Zvláštní věci se dějí v běhání za kulatým nesmyslem. Některým reprezentačním týmům zřejmě neprospívá zahraniční trenér. A třeba u našich východních sousedů takový trenér dokáže popudit ani ne tak výsledkem a výkonem svých svěřenců, jako následným komentářem.
Nevím, jak dopadne večerní kvalifikační zápas Slovenska s Bosnou a Hercegovinou, ale páteční bezbranková remíza s Lucemburskem byla možná překvapením, možná ostudou. Pro mnohé byla ovšem ještě horší následná reakce kouče národního týmu Francesca Calzony: »Já jsem ale spokojený, byl to těžký zápas. Chlapcům jsem pogratuloval k dobrému výkonu. Dali do toho všechno. Toto je dobrá cesta a musíme po ní jít dál.« Slovenský národní celek se nedočkal výhry ani v pátém utkání pod vedením italského kouče.
V mnohých vzbudil vzpomínky na jiného italského kouče, který podobně »řádil« ve Spartě. Ale pozor: víte, co se stalo 7. června 1995? Také v tom »mělo prsty« Lucembursko. Porazilo tehdy v kvalifikaci Uhrinovu partu a – kdo byl za rok ve finále evropského šampionátu?
Další dva reprezentační týmy spojuje trenér cizinec. Portugalský po odchodu Fernanda Santose vede ještě nedávno šéf »rudých ďáblů«, tedy belgické reprezentace, Španěl Roberto Martínez. První zápas vyhrál – s Lichtenštejnskem to byl dobrý rozjezd. Uvidíme, až narazí třeba na zmiňované Slovensko…
Santos nyní vede Polsko, a jak dopadla jeho kvalifikační premiéra, víme všichni dobře. Bude proto určitě zajímavé sledovat jeho další osudy. Hodnotit podle jednoho nebo dvou zápasů je opravdu předčasné.
V japonské Saitamě skončil světový šampionát krasobruslařů. Pro některé to není sport, pro některé to je sport, kde jsou odkázáni věřit komentátorům. Už ne sice v tom, jak jsou krasobruslaři oblečeni, což v éře černobílých televizorů byl jeden z povinných údajů. Když komentátoři ohlásí třeba čtverný axel, mnozí jsou odkázáni k plné důvěře v jejich slova.
Na dlouho v České televizi připadla role komentátora Petru Vichnarovi. Nevím, kdo přenosy z Japonska doprovázel českým slovem. Myslel jsem, že je to velmi brzkou ranní dobou, minimálně od Nagana si pamatujeme časový posun, ale ono ani u přenosů, které začínaly kolem deváté, se jméno komentátorů (střídali se dva – muž a žena, navíc spolukomentátorky) divák nedozvěděl…
V závěru přenosu volných jízd žen komentátor se spolukomentátorkou, kterou představil jako Kateřinu Kamberskou (technická specialistka ISU, trenérka, choreografka a dlouholetá členka orgánů ČKS), rozebírali, zda někomu chybí ruské krasobruslařky. Došli k názoru, že ne – k čistému šampionátu prý přispěla právě jejich absence: »Rusky tlačily právě na to jet co nejtěžší jízdu, nabrat takovou obtížnost, že jedna chyba nehraje roli. Soupeřky se je snažily dohánět také ne vždy zvládnutými jízdami.«
Tomu říkám logika – že je někdo lepší, než ostatní, je špatně? Zakáže tedy někdo třeba norským biatlonistům závodit? Nezakáže, ani ruským sportovcům to nikdo nezakázal proto, že jsou lepší. Ale toto zdůvodnění prostě nemělo chybu.
Jelikož tedy chyběly nejen ruské krasobruslařky, ale Rusové ve všech kategoriích, podívejme se na medailové rozložení jiným pohledem:
| Ženy | 1. Japonka | 2. Jihokorejka | 3. Belgičanka |
| Muži | 1. Japonec | 2. Jihokorejec | 3. Američan |
| Sportovní dvojice | 1. Japonci | 2. Američani | 3. Italové |
| Taneční páry | 1. Američani | 2. Italové | 3. Kanaďani |
Co tedy z tabulky vyplývá? Uvědomíme-li si, že taneční páry nemají skoky, může to vypadat, že v Japonsku krasobruslení bez skoků neumějí? Ale komentátorská dvojice v závěru mužské kategorie porovnávala skokobruslení Američana a krasobruslení Japonce – tak proč tedy disciplína bez skoků japonským zástupcům nevyšla? Ale právě v tancích dosáhli nejlepšího českého výkonu sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi. Jejich osmé místo je nejlepší umístění českého tanečního páru od roku 1994, kdy skončili rovněž osmí Kateřina Mrázová a Martin Šimeček. Zajistili pro ČR dvě místa na příštím MS, takže by je mohli doplnit juniorští mistři světa Kateřina a Daniel Mrázkovi. Znamená to naopak, že Češi umějí jen krasobruslení bez skoků?
To jsou otázky pro někoho úplně jiného. Mně spíš zaujala první medailová umístění Italů, prý se uvažovalo o konci kariéry, ale vyhlídka na medaile při neúčasti minulých medailistů asi byla silnější. Tak se to asi vyplatilo 🙂 .
To olympijský vítěz Lukáš Pollert už nesportuje. Na sociálních sítích komentuje aktuální dění. Jeden z jeho posledních komentářů rozpoutal divokou debatu jak na Facebooku, tak na Twitteru:
»Kdo ze známých lidí udělá jakýkoliv společenský přestupek, musí počítat s tím, že senzacechtivé obecenstvo bude mít orgasmus a ječet štěstím. Kauzu Jakuba Železného sleduji jen do té míry, že kdyby byl účastníkem někdo z opozice ať už politické (Babiš, Rajchl), či mediální (Parlamentní listy), byla by městská policie nejen pochválena, ale rovnou vyznamenána za odvahu a boj s kriminalitou. Teď je to opačně.«
Co tím způsobil, se podívejte sami. Ale jsou to »jen« komentáře…
Také brazilský šampion Formule 1 z let 1981, 1983 a 1987 Nelson Piquet rád komentuje. Sedmdesátiletý Piquet se v rozhovorech z roku 2021 na adresu sedminásobného mistra světa Lewise Hamiltona vyjádřil rasisticky, když ho hned dvakrát označil slovem »neguinho«. Jedná se o zdrobnělinu slova nego, což je slangový výraz podobně vypadajícího anglického výrazu. »Termín, který jsem použil, je v brazilské portugalštině široce a historicky užívaným hovorovým synonymem pro slova chlap nebo člověk, nikdy to nebylo myšleno jako urážka,« prohlásil Piquet.
Celé to bylo v souvislosti s Hemiltonovou nehodou s Maxem Verstappenem. Nutno dodat, že ten chodí s dcerou Piqueta Kelly…
Piqueta následně zažalovaly čtyři lidskoprávní organizace kvůli morální újmě a požadovaly odškodné deset milionů realů. Soud však částku snížil na polovinu (asi 21 milionů korun).
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.