Byl to hektický sportovní týden. Na zelených trávnících i na ledu. Předně – fotbalisté Sparty si remízou v Uherském Hradišti zajistili 37. mistrovský titul.
Hned, jakmile deštivý souboj na Slovácku, který přinesl především účelnost a nikoli krásný fotbal, skončil, naběhly stovky sparťanských fanoušků na hrací plochu, aby mohli titul, na který marně čekali devět let, slavit se svými miláčky.
Už z toho bylo vidět, jak dlouhé to čekání bylo. A jak moc po mistrovských oslavách rudý fotbalový národ toužil. Vše samozřejmě vyvrcholí zítřejším předáním poháru a následnými doprovodnými akcemi. Už teď je ale možné najít důvody, proč se pohár vrátil z Plzně do Prahy.
Přiznám se, že toto téma jsem si vybral jako součást pravidelné nedělní Analýzy iportaL24.cz. A tak si nehodlám vystřílet prach. Uvedu jen jednu věc: právě tu touhu po mistrovském titulu, po němž lačnili po dietních letech fanoušci v modro-žluto-červených barvách, si nesli na triku, pardon – na dresech, i samotní fotbalisté. Ta je poháněla k tomu, aby zdánlivě zpackanou sezonu převrátili v životní úspěch většiny z nich. A tato touha se stala motorem i v závěrech rozhodujících zápasů, kdy dokázali silou vůle zvládnout nepříznivě se vyvíjející duely. Možná, že kdyby měli za sebou tři tituly v řadě, brali by to jako všední záležitost a právě tyto zápasy »na hraně« by zvládnout nedokázali. Kdo ví…
Není to ani tak dávno, co jsem s vědomím blížícího se finiše naší nejvyšší fotbalové soutěže napsal, že si buď sparťané, nebo slávisté – zkrátka fanoušci toho »S«, jemuž pohár unikne – budou moci následně spravit chuť výkony české hokejové reprezentace na mistrovství světa v Rize a Tampere. Nestalo se tak, červenobílí sodu na pálivou žáhu nedostali. Naopak. Zatímco fotbalisté z Edenu letos hráli výborný fotbal a o titul přišli možná právě kvůli absenci oné zmíněné hladovosti, o hokejovém národním týmu se to na šampionátu rozhodně říci nedalo. Dlouho jsem neviděl tak tristní vystoupení českých hokejistů ve čtvrtfinále MS jako včera proti neznámým mladíkům z USA.
Před rokem jsme v euforii z bronzových medailí »áčka« a dalších úspěchů juniorů i žen tvrdili, že český hokej se zvedá. Nezvedá, přátelé. Časy, kdy Švýcarsko, Lotyšsko či Německo byly k tomu, abychom si je namazali na chleba, jsou pryč. To už asi víme. Letos mě napadlo, že to možná nebude trvat ani tak dlouho, kdy si nás budou mazat na ten krajíc oni.
Není to před mistrovstvím světa 2024 v Praze a Ostravě příjemné zjištění. Ano, vím, tam zřejmě přijede mnohem více českých osobností z NHL i jiných prestižních soutěží. Jenže to stačit nemusí. Dokáže trenér Kari Jalonen změnit své zaběhlé zvyky a reagovat na průběh hry? Bude umět rozbořit strategii, která nefunguje, a vymyslet jinou, adekvátní? Letos to příliš neukázal. Ba spíše vůbec. A jakkoli jsem jeho jmenování do čela národního týmu kvitoval a loni ho chválil, nedivil bych se, kdyby tu pražskou šanci již ani nedostal. Šéf svazu Alois Hadamczik sice dnes vyvrátil spekulace Deníku Sport, že nechce Jalonenovo pokračování u nároďáku, ale zároveň ani nevyjádřil finskému stratégovi jasnou důvěru. Takovou, jakou by měl každý trenér od svého nadřízeného cítit, lhostejno, zda na klubové či reprezentační úrovni. Ať už bude trenérem pro MS 2024 Petr, nebo Pavel (ať nevznikne mýlka, pana prezidenta si tím rozhodně do pusy neberu, neboť je mi zcela lhostejný – vyjádřeno eufemisticky), musí mu šéf svazu jasně deklarovat bezmeznou podporu. Jinak by to byl první krok k tomu, aby fanoušci v O2 areně zažili velké, ale opravdu velké zklamání…
A ještě dovolte, milí čtenáři jedno fotbalové zastavení. Ligová fotbalová asociace dnes oznámila tříčlennou nominaci na nejlepší hráče uplynulé sezony. Vítěz, který bude vyhlášen zítra, vzejde z tria Asger Sörensen, Ladislav Krejčí a Jakub Řezníček. První dva jmenovaní byli hlavními tahouny nového mistra, třetí v řadě zase s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, vyhraje korunu pro Krále střelců FORTUNA:LIGY. Byl by však paradox, kdyby se nejlepší fotbalista sezony přece jen jmenoval Jakub Řezníček a jeho Brno, toho času poslední, by opravdu sestoupilo do druhé ligy. Jeho góly tedy budou potřeba především v neděli v duelu o všechno se Zlínem.
Krejčí i Sörensen, ač defenzivní hráči, v klíčových bitvách nadstavbové části branky stříleli. Co Řezníček?
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.