Zázrak se nekonal. Tolik očekávaný duel fotbalové Ligy národů před vyprodaným Edenem ovládlo Portugalsko rozdílem třídy – 4:0. Což o to, Ronaldo a spol. jsou momentálně někde jinde (a vzpomínat na to, jak Karel Poborský nádherným lobem vyřadil Portugalce z Eura 1996, by bylo jen foukání na bolístky v duchu nostalgie), ale že bude mezi oběma národními mužstvy rozdíl až takový, to je veliké zklamání. Zvláště poté, co svěřenci Jaroslava Šilhavého tak dobře rozjeli elitní skupinu, a dokonce to vypadalo, že se v nabité konkurenci zachrání. Teď – a zvláště po představení z Edenu, z něhož bolely oči – se to jeví asi tak pravděpodobné, jako že vláda Petra Fialy pod vlivem výsledku víkendových voleb podá demisi…
A propos – volby. K těm se ještě dostaneme, ale sportovní národ více zajímalo dění na zeleném trávníku v pražských Vršovicích. Vždyť kolikrát ještě uvidíte na našem území kopat do míče hvězdného Ronalda? Ano, na pažitu zářili jiní, ovšem i kdyby se pětinásobný držitel Zlatého míče ani jednou nedotkl kulatého nesmyslu, stále by byl tím nejostřeji sledovaným. A to od příletu, přes zápas, až po moment, kdy letadlo s portugalskou výpravou zase nabere směr Pyrenejský poloostrov.
Zklamání však čišelo především z výkonu českých »Lvů«. Ukázalo se, že sázka na některé hráče, kteří se sice v minulosti osvědčili, ale teď se jim v klubech buď nedaří nebo nedostávají tolik příležitostí jako kdysi, se ukázala mylnou. Forma, a ne jména mají rozhodovat o základní jedenáctce.
Třeba se v úterý ve Švýcarsku stane zázrak, český tým vyhraje a zachrání se mezi elitou (z čehož plynou do svazové pokladny solidní finance, co si budeme povídat!), ale spíš neslavně skončí to, co tak nadějně začalo. To však nic nemění na faktu, že Liga národů je zábavný produkt, a jestli se kritizované organizaci jménem UEFA něco v posledních letech povedlo, pak právě tato soutěž, jež nahradila nezáživné přípravné duely o ničem. Návštěva v Edenu a elektrizující atmosféra (dokud měli Češi naději na relativně dobrý výsledek) to jen potvrzují.
Trenér Šilhavý několikrát prohlásil, že čeští fotbalisté mají proti evropským gigantům naději jen v případě mimořádného výkonu ve všech řadách. To se nyní nestalo ani omylem.
A je to stejné jako s tou politikou. Po uplynulých volbách (kolikátých už?!) se hovoří o krizi levice. Jenže ukazuje se, že tam, kde stojí za levicovými starosty spousta práce, kterou lidé dlouhodobě oceňují, nemůže být o žádné krizi ani řeč. Co takhle Bohumín, Karviná, Náchod nebo Čáslav!? Takže milí fotbalisté, a drazí politici, makat a makat – a ono to přijde!
A ještě něco, sázka na ty, kteří »reprezentují« dlouhodobě – o té jsem psal v souvislosti s duelem proti Portugalsku – ne vždy vyjde i v té politice. Příkladem budiž kandidátka KSČM v Praze. Když nepřinese voličům nové tváře, s aktuálně největším tahem na bránu, je předem odsouzená k nezdaru.
Mimochodem – nové tváře se hledají dosti těžko, pokud zanedbáte nutnost generační obměny. Píšu o politice? Ano, ale tohle je sportovní sloupek, takže se vracím zpět do sféry bodů a sekund. Mistrovství světa ve veslování v Račicích ukázalo, že hledat pokračovatele Václava Chalupy, Ondřeje Synka nebo Mirky Knapkové – tedy medailové tutovky – nebude žádný med. Je vypovídající, že jediný cenný kov na domácím kanále vylovila dvojka bez kormidelníka lehkých vah Milan Viktora, Jiří Kopáč, z nichž se ani jeden už nevěnuje veslování profesionálně. Čtyřicetiletý Kopáč pracuje jako sekretář na Dukle a vedle toho řídí program Talent ID veslařského svazu zaměřený na podporu mládeže. Jednatřicetiletý Viktora stejně jako Kopáč přestal vrcholově veslovat před lety, momentálně je profesionálním hasičem v Pardubicích.
Inu, nejen politika, nýbrž i sport přináší zajímavé příběhy. Docela bych rád věděl, jaký napíší po nepovedeném startu do sezony hokejisté mistrovského Třince. Nicméně, to se uvidí až s vrcholem sezony…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Mam rad takové komentáře,kdy se spojuje zdanlive nespojitelne. Protože vse souvisí se vším.