásobuje moudrý jakýsi Barta (ano, to je ten, co posílá na Ukrajinu drony prý za 50 milionů a prodlužuje tak konflikt, v němž zbytečně umírají lidé) a také zřejmě Jelínek, vzali už konečně rozum do hrsti a snažili se vytvořit společnou levicovou alternativu pro volby. Nyní do Evropského parlamentu, pak pro krajské a senátní a zejména pak pro volby do Poslanecké sněmovny.

V podobném klinči osobních a partikulárních zájmů jako SOCDEM je v současné době také paní Konečná z KSČM. Její kandidátka do EP je prošpikována lidmi, kteří ještě nedávno spolupracovali s pravičáky anebo dokonce spolupracují v rámci pravicových politických formací, dodnes. Je to škoda. Pokud bude takto postupovat tato kandidátka pod trochu bizarním názvem, Stačilo, ve volbách shoří.

Zájem o spojování levice KSČM bude projevovat zřejmě až po prohraných volbách do EP.

Je škoda, že jsem lídry obou levicových stran (KSČM paní Konečnou) ani pana Šmardu ani pana Zaorálka neviděl na pondělním shromáždění nespokojených zemědělců na Malostranském náměstí. V Lidovém domě zřejmě, když si přečtou vyjádření Fialy a Vondry, že mezi demonstranty jsou proruští trollové, je to pro ně návodná záminka na takovou demonstraci nejít.

Pochvalu od pravičáků sice Lidový dům neinkasoval, ale za to uvolnil pole tomu, aby se na Malostranském náměstí mezi lidmi objevili ti, kdo chtějí opravdu pro lidi pracovat.

Nyní k blábolům rádoby investigativního plátku, PrahaIN. Tento plátek má starosti o stranické finance ČSSD. A tak se PrahaIN vůbec nezajímala o projev bývalého prezidenta ČR, Zemana, ani o obsah mého projevu, ale všimla si toho, že účastníci sjezdu dostali oběd poté, co si prý vystáli »obrovskou frontu na jídlo«. A pak rozebírá dobrý muž, jenž je autorem článku, kolik co stálo a že vlastně ČSSD projedla veškeré své finance.

Je to trapný způsob novinařiny, pod kterým je podepsán jakýsi pan Hrdlička nebo jak se ten zpěvný ptáček jmenuje.

Chci pana Hrdličku, nebo jak se jmenuje, ujistit, že utracené peníze za sjezd nejenže nebudou posledními penězi, které ČSSD na svůj transparentní účet získá, ale že přibydou peníze další. V pravý čas a v potřebných objemech. Nebudou to asi desetimiliony, možná ani ne vyšší miliony, ale nějaké peníze mít ČSSD bude. A hlavně má ducha entusiasmu svých členů a také podporu bývalého prezidenta republiky. S potěšením konstatuji, že pan Hrdlička nezjistil na financování sjezdu nic podezřelého. Doufám, že si také dal na sjezdu dobrý gábl. To je totiž to nejlepší. Nacpat si břicho a pak toho, kdo mě pozve k obědu, ještě pomluvit, že jsem měl křečové žíly z dlouhého čekání ve frontě na jídlo.

Příště, pane Hrdličko, přeji více nadhledu a hlavně více zájmu o politické reálie.

A ještě bych se rád zastavil u jedné věci, kterou mi právě zatelefonovali naši členové, kteří jsou mezi odboráři v Nové Huti. L. Zaorálek, takto špičkový kandidát SOCDEM pro volby do EP, neváhal prý Janu Volfovou, nově zvolenou místopředsedkyni ČSSD, označit za politického dinosaura, když jej šla pozdravit. No, Luboše znám už nějaká léta. Od něj to opravdu sedí, když o někom mluví zrovna a právě on, že je politický dinosaurus. Jako předseda sněmovny za ČSSD byl spojen se třemi premiéry soc. dem. vlád… Byl také ministrem kultury v Babišově vládě a předtím po čtyři roky ministrem zahraničí v Sobotkově vládě. Někteří lidé si zkrátka nevidí do úst, že Luboši! Možná by to chtělo omluvu Janě Volfové…

Jiří Paroubek