»Já když někoho nemám rád, tak ho budu chtít porazit.« To není žádné mé moudro, to říká trenér Pavel Horváth v dokumentárním filmu FC Roma. Zřejmě víte, o co v něm jde. Pokud ne, připomenu, že do nejnižší fotbalové soutěže nastoupil nový tým převážně romských hráčů, většina soupeřů se ale rozhodla zápasy s ním bojkotovat.
Nebyl to žádný smyšlený příběh, svého času kauzu řešil i tehdejší předseda FAČR Miroslav Pelta. Na zeleném trávníku nevyhráli v základní hrací době ani jednou, u zeleného stolu však pětkrát, proto fotbalistům ostře sledované Romy Děčín patřilo po podzimu ve III. okresní třídě čtvrté místo…
Proč připomínám deset let staré události? Vzpomněl jsem si na ně nedávno. Nebylo to při soutěžním utkání, tedy »mistráku«. A vlastně ani ne při »přáteláku«. Stalo se to ještě před. Fotbalová Slavia měla odehrát generálku na jarní část sezony doma se slovenským mistrem Slovan Bratislava. Ale neodehraje – Slovan totiž nastoupil na soustředění v Kataru k přípravnému utkání s Dynamem Moskva, který tam v tu dobu také ladil formu. Takže »přátelák« zrušila, protože v tu chvíli už by to asi byl »nepřátelák«…
Nechme stranou, jestli kvalitní náhradou za mistra je současný poslední tým tabulky FC ViOn Zlaté Moravce – Vráble. Jízlivých poznámek, zda spíš roli nehrál strach z výsledku generálky, také nechám stranou. Ano, vím, že jde asi o reakci na slova majitele slovenského mistra Ivana Kmotríka: »A s kým máme hrať, keď aj Dinamo je tam na sústredení? Chceli sme vyrovnaného súpera, so Zlatými Moravcami by sme mohli hrať aj na Slovensku.«
V Edenu z toho dokonce udělali událost – na fotce to i vypadá dobře, neplést ovšem s FC Sion…
Jsem možná i schopen pochopit, že nastoupit proti ruskému klubu není v současné době trend, ale odmítnout hrát i proti tomu, kdo »jen« hrál proti ruskému klubu? Ale to je vlastně uvažování přesně ve stylu hokejového exbrankáře:
Když odbočím k tenisu, bráno stejnou logikou, by mělo být problémem nastoupit proti Italovi Janniku Sinnerovi, Finovi Emilu Ruusuvuorimu, stejně je »nutné nakládat« s Němcem Alexanderem Zverevem a vlastně k nim přiřadit také Francouze Terence Atmaneho, Kanaďana Felixe Augera-Alliasima, Portugalce Nuna Borgese a Poláka Huberta Hurkacze. Proč? Ti všichni na Australian Open hráli s Rusem Daniilem Medveděvem…
Samozřejmě přeháním a raději se vrátím do Čech. Zde vadí hrát proti ruskému klubu, jak se přesvědčil i třeba brankář Július Hudáček na Kladně, ale nevadí mu to třeba ve Frankfurtu. Kladno teď nemá ani brankáře, ani body.
A možná i ti »fanoušci«, kteří hrozili bojkotem zápasů kvůli slovenskému brankářovi, se teď poznají na těchto záběrech:
Ano, to je to nejlepší – nefandit svým Rytířům, naopak jim ještě naložit. A to píšu jako fanoušek Kladna od roku 1981.
Ale je zima, sníh – alespoň na horách – a tak jsou »v provozu« hlavně »sněhové« sporty. Biatlon si pro fanoušky z ČR asi to nejlepší zatím schovává, takže i evropský šampionát ve slovenském Osrblie dělá radost úplně někomu jinému. Česká smíšená štafeta byla dokonce dostižena o kolo…
Z »přejíždění« Ester Ledecké mezi jedním a dvěma »prkýnky« má asi největší radost Zuzana Maděrová. Minulý víkend, kdy Ester dvakrát vyhrála v bulharském Pamporovu, na ní místo na bedně těsně nezbylo – nyní Ledecká dala přednost sjezdu v Cortině d’Ampezzo, ale závod pro ni rychle skončil. Kvůli chybě vypadla po necelé půlminutě jízdy. A Maděrová byla druhá v paralelním obřím slalomu v Simonhöhe a poprvé v kariéře se ve Světovém poháru dostala na stupně vítězů.
Sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.