Naše nejvyšší fotbalová soutěž má dva hegemony, málo platné. Viktoria Plzeň i pražská Slavia zvládly o víkendu duely na hřištích soupeřů na jedničku. Oba vedoucí celky zvítězily venku třígólovým rozdílem.
Více se asi na miskách vah cení tří bodů červenobílých z tradičně vypjatého vršovického derby než těch, které Viktoria získala na půdě trápícího se Zlína. Nicméně platí heslo, z něhož se stává stejně okřídlené klišé, jakým je vysmívaný výrok »jdeme od zápasu k zápasu« – totiž že »tři body jsou vždy tři body«. Jedno, jestli je získáte proti outsiderovi, či třeba proti favoritovi. Pokaždé mají stejnou matematickou hodnotu…
A ještě důležitá informace, kterou je pohled na tabulku: Slavia totiž pořád kouká Plzni na záda. Čtyři body rozdílu mohou být navíc umocněné, až si Viktoria střihne listopadovou dohrávku odloženého duelu se Zbrojovkou Brno. Nyní však čeká na oba týmy velká výzva: červenobílí přivítají Pavlem Hapalem obrozený ostravský Baník a Západočeši budou doma hostit ambiciózní Spartu (jakkoli platí, že její ambice bývají v poslední době o několik poschodí výše než reálné výsledky). Já nevím jak vy, ale já se na příští ligové kolo moc těším.
A propos Sparta. Ta svůj dnešní duel proti Slovácku odehrát nemohla, jelikož soupeř ještě v pátek kopal odložené utkání Evropské konferenční ligy a mezi zápasy by býval měl jen jediný den volna, což podle našich řádů nelze. V pořádku. Ale jednu věc stejně nechápu. Hokejisté Sparty začali svůj duel proti Olomouci v 16 hodin. Kdyby bývala mlha neodložila evropský duel v Uherském Hradišti, hrál by se dnes na Letné fotbal od 18 hodin. Sparťanští fanoušci by tak rozhodně nemohli stihnout obě představení svých barev. A to ani za starých časů, kdy to z holešovické Sportovní haly bylo na Letnou, coby kamenem dohodil, zatímco z krásné, avšak odlehlé O2 areny je to daleko, prakticky kamkoli si jen vzpomenete.
K tomuhle souběhu (který nyní jen souhrou náhody nenastal) dochází poměrně pravidelně, a to i mimo Prahu. Nechápu, absolutně nechápu, že se fotbalové a hokejové kluby z jednoho města nedovedou dohodnout. Vždyť klíčový je přece zákazník, v tomhle případě sportovní příznivec. Ten se přece nerozkrájí ani nenaklonuje. V tom případě jednak padá pravidlo, že se fotbal (potažmo hokej) hraje pro diváka, a jednak kluby prodělávají na ušlém vstupném. Už tu není pandemická doba, milí pořadatelé, začněte myslet ekonomicky, a tudíž i prakticky sportovně…
Dovolím si nicméně po tomto víkendu upozornit ještě na něco. Vždy, když se tvoří nějaký tým ze zvučných jmen, bývají očekávání veliká – a často se rozcházejí s realitou. Pak slýcháme další okřídlené klišé, totiž že si to »musí sednout«. Na příkladu notně posílených hokejových Pardubic, které prakticky již od počátku ukazují extraligovým sokům záda, lze demonstrovat, že jsou to jen řeči. Prázdné.
Slova plynou, voda v řekách teče – a lámou se i rekordy. A to je mé dnešní poslední sportovní zastavení. Zatímco česká Ledecká se toho času pře (zbytečně a nepochopitelně) s lyžařským svazem, ta americká boří hranice. Ano, plavkyně Katie Ledecká na Světovém poháru v Torontu vylepšila světový rekord na 1500 metrů volným způsobem o téměř deset sekund. Ve sportu, kde rozhodují setinky a desetinky, je to na pověstný klobouček, který musí jít zákonitě dolů…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.