Viděli jste supergól Adama Hložka, který rozhodl derby »S« v pražském Edenu, navíc v momentě, kdy Sparta hrála o deseti? Pak si ho zapamatujte. Dost možná to bylo nadlouho naposledy, co sparťanský talent všech talentů hrál na českých trávnících. Jeho přestup do zahraničí se zdá být stejně tutový, jako že zítra vyjde Slunce. Je to dobře, když jde do ciziny v devatenácti letech? Kolik takových talentů už vyhořelo? Kolik se jich spálilo? Jen kvůli tomu, že nedočkalo času jako husa klasu?
Ale Hložek je podle všeho jiný. I v extra mladém věku to má srovnané v hlavě. A třeba taková Itálie by mu slušela. Jen je škoda, že dlouhodobě nejsme schopni takové hráče držet na českých trávnících. Inu, není koruna jako koruna, není euro jako euro, není dolar jako dolar. Alespoň sparťanský fanoušek může být rád, že Hložek něco pro klub stihl v soutěžních zápasech udělat. Na rozdíl od takového Patrika Schicka. Ten zamířil do zahraničí, aniž by svému mateřskému klubu stihl splatit důvěru – kromě té finanční. Ale to už je jiná kapitola…
Ten gól byl zkrátka skvělý, neuvěřitelný. Gól sezony. Radost sparťanů se dala krájet. Ovšem tím to končí. Co si budeme povídat, to derby tak nějak vůbec nic neřešilo. Titul se slavil o 100 kilometrů dále, v Plzni. A hlavně Slavia mohla litovat. Vždyť ho předala Viktorii jak na zlatém podnose. Ta nadstavbová část pro ni, to byl horor jak od Alfreda Hitchcocka. Jediná výhra! Není divu, že kouč Trpišovský po zápase mluvil o tom, že nastal čas na změny a že tým přestal být hladový…
Dobrá, ale stejně mi to nedá. Je tu určitý kruh. A rozhodně to není kruh důvěry z filmu Fotr je lotr. Sparta letos třikrát (herně) nestačila na Plzeň. Ta zase třikrát (bez ohledu na výsledek, ačkoli i ten hrál celkově v její neprospěch) tahala za kratší konec v duelu se Slavií a i po remízách měla ruce nahoře. A červenobílí zase v součtu propadli ve slavných derby »S«. Čtyři duely, tři prohry. Třikrát zaslouženě, protože Sparta byla zkrátka lepší. Jak je možné, že tato »metoda kruhu« mezi třemi nejlepšími kluby naší ligy takto zvláštně funguje? Těžko říci, ale klíčový závěr z toho je tento: ukazuje se, že kdo poztrácí méně bodů s tzv. outsidery, může slavit. Čili úkol pro příští sezonu zní: nepodcenit nic a nikoho. Červenobílé barvy určitě ještě teď budí ze snu třeba taková Karviná…
A zatímco se v Plzni slavil nejpřekvapivější titul, naši hokejisté vyhořeli ve druhém duelu mistrovství světa ve Finsku proti Švédům. Týmu, s nímž si na posledních dvou turnajích vytřeli… – však vy víte co. Tragédie? Ne. Smutek? Ano. Ale výhledově – facka v pravý čas. Teď ještě o nic nejde. Klíčové duely teprve přijdou.
Jaký to rozdíl oproti derby »S«. Tam také výsledek nic neřešil. Ovšem ty duely o všechno již na zeleném pažitu nebudou. Liga skončila. Kdežto na hokejovém šampionátu se teprve tabulka rozehřívá…
Ouha, zapomněl jsem. I náš fotbal ještě čeká duel D. Středeční odložené finále poháru Slovácko – Sparta. Oba týmy se nedělními výhrami dobře naladily. Sparta ale přišla o vyloučeného Wiesnera, který dostane stopku. Inu, nuda na ledě ani na trávníku nebude.
A co když to zase nevyjde – a tým, kterému držím(e) palce, prohraje? To se stává, ale chleba kvůli tomu levnější nebude. Podívejte se na ty ceny! Všeho zboží kolem nás. To aby se sportovci sakra přetrhli…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům